For a New Liberty: Válka a zahraniční politika - část IV.

Mises.cz: 30. června 2013, Murray N. Rothbard (přidal Petr Málek), komentářů: 0

Toto je další díl z překladu knihy For a New Liberty od Murrayho Rothbarda. Všechny články, které postupně budou tvořit kapitoly knihy, naleznete i v sekci Literatura.

ČÁST DRUHÁ
Aplikace libertariánství na současné problémy

14
Válka a zahraniční politika

Americká zahraniční politika

Viděli jsme, že libertariáni považují za svou hlavní odpovědnost zaměřit pozornost na vlezlost a agresivitu jejich vlastních států. Libertariáni země Graustark se musí zaměřit na omezení a redukci graustarského státu, walldavští libertariáni se zase musí snažit dostat do latě walldavský stát a tak dále. V mezinárodních otázkách se musí libertariáni všech zemí snažit tlačit na své vlády, aby se vyhýbaly válkám a zahraničním intervencím a aby se stáhly z jakékoliv války, jíž se již účastní. I kdyby k tomu nebyl žádný další důvod, libertariáni ve Spojených státech musí koncentrovat svoji pozornost na imperialistické a válečné aktivity své vlády.

Ale existují ještě další důvody, aby se zdejší libertariáni koncentrovali na invaze a zahraniční intervence Spojených států. Protože empiricky, pokud vezmeme dvacáté století jako celek, válčila nejvíc, byla nejvíc intervencionistická a nejvíc imperialistická právě vláda Spojených států. Takové tvrzení Američany asi musí šokovat, vzhledem k tomu, že jsme byli po desetiletí předmětem intenzivní propagandy Establishmentu s důrazem na neustálou svatost, mírumilovné cíle a oddanost spravedlnosti americké vlády v mezinárodních otázkách.

Expanzionistický impuls amerického státu se začal ujímat v pozdním devatenáctém století, kdy se neohroženě pustil do války na cizím území, a to ve válce Ameriky proti Španělsku, během dominování Kubě, obsazení Portorika a Filipín a brutálního potlačení filipínského boje za nezávislost. Imperialistická expanze Spojených států se plně rozvinula během první světové války, kdy vstup do války na příkaz prezidenta Woodrowa Wilsona válku a masové zabíjení prodloužil a nevědomky přiživil příšernou destrukci, která přímo vedla k bolševickému vítězství v Rusku a nacistickému vítězství v Německu. Právě Wilson byl hlavním vynálezcem toho moralistického pláště, pod kterým se skrývala americká politika intervence a dominance – politika, kde je snahou vytvarovat každou zemi podle americké představy, tedy potlačit radikální nebo marxistické režimy na straně jedné a starobylé monarchistické vlády na straně druhé. Byl to Woodrow Wilson, který měl zafixovat hlavní znaky americké zahraniční politiky po zbytek tohoto století. Skoro každý další prezident se považoval za wilsonovce a následoval jeho politiky. Nebylo náhodou, že jak Herbert Hoover, tak Franklin D. Roosevelt – kteří byli považováni za takové protiklady – hráli důležité role v první americké globální křížové výpravě – první světové válce – a že se oba vraceli ke svým zkušenostem s intervencemi a plánováním první světové války jakožto k vodítkům pro jejich budoucí zahraniční i domácí politiku. A jednou z prvních věcí, kterou udělal Richard Nixon jako prezident, bylo pověšení portrétu Woodrowa Wilsona nad svůj stůl.

Ve jménu „národní suverenity“ a „kolektivní bezpečnosti“ před agresí sledovala neustále americká vláda cíl a politiku světové dominance a násilného potlačování jakéhokoliv odporu ke statu quo kdekoliv na světě. Ve jménu všudypřítomného boje proti „agresi“  - a ve jménu světového „policajta“ – se sama stala velkým a nezastavitelným agresorem.

Kdokoliv, kdo je zaražen takovým popisem americké politiky, by si měl jednoduše zkusit uvědomit, jaká je typická americká reakce na jakoukoliv domácí nebo zahraniční krizi kdekoliv na světě, dokonce i na vzdálených místech, která nemohou ani při nejlepší fantazii být považována za přímé, nebo dokonce nepřímé hrozby vůči životům a bezpečnosti amerického lidu. Stačí, aby se válečný diktátor nějakého Absurdistánu dostal do ohrožení – možná kvůli tomu, že jeho poddaní už jsou unavení z toho, jak je on a jeho kolegové okrádají – a Spojené státy hned mají chmurné obavy a novinové články novinářů spřátelených s ministerstvem zahraničí nebo obrany začnou šířit panické informace o tom, co všechno by se mohlo stát se stabilitou Absurdistánu a jeho okolí, kdyby daný diktátor byl sesazen. A to všechno jen kvůli tomu, že je shodou náhod „proamerický“ nebo „prozápadní“, neboli je „náš“ a ne „jejich“. Válečná a ekonomická pomoc v hodnotě miliónů, nebo dokonce miliard dolarů je rychle poslána, aby pomohla absurdistánským polním maršálům. Když je „náš“ diktátor zachráněn, oddychneme si a gratulujeme si za záchranu „našeho“ státu. Pokračující a stupňující se utlačování amerického daňového poplatníka a absurdistánských občanů samozřejmě nejsou uvažovány. A kdyby se stalo, že absurdistánský diktátor padne, hysterie se na nějakou dobu rozšíří americkým tiskem i oficiálními prohlášeními. Ale později, s odstupem času, se zdá, že Američané stále žijí své životy stejně dobře jako dříve, i když „ztratili“ Absurdistán – nejspíš se jim žije i lépe, pokud výsledkem je, že musí platit o několik miliard méně, které jsou jim odebrány a použity na zahraniční pomoc a udržení absurdistánského státu.

Pokud tedy rozumíme a očekáváme, že Spojené státy se budou vždy snažit ovládat jakoukoliv krizi kdekoliv na světě, je jasné, že se jedná o nepřehlédnutelný důkaz, že Amerika je velkou  intervencionistickou a imperialistickou silou. Je pouze jedno místo, kam se Spojené státy zatím nesnaží dostat, a to Sovětský svaz a další komunistické země – ale samozřejmě se o to pokoušely dříve. Woodrow Wilson, spolu s Británií a Francií, se několik let snažil zničit bolševismus už od jeho kolébky, když poslal americké a spojenecké jednotky do Ruska, aby pomohly carským („bílým“) silám v jejich snaze o porážku „rudých“. Po druhé světové válce se Spojené státy pokusily udělat maximum pro vyhnání Sovětů z východní Evropy a podařilo se jim je vyhnat z Ázerbájdžánu na severozápadě Íránu. Pomohly také Britům při porážce komunistického režimu v Řecku. Spojené státy dělaly, co mohly, při snaze udržet Čankajškovu diktátorskou vládu v Číně, kdy přesunuly množství Čankajškových jednotek na sever, aby mohly okupovat Mandžusko, když se Rusové stáhli po druhé světové válce, a stále se snaží zabránit Číňanům, aby mohli vstoupit na své ostrovy Ťin-men a Ma-cu. Poté, co v podstatě dosadily na Kubu diktátora Batistu, Spojené státy se velmi snažily svrhnout Castrův komunistický režim, a to pomocí všech prostředků od invaze do Zátoky Sviní zosnované CIA po mafiánské pokusy o atentát na Castra.