Hvězdičko blýskavá

Mises.cz: 28. ledna 2012, Jakub Skala, komentářů: 17

Zdá se, že nejznámějšího českého ekonoma, Tomáše Sedláčka (TS), potkal osud americké ekonomické superstar, Paula Krugmana. Čím častěji se objevuje v médiích, tím menším je ekonomem. Pokud platí kauzalita i obráceně, pak se z autorů mises.cz stanou ekonomové přímo špičkoví :) K napsání dlouho odkládaného článku mě konečně vyprovokoval Sedláčkův rozhovor, který vyšel před Vánoci na iDnesu.

A začíná pěkně divoce – na otázku Jak prožívá Vánoce ekonom? Sedláček odpovídá:

Vánoce patří k takovým těžko pochopitelným anomáliím, dar je něco, co ekonomie neumí standardně vysvětlit. Proč si třeba lidi neprohodí peníze, nebo se nedohodnou? Ekonom by řekl, hele, kup si něco, sám nejlíp víš, co chceš. Proč podstupovat riziko, že vám někdo koupí něco, co se vám nebude líbit? (…) Do jisté míry mi přijde i roztomilé, že se lidi kvůli těm dárkům zadluží.

Zaprvé prohlásit, že něco neumí vysvětlit celý vědní obor je přinejmenším zvláštní. Já si vždycky myslel, že vysvětlují ekonomové, nikoliv ekonomie sama. Autor tím snad chtěl říct, že to neumí standardně (co to vůbec znamená?) vysvětit on sám? Možná.

Zadruhé ekonom neumí (nebo alespoň nemusí umět) vysvětil gravitační zrychlení nebo výrobu toluenu, ale lidské chování? Věda, která se přímo zabývá lidským jednáním, ho podle Sedláčka nedokáže vysvětlit? To jistě nadchne pro studium ekonomie mnoho laiků.

Zatřetí Sedláček se mýlí. Každý člověk vždy jedná tak, aby ex ante maximalizoval svůj očekávaný užitek. Je to takto prosté, milý Watsone, a zbytek už je pouze dedukce. Z pohledu ekonoma je naprosto irelevantní jaké prostředky k naplnění svého cíle jedinec použije. Jestli někde skutečně existují lidé, kteří budou mít největší radost z toho, že si pod stromkem (Proč si lidé podle TS vůbec kupují vánoční stromy, když je pak zase vyhodí? Dokáže standardní ekonomie vysvětlit alespoň tohle?) prohodí obálky s tisícovkou, tak ať. Ale většině lidí přináší největší radost (užitek, chcete-li), když udělají radost někomu jinému pěkným dárkem. Možná si to málokdo bude chtít přiznat, ale je to přesně tak. Když někoho obdarováváme, sledujeme vlastní zájmy. Ať je tím zájmem šťastná rodina, touha udělat radost kolegovi v práci nebo snaha nakrmit bezdomovce domácím bramborovým salátem. Takže ona ta sobeckost nakonec nemusí být tak špatná. Hmm, tak nakonec Vánoce nejsou tak nevysvětlitelný úkaz, jak by se na první pohled mohlo zdát.

A rozhovor pokračuje:

No vidíte a já myslela, že právě vy byste měl být proti takovému zadlužování.

Pořád je to lepší, než když se člověk zadluží sám kvůli sobě. Chce udělat radost někomu jinému, tak bych to zas tak neodsuzoval, je na tom něco dojemného.

Zadlužit se kvůli někomu jinému je lepší, než zadlužit se kvůli sobě. Jak jsme ukázali výše, v podstatě se jedná o totéž - i dárky člověk dělá pro sebe. Není to potom jedno? Ostatně nevím, co bych k tomu ještě dodal, ne každý má ambice, aby chtěl určovat, co je správné a co správné není… Nakonec jsme se v rozhovoru ještě dozvěděli, že my (všichni) bychom měli MMF půjčit pár miliard. To se to půjčuje z cizích peněz. Čím neodvratnější je pád eura, tím hlastitěji eurohujeři hýkají. Pojďme raději na jiný článek.

I když raději je asi silné slovo, protože co se dozvídáme zde, je snad ještě strašidelnější, než v případě vánočního rozhovoru.

V rodině nefunguje ani peněžní, ale ani směnný systém. Věci se redistribuují úplně nespravedlivě, podle jiných, citových pravidel. V rodině a mezi přáteli se nedělají věci výhodně, podle pravidel, a už vůbec ne psaných.

Věci se redistribuují nespravedlivě, věci se nedělají výhodně, no potěš, jak můžou ty rodiny vůbec fungovat. Zase ta stejná písnička o tom, jak v rodině ekonomie (tj. patrně lidské jednání) nefunguje. Nebo alespoň nefunguje tak, jak si podle TS ekonomové myslí. Totéž dle autora platí na úrovni států.

Samozřejmě, že tržní principy nefungují na úrovni států. Jak by mohly, když státy mají k trhu stejně daleko jako TS k rakouskému ekonomovi. To snad ani nemůže nikoho překvapit. Ale co s tou zatracenou rodinou? Neplatíme drahé polovičce za oběd, ona nám neplatí za to, že vyluxujeme koberec a prásk, ekonomie nefunguje… Sedláčkova představa o tom, co je to ekonomické jednání, mi připadá dost groteskní.

Otočme list a pryč od rodin k ekonomicky vděčnému tématu, k růstu. V článku Ekonomika jako maniodepresivní pacient TS shrnuje poučení z krizového vývoje po roce 2008 slovy:

Brzdit růst. Utlumovat mánie, zapojit stabilizátory. Mít se v dobrých letech trošku hůře, než bychom mohli, abychom se v letech horších nemuseli mít tak špatně, jak bychom měli.

Jelikož TS má tak rád nesmyslná přirovnání, pokusím se o vlastní - brzdit růst, a tím myslím skutečný ekonomický růst, ne jen nafouknutou bublinu vyvolanou centrální bankou, je jako brzdění před cílovou rovinkou. Ekonomický růst není nic špatného, není to nic, za co bychom se měli stydět, jak se nám snaží všemožní omlouvači namluvit. Zdravý ekonomický růst není nikdy příliš velký – jenže kde ho vzít, když na nás na každém rohu číhá alespoň jeden centrální plánovač, který ví nejlépe co a jak. Pokud chce TS spasit naši ekonomiku, pak místo toho, aby vyrážel klín klínem, by se měl ve svých úvahách soustředit na to, jak se zbavit koule u nohy v podobě centrální banky a přebujelého státu.

Tenhle článek by mohl pokračovat ještě na deset, padesát stran a ještě pořád bych nevyčerpal všechny myšlenky, kterými nás TS pravidelně zásobuje. Jenže já už na to nemám sílu - s každým otevřeným článkem se mě zmocňoval větší a větší třas a nechuť pořád dokola vyvracet ty stejné omyly o lidské iracionalitě, nespravedlnosti trhu a vysněném moudrém státu. Měl jsem chuť napsat něco podobného k mému snad ještě oblíbenějšímu politickému a ekonomickému komentátorovi, Janu Macháčkovi, ale těmito řádky jsem si svůj záměr vyvrátil. To už by vážně nemělo smysl.