Hromadné nežádoucí chování - mýtus?

Mises.cz: 20. listopadu 2019, Matthias Lukl, komentářů: 1

Před lety jsem narazil na internetovou diskuzi na americké Facebookové stránce zaměřenou na chovy exotických zvířat. V té diskuzi se řešila problematika zvířat „unášených z přírody“. Prý existují lidé, kteří zatouží mít nějakého nezvyklého mazlíčka – třeba lišku, nebo vačici – takže si ho chytí v přírodě do pasti a následně odnesou domů. Diskutující projevovali nenávist k těmto únoscům a přáli jim jen to nejhorší. Je to z jejich strany velice sobecké, neboť zvíře stejně není zvyklé žít v zajetí a bez svobody trpí.

Podobný problém se prý vyskytuje také v České republice. Nedávno jsem na jednom diskuzním fóru potkal zajímavého člověka, který vystudoval obor Chovatel exotických zvířat, což mě zaujalo, protože jsem nevěděl, že se dá něco takového studovat na odborných učilištích. Tak jsem se s ním dal do řeči a mimo jiné jsme se dotkli i tématu unášení zvířat. Prý je v ČR dost lidí, kteří zatouží chovat třeba veverku, takže si ji uloví do klícky a vezmou domů. A odkud, že to má? Říkal mu to známý, který je myslivec. Prý, že se to děje docela často.

Začal jsem nad tím přemýšlet a došel jsem k závěru, že je to spíše mýtus. Proč? Protože: 1) Jsem se nikdy nesetkal s konkrétním případem a neznám jediného člověka, který by něco takového udělal. Pochybuji, že ostatní se někdy s něčím takovým setkali. Spíše jim to někdo říkal, jak se to děje, a oni to začali šířit. 2) Nedává mi to moc smysl. Chovatel obvykle touží po tom mít zvíře ochočené, krotké a zdravé. Únosem divokého jedince toho moc nedocílí. I kdyby takový únosce plánoval zvíře prodat někomu dalšímu, tak nemá jak zaručit zdravotní stav. 3) Celá věc s chycením do klece je celá podivná. Nemůžete předem vědět, jaké zvíře se do pasti chytí a může trvat i stovky nocí, než ulovíte to, co chcete.

Je možné, že existuje pár vzácných případů, kdy se něco takového stalo. Lidé si však pamatují spíše negativní zkušenosti než pozitivní a rádi věci dramatizují, takže z toho udělali větší problém, než jakým to ve skutečnosti je. Neexistuje žádná statistika, která by takový jev potvrdila. Ale neexistuje ani žádná, která by to vyvrátila. Osobně se však přikláním k tomu, že je to spíše mýtus a povídačka.

Abychom pochopili tento jev lépe, pojďme se podívat na případ, který na rozdíl od exotických zvířat známe všichni, a tím je doprava. Všichni totiž cestujeme do školy a do práce. Ze zpráv bychom mohli dojít k závěru, že na silnicích se dějí naprostá zvěrstva. Na každém kroku jsou piráti silnic, většina lidí jezdí jako dobytci, kašlou na rychlostní limity, předjíždí ostatní a porušují zákony. Dálnice D1 má denně nejrůznější problémy jako dopravní nehody, uzavírání pruhů a tak dále.

Pokud se dočtete, že za rok 2018 policisté napočítali celkem 104 764 dopravních nehod, přičemž zahynulo 565 osob a dalších 2465 bylo vážně zraněno, můžete si říct, že je to příliš mnoho zmařených životů. Zprávy nešetří slovy jako „tragické“ a „hrůzostrašné“ a spoustu morálních apelů na to, abychom nepili alkohol, pokud plánujeme řídit. Koneckonců, alkohol hrál roli až u 4626 dopravních nehod, zatímco ostatní drogy „jen“ u 360.

Podívejme se na to ale trošičku jinou perspektivou. Víc jak sto tisíc nehod za rok se může zdát hodně, ale kolik to dělá procent z celkových počtů jízd? Kolik lidí sedlo do auta, nastartovalo a dojelo z bodu A do bodu B, aniž by se jim cokoliv stalo? Kolik lidí denně jezdí celý rok autobusem do práce nebo do školy, aniž by došlo k nějaké dopravní nehodě? Kolik dopravních nehod jste viděli na vlastní oči? Bylo jich deset? Dvacet? Třicet?

Sto tisíc dopravních nehod může být jen kapka v moři, když se podíváme na celkový objem dopravy. Ideální by bylo, kdyby jich bylo nula, ale žijeme v nedokonalém světě, ve kterém lidé chybují. 

Není však pravda, že by silnice byly plné pirátů, kteří jezdí jako dobytci. Ve skutečnosti je v zájmu každého člověka, aby jízda proběhla bez problémů.

Takhle vzniká bias, že některé druhy chování jsou daleko běžnější, než skutečně jsou. A že jsou daleko větším problémem. Funguje to tak prakticky u všeho.

Pamatuji si, že po roce 2000 byly nějakou dobu velmi populární zprávy a reportáže o „zkažené mládeži“. Mládež, to je samý alkohol a opíjení se do němoty na mejdanech. To jsou samé drogy, šikana, násilí, zlé videohry, zlé násilné filmy, zlá metalová hudba. Televize Nova nevynechala den, aniž by neodvysílala reportáž o tom, že mladík pobodal nožem svého spolužáka, a že za to mohlo násilí ve filmech a ve videohrách, nebo že se opilí mladíci vraceli z mejdanu a sešrotovali auto o strom.

Ze zpráv kolem sebe můžeme mít dojem, že každý vlastník zbraně je potenciální masový vrah, kterému jednoho dne přeskočí a půjde vystřílet školu. Že každý chovatel exotického zvířete bude dřív nebo později svým zvířetem sežrán zaživa, nebo jeho zvíře sežere vás. Že internet je plný zlých hackerů a dětské pornografie. Že kdokoliv prodává psy, má doma množírnu, kde drží tisíce psů v klícce pro králíky.

Realita však není tak zlá, jak by se mohlo zdát.

Ve skutečnosti je to jedna velká iluze, klam...

Proč je o tom ale řeč na libertariánském webu? Zásadním problémem je totiž fakt, že to hraje velkou roli v omezování našich svobod. Stát má daleko větší šanci si získat přízeň lidí, když je přesvědčí o tom, jak se každý den děje něco zlého, nežádoucího. Když je mezi lidmi populární nenávist k nějaké skupině lidí, je pak velice snadné tuto skupinu omezovat zákonem. Když se lidé dívají na držitele zbraní jako na nemocné šílence, kteří vás plánují odstřelit, budou souhlasit, že je nutné je regulovat. Když vás ve zprávách přesvědčí, že každý majitel lva je nezodpovědný idiot a žijící časovaná bomba, budete ihned podporovat všechny zákony a omezování nekonvenčních zvířat. Když si myslíte, že internet je plný dětské pornografie a návodů na výrobu bomby, není problém najít dostatečnou podporu různých regulací omezujících a cenzurujících internet.

A mnoho populistů a demagogů ví, že nejsnadnější cesta k získání politické moci je slibovat řešení na všechny tyhle problémy. Byl to Babiš, který přesvědčil mnoho lidí, že každý podnikatel krátí daně, podvádí a krade. A rovnou nabídl řešení v podobě elektronické evidence tržeb. V podstatě celá jeho politika je jen výběr všeho, co majorita nesnáší. „Uděláme tady konečně pořádek. Bude líp,“ říkaly slogany Hnutí ANO a fungovalo to.

Zdroj statistiky: https://autoroad.cz/profi/95153-tragicka-statistiky-dopravnich-nehod-v-roce-2018