For a New Liberty: Válka a zahraniční politika - část VI.

Mises.cz: 14. července 2013, Murray N. Rothbard (přidal Petr Málek), komentářů: 0

Toto je další díl z překladu knihy For a New Liberty od Murrayho Rothbarda. Všechny články, které postupně budou tvořit kapitoly knihy, naleznete i v sekci Literatura.

ČÁST DRUHÁ
Aplikace libertariánství na současné problémy

14
Válka a zahraniční politika

Isolacionistická kritika

Poslední antiintervencionistický a antiimperialistický impuls od konzervativních a klasických liberálních isolacionistů přišel během korejské války. Konzervativec George Morgenstern, hlavní sloupkař Chicago Tribune a autor první revizionistické knihy o Pearl Harbor, zveřejnil článek v pravicovém washingtonském týdenníku Human Events, ve kterém byly zaznamenány hrůzostrašné údaje o imperialistických činech americké vlády od španělsko-americké války až po Koreu. Morgenstern si všimnul, že „povýšený nesmysl“, kterým prezident McKinley ospravedlňoval válku proti Španělsku, byl „známý všem, kdo se později hlásili k evangelickým racionalizacím toho, jak Wilson intervenoval do evropské války, jak Roosevelt sliboval milénium…, jak Eisenhower opatroval křižácké výpravy po Evropě, které se nějak nepovedly, nebo jak Truman, Stevenson, Paul Douglas a New York Times svědčili o svatosti války v Koreji.“ [5]

V docela známé řeči krátce po americké porážce v Severní Koreji Číňany ke konci 50. let 20. století volal konzervativní isolacionista Joseph P. Kennedy po stažení Spojených států z Koreje. Kennedy hlásal: „Přirozeně jsem byl proti komunismu, ale řekl jsem, že pokud určité části Evropy nebo Asie chtějí komunismus, nebo dokonce chtějí, aby na ně komunismus byl uvalen, nemůžeme tomu zabránit.“ Výsledek studené války, tedy Trumanovy doktríny, a Marshallova plánu, tvrdil Kennedy, byla pohroma – selhání při snaze nakoupit si přátele a hrozba války v Evropě a Asii. Kennedy varoval, že:

… polovina tohoto světa se nikdy nepodřídí diktátu té druhé poloviny… Co je nám do toho, podporovat francouzskou koloniální politiku v Indočíně nebo snažit se dosáhnout demokratických konceptů pana I Sung-mana v Koreji? Měli bychom nyní poslat námořní pěchotu do tibetských hor, aby udržela Dalajlámu na svém trůnu?

Ekonomicky vzato, dodal Kennedy, jsme se zatěžovali zbytečným dluhem, který byl následkem politiky studené války. Když budeme pokračovat v oslabování naší ekonomiky „okázalým utrácením za cizí národy nebo cizí války, koledujeme si o vyvolání dalšího roku 1932 a o zničení přesně toho systému, který se snažíme zachránit.“

Kennedy dospěl k závěru, že jediná racionální alternativa pro Ameriku je vyhodit do koše zahraniční politiku studené války jako celek: „vypadnout z Koreje“ a z Berlína i Evropy. Spojené státy by nikdy nemohly přemoct ruské armády, kdyby se rozhodly pochodovat napříč Evropou, a kdyby se Evropa měla takto stát komunistickou, komunismus „by se mohl sám rozpadnout a přestat existovat jako unifikovaná síla… Čím více lidem bude muset vládnout, tím více se budou muset ti vládnoucí umět zalíbit těm ovládaným. Čím více národů je s komunismem spojeno, tím větší jsou možnosti odporu.“ A zde – v době, kdy chladní válečníci předpovídali světový komunistický monolit jakožto něco věčného a nevyhnutelného – Joseph Kennedy citoval maršála Tita, jak poukazoval na cestu pozdějšího rozpadu komunistického světa: a proto „Mao v Číně pravděpodobně nebude přebírat rozkazy od Stalina…“

Kennedy si uvědomil, že „tato politika bude samozřejmě kritizována jako politika appeasementu. [Ale…] je politikou appeasementu to, že se někdo stáhne z nefungujícího podniku? … Když je správné a v našem zájmu nedělat žádné závazky, které by ohrožovaly naší bezpečnost, a nazývá se to appeasement, pak pro něj hlasuji.“ Kennedy uzavřel, že „návrhy, které předkládám, [by] uchránily americké životy s americkými cíli, a neplýtvaly s nimi v mrazivých korejských horách ani na zbídačených pláních Západního Německa.“ [6]

Jedním z nejráznějších a nejsilnějších útoků na americkou zahraniční politiku, který vzešel z korejské války, byl odveden veteránem, klasickým liberálem a novinářem Garetem Garrettem. Garrett začal svůj pamflet, The Rise of Empire (1952) prohlášením: „Překročili jsme hranici, která leží mezi republikou a říší.“ Garrett explicitně propojil svou práci se svým dalším pozoruhodným pamfletem z 30. let, The Revolution Wars, který odsuzoval nástup vládní etatické tyranie v republikánském provedení během New Dealu. Opět tak viděl „revoluci uvnitř provedení“ původní ústavní republiky. Garrett například volal po tom, aby Truman intervenoval v Koreji, aniž by deklaroval válku nebo si „usurpoval“ pravomoci Kongresu.

Ve svém pamfletu Garrett nastínil kritéria a rukopisy typické říše. Prvním je dominance výkonné moci reflektovaná v prezidentově neautorizované intervenci v Koreji. Druhým je podřízení domácí politiky zahraniční politice, třetím je „povyšování militaristického smýšlení“, čtvrtým je „systém satelitních spojenců“ a pátým je „komplex vychloubání a strachu“ – vychloubání nekonečné národní moci v kombinaci s pokračujícím strachem z nepřítele, „barbara“, a z nespolehlivosti satelitních spojenců. Garrett zjistil, že každé z uvedených kritérií je ve Spojených státech do detailu splněno.

Když objevil, že Spojené státy vykazují všechny příznaky říše, Garrett dodal, že Spojené státy, stejně jako všechny předchozí říše, se cítí být „vězněm dějin“, protože za strachem leží „kolektivní bezpečnost“ a hra údajně nevyhnutelné americké role na světové scéně. Garrett zakončil takto:

Teď je řada na nás.
Řada při čem?
Řada při přebírání odpovědnosti za morální vedení světa.
Řada při udržování vyrovnaných sil se všemi zlými silami – v Evropě, v Asii, v Africe, v Atlantiku i Pacifiku, vzduchem i mořem – přičemž dnes je touto zlou silou ruský barbar.
Řada při udržování světového míru.
Řada při zachraňování civilizace.
Řada při službě lidstvu.
Ovšem takový jazyk patří říším. Římská říše nikdy nepochybovala, že je obráncem civilizace. Její dobré úmysly byly mír, právo a pořádek. Španělská říše přidala ještě spasení. Britská říše přidala ušlechtilý mýtus břemene bílého muže. My jsme přidali svobodu a demokracii. Přesto, ať přidáváme cokoliv, jazyk je stále stejný. Je to jazyk moci. [7]

[5] George Morgenstern, „The Past Marches On,“ Human Events (22. dubna 1953). Revizionistickým dílem o Pearl Haboru bylo: Morgenstern, Pearl Harbor:Story of a Secret War (New York: Devin-Adair 1947). Více o konzervativní isolacionistické kritice studené války viz Murray N. Rothbard, „The Foreign Policy of the Old Right,“ Journal of Libertarian Studies (zima 1978).

[6] Joseph P. Kennedy, „Present Policy is Politically and Morally Bankrupt,“ Vital Speeches (1. ledna 1951), str. 170-73.

[7] Garet Garrett, The People's Pottage (Cladwell, Idaho: Caxton Printers, 1953), str. 158-59, 129-174. Další výrazy konzervativní a klasicky-liberální kritiky studené války viz Doenecke, Not to the Swift, str. 79.