Garet Garrett: Příběh železa a oceli (3)

Mises.cz: 22. listopadu 2018, Garet Garrett (přidal Vladimír Krupa), komentářů: 1

Nikde v análech země ani v oněch rodinných historických záznamech, vázaných v kůži a ilustrovaných rytinami, které zdobí knihovničky potomků, není žádná zmínka o partnerovi generála Woolwinea. Tím partnerem byl Christopher Gib, chladný a logicky uvažující obchodník, s širokou tváří, vpadlýma modrýma očima, dlouhou, tenkou linií úst a krátkým krkem. Lidé se ho instinktivně obávali. Naplňoval je hrůzou, úzkostí a pocitem zranitelnosti; přesto v praktických záležitostech, zvláště při náhlých krizích, se těšil jejich naprosté důvěře. Ti, kteří si stěžovali na jeho útlak, většinou byli slabí nebo udělali chybu. V každém sporu, který vedl, byl technicky, právně a možná i morálně v právu. V očích zákona byly jeho činy zcela v pořádku. Ale stejně urážely onen subtilní pocit v srdcích, vyšší než je cit pro správné a špatné, na nějž se lidské jednání odkazuje jako na nejvyššího soudce. Svá práva získal poctivě. Vyjednával tak, že nechal druhou stranu navrhnout podmínky. Pak řekl ano nebo ne a to bylo konečné. Handrkování se mu protivilo. Ale jakmile uzavřel dohodu, trval na jejím dodržení neúprosným a neosobním způsobem. Nikdo nemohl říct, že by byl nespravedlivý. Ale od toho, kdo nebyl nikdy nespravedlivým, nemůžete čekat velkorysost. Lidské bytosti nežadoní o spravedlnost; přijímají ji. Na Christopheru Gibovi nebylo nic, co by mu přineslo sympatie. Neměl žádné emocionální porozumění pro lidi a lidé neměli racionální porozumění pro něj. Jeho tragédie byla neviditelná. Bylo mu odepřeno to, co sám nedokázal dávat. Pohrdání všemi sentimentálními aspekty života bylo sebeobrannou reakcí jeho ega. S lidmi jednal jako s dětmi. Čím méně ho měli rádi, tím byl na ně kousavější.

Byl o deset let mladší než generál Woolwine a manipuloval staršího muže ve všech jejich společných podnicích, tak jako racionální povaha může manipulovat romantickou. Hádali se často – jeden tichým cynickým hlasem, druhý hlasitým a upřímným tónem. Jejich neshody byly soukromé. Navenek udržovali zdání nerozlučné jednoty. Co se týkalo idejí, tak byl starší zakladatel neoblomný a dělal si, co chtěl. V obchodních záležitostech se vždy podvolil. Jeden obchod zanedbával, druhý jím žil. Jak Woolwinovy statky upadaly, Gibovy se rozmnožovaly. Nebyla v tom žádná nespravedlnost. Bylo to nevyhnutelné. Generál svoje zisky utrácel, Gib je reinvestoval do svých obchodů mimo partnerství. Na počátku si rozdělili naleziště uhlí a železné rudy v poměru jedna třetina ku dvěma třetinám podle množství kapitálu, který každý z nich investoval. Jedna třetina byla Gibovým podílem. Na konci byl poměr obrácený. Woolwine vlastnil jednu třetinu a Gib dvě třetiny. Vše proběhlo naprosto korektně a legálně.

Ve věku padesáti let se Gib oženil se Sárou z rodiny Withů, kteří přišli z New Jersey a vybudovali první mlýn v Novém Damašku. Sára byla pečlivá a pracovitá žena, která si nedokázala odpočinout, dokud neměla splněny všechny povinnosti. Nikdy si se svým mužem neporozuměla. Nebylo to ani nutné.

Z jejich svazku vzešel syn, kterého pojmenovali Enoch a který se narodil téhož dne, jako Aaron Breakspeare, vnuk zakladatele.   

Christopher Gib žil ještě dalších patnáct let, byl stále bohatším a stále méně pochopeným. Pak si pro sebe nechal postavit hrobku, jejíž stěny byly tři stopy tlusté a zesílené železnými tyčemi a jedné noci o samotě zemřel.