Ideologický Turingův test

Mises.cz: 31. května 2013, Bryan Caplan (přidal Vladimír Krupa), komentářů: 15

V Turingově testu se počítač snaží vydávat za člověka:

„Lidský sudí se pustí do volné konverzace jednou s člověkem a podruhé se strojem, který se snaží emulovat lidské odpovědi. Všichni účastníci jsou navzájem odděleni. Pokud sudí nedokáže spolehlivě rozlišit stroj od člověka, pak stroj tímto testem prošel.“

Jak se zdá, ve svém interview Paul Krugman navrhl analogický test. Podle Krugmana mají liberálové (pozn. – američtí liberálové, tj. socialisté) schopnost rozumět konzervativcům, ale konzervativci postrádají schopnost rozumět liberálům:

„Pokud se zeptáte liberála nebo keynesiánského ekonoma: „Co by tomu řekl někdo na druhé straně sporu? Jaká je jejich verze?“, tak liberál to zvládne popsat. Liberál dokáže koherentně mluvit o konzervativních názorech, protože lidé jako já skutečně naslouchají. Nemyslíme si, že ty názory jsou správné, ale věnujeme jim dost pozornosti, abychom věděli, čeho se ti druzí snaží dobrat. Obráceně to neplatí. Zkuste přimět někoho, kdo je ostře anti-keynesiánský, aby zkusil vysvětlit Keynesovy ekonomické argumenty. Nedokáže to. Ani vzdáleně se nepřiblíží. Pokud se zeptáte konzervativce: „Co liberálové chtějí,“ tak dostanete bizarní odpovědi, jako že liberálové chtějí, aby všichni jezdili vlakem, protože to lidi učiní vstřícnější ke kolektivismu. Stačí se podívat na způsob, jak obě strany mluví a co znají. Na jedné straně máme otevřené a skeptické hlavy. Naše názory jsou jiné, ale při jejich vytváření jsme dávali pozor. Druhá strana má pouze dogmata.“

Bylo by snadné vysmívat se Krugmanově sebechvále, ale na meta-úrovni možná na něco kápnul. John Stuart Mill to vyjádřil takto: „Ten, kdo zná jen svou stranu sporu, tak zná dost málo.“ Pokud někdo dovede korektně vysvětlit určitou pozici a přesto s ní nesouhlasí, tak tato pozice méně pravděpodobně bude správná. A pokud při korektním objasnění pozice následuje téměř automatický souhlas, tak tato pozice bude pravděpodobně správná. (Viz argumentace ohledně volného obchodu).  Samozřejmě to není dokonalé kritérium, obzvláště u velmi citlivých politických témat. Ale schopnost projít ideologickým Turingovým testem – vyslovit názory, se kterými nesouhlasíme stejně jasně a přesvědčivě jako naši oponenti – je určitým znakem objektivity a moudrosti.

Některým okolnostem je samozřejmě třeba věnovat pozornost. Don Bordeaux si bystře povšiml, že bychom měli porovnávat lidi na stejné úrovni – akademiky s jinými akademiky a baviče s jinými baviči – nikoliv například Krugmana s Glenem Beckem. Já dodávám, že bychom měli srovnávat lidi ze stejného oboru: Neschopnost Ayn Randové osvětlit temná zákoutí keynesiánské ekonomie by nebyla o nic více vypovídající než Krugmanova neschopnost detailně popsat Nozickovu politickou filosofii. (Samozřejmě kdyby Krugman byl schopen korektně popsat Nozickovu politickou filosofii, tak by to byl docela obdivuhodný výkon).

S těmito možnými úskalími na mysli se vraťme ke Krugmanovu empirickému tvrzení. Když porovnáme jablka s jablky, budou liberálové skutečně excelovat v ideologickém Turingově testu?

Pokud bychom omezili vzorek na „top-ten“ Ph.D. programů ve společenských vědách, tak z mé vlastní zkušenosti si dovoluji tvrdit, že Krugman nemůže mít pravdu. Není možné získat Ph.D. z ekonomie na Princetonu, pokud nemáte přehled o základních argumentech tržních selhání a neodrecitujete keynesiánskou makroekonomii, jako když bičem mrská. Nebo to alespoň nebylo možné v 90. letech, kdy jsem tam studoval. Oproti tomu je velmi snadné získat Ph.D. z ekonomie na Princetonu, aniž byste se dozvěděli o rozdílech mezi konzervatismem a libertarianismem a zaslechli cokoliv z argumentů jejich hlavních autorů.  A upřímně, je to vidět. Já se znám osobně s mnoha Ph.D. liberály, kteří absolvovali některý „top ten“ program sociálních věd na Ivy league – a i ti, kteří mě znají nejlépe, nedokáží moc dobře popsat moje názory.

Samozřejmě tato tvrzení můžete odmítnout se stejnou rychlostí, s jakou většina konzervativců a libertariánů odmítne ta Krugmanova. Ale krása ideologického Turingova testu spočívá v tom, že ho lze zorganizovat jako skutečný test. Nemusíme jen naprázdno spekulovat o tom, jak přívrženci nejrůznějších politických ideologií rozumí svým protivníkům. Můžeme změřit výkony kohokoliv, kdo si troufne vystoupit s tvrzením, že argumenty druhé strany odmítl po jejich důkladném prostudování.

Jak? Stejně jako v původním Turingově testu. Já a pět náhodně vybraných Ph.D. liberálů můžeme být zavřeni v jedné počítačové učebně. Liberální publikum nám bude moci pokládat hodinu přes chat otázky a poté hlasovat, kdo z nás není liberál. Pak můžeme Krugmana a pět náhodně vybraných Ph.D. libertariánů zavřít do počítačové učebny a pro změnu libertariánské publikum jim bude klást otázky a pak hlasovat, kdo není libertarián. To zní docela jednoduše, že?

Moje výzva: zajistěte logistiku a já si vsadím svoje peníze na to, že dokážu ošálit více hlasujících než Krugman. Dokonce bych si vsadil, že jakýkoliv libertariánský ekonom Ph.D. dokáže ošálit více hlasujících než Krugman. My se učíme jeho světonázor jako součást školních osnov. On se učí o tom našem ve svém volném čase – pokud si tedy na to nějaký čas uvolní.

Chcete mi dokázat, že se pletu? Tak připravte ideologický Turingův test. Já ho podstoupím první. Pak pozvěte Krugmana, aby mě usvědčil z omylu.

V originálním znění: http://econlog.econlib.org/archives/2011/06/the_ideological.html