Iniciativa Vollgeld: Dobré téma, nulové pochopení

Mises.cz: 06. dubna 2016, Josef Tětek, komentářů: 3

Že moderní finanční systém není úplně nejzdravější, je minimálně od roku 2008 obecně známá věc. Daný rok byl zlomový nejen na burzách a v bankovních rozvahách, ale i v ekonomickém myšlení. Do té doby se o podstatu peněz a jejich ekosystému nezajímal prakticky nikdo mimo sféru akademiků a lidí typu Peter Schiff. Po roce 2008 přichází změna: v Americe se do žebříčku bestsellerů dostává End the Fed Rona Paula – kdo by na přelomu století bral vážně knížku volající po zrušení nejmocnější centrální banky světa? Vzniká a po celém světě se rozšiřuje elektronická měna bitcoin (jenž měl své předchůdce v podobě „ecash“ a „e-gold“, kterým ovšem nehrál do karet strach z následků největší finanční krize od světové hospodářské krize). A v neposlední řadě se objevují i hnutí požadující zásadní přeměnu peněz a finančního systému.

Ve Švýcarsku se v posledních letech objevila taková hnutí hned dvě. První, které se jmenovalo Zachraňte naše švýcarské zlato uspořádalo v roce 2014 neúspěšné referendum, které mělo zavázat švýcarskou centrální banku k nákupům zlata, aby drahý kov tvořil alespoň pětinu její rozvahy.

Druhým hnutím s cílem proměnit švýcarský peněžní systém je iniciativa Vollgeld, které se během necelých dvou let podařilo nasbírat přes sto tisíc podpisů, opravňujících vyhlášení celonárodního referenda, které se bude konat letos (termín zatím vyhlášen nebyl). Pojďme se s ním tedy blíže seznámit.

Moc občanům! (Těm v centrální bance)

Vollgeld lze přeložit jako „plnohodnotné peníze“. Jedná se tedy snad o druhý pokus provázat měnu s drahým kovem? Ve Švýcarsku by se koneckonců nejednalo o žádné velké překvapení – švýcarský frank byl kryt ze čtyřiceti procent zlatem až do roku 2000, kdy byla tato vazba v referendu zrušena. Švýcarský frank byl tudíž kryt zlatem o téměř třicet let déle než americký dolar, což ve spojitosti se striktním bankovním tajemstvím učinilo ze Švýcarska finanční velmoc a zemi s jedním z nejvyšších životních standardů na světě.

Iniciativa Vollgeld ale po návratu zlatých časů nevolá; problematiku krytí v podstatě neřeší vůbec. Recept iniciativy lze stručně shrnout takto: vezměme komerčním bankám moc tvořit nové peníze prostřednictvím úvěrů a dejme ji centrální bance. Ačkoli Vollgeld budí dojem lidového požadavku ve stylu „vraťte nám kvalitní peníze“, ve skutečnosti je požadavkem na silnější regulaci a centralizaci, která se pomalu vyrovná zmíněnému odklonu od zlata z přelomu století.

Frank suverén

Jedním z hesel užívaných v rámci iniciativy je Ano pravému franku. Pravým frankem je přitom myšlen takový, který je plně krytý oběživem – bankovkami nebo mincemi. Podle autorů iniciativy je totiž jedním z největších problémů dneška skutečnost, že na účtech v komerčních bankách jsou peníze pouze ve virtuální podobě, zatímco míra krytí oběživem dosahuje pouhých pár procent. Autoři iniciativy toto chtějí změnit následovně – komerční banky budou moci poskytovat úvěry pouze stoprocentně kryté oběživem. A oběživo smí tvořit pouze centrální banka. Švýcarský frank tak bude suverénní měnou – termín užívaný autory iniciativy a jejich britskými kolegy, kteří na ostrovech usilují o to samé.

U Britů se na chvilku pozastavme. Tamní organizace Positive money, která je předlohou švýcarské organizace Monetäre Modernisierung (ta stojí za iniciativou Vollgeld), má na svých stránkách hromadu informačních materiálů popisujících, čeho chtějí ve Velké Británii, Švýcarsku a případně i dalších zemích dosáhnout. V dokumentu nazvaném Creating a sovereign monetary system například uvádějí (str. 13):

V systému suverénních peněz je centrální banka schopna vytvářet peníze, které zasílá vládě, aby je utratila v reálné ekonomice. Žádná domácnost nebo firma se tak kvůli tomuto procesu nemusí zadlužit. […] Je tudíž možné mít ekonomický růst bez současného navyšování úrovně soukromého zadlužení a rizika finanční krize.

Ano, čtete správně – „výhodou“ tohoto systému je přímé financování vládních výdajů penězi vytvořenými z ničeho. Jedná se o měnovou politiku Zimbabwe. Komické pak je, že o stránku dále je uvedeno:

Přímá tvorba peněz, které budou utraceny v reálné ekonomice, má přímý benefit pro ty, kdo obdrží nové peníze, avšak žádné negativní náklady u zbytku společnosti (pokud není peněz vytvořeno příliš s důsledkem inflace).

Autoři tohoto výroku zjevně žijí v pohádkovém světě. Každá nově vytvořená libra, ať je utracena kým chce, vždy proporcionálně snižuje kupní sílu všech ostatních držitelů peněz v dané ekonomice. Nově vytvořené peníze totiž nezvyšují množství dostupných statků a ten, kdo se k penězům dostane jako první (jedno jestli půjčkou od centrální banky nebo vládní dotací), získává část omezených statků na úkor ostatních (kteří tento efekt pocítí na zvýšených cenách a nižší kupní síle). Množství nově vytvořených peněz ovlivňuje pouze míru tohoto efektu; efekt samotný je ale v chodu od první vytvořené libry. Nemluvě o tom, že přímé financování fiskálních výdajů centrální bankou snad nikdy v historii nebylo doprovázeno umírněností (srovnejte Maďarsko 1946, Jugoslávie 1992–1993, Zimbabwe 2004–2009).

Pro pořádek pouze uveďme, že jedna z představitelek švýcarské iniciativy Vollgeld v nedávném rozhovoru myšlenku financování fiskálních výdajů centrální bankou také podpořila, když uvedla, že:

[p]olitici rozhodnou, jak budou nové peníze využity, nebudou ale moct ovlivnit, kolik peněz bude do ekonomiky utraceno či půjčeno.

Stoprocentní rezervy… ale čeho?

Za hlavní problém je autory iniciativy označován systém částečných rezerv, kdy komerční banka v současnosti není povinna držet víc než pár procent z hodnoty vkladů v oběživu. Toto by vskutku hlavní problém byl, kdyby oběživo samotné bylo kryto vzácnými aktivy, jako jsou drahé kovy. V případě krytí peněz státními dluhopisy (a dolary, které jsou ovšem také kryté státními dluhopisy) je však nutno pohlédnout o stupínek výš: problém není krytí vkladů, ale krytí peněz samotných! Státní dluhopisy lze totiž množit mnohem jednodušeji než dolovat drahý kov ze země – obzvláště pak, má-li stát zajištěný jejich odkup ze strany centrální banky (jak jinak než za nově vytvořené peníze).

Iniciativa Vollgeld vzdaluje debatu o finančním systému od problémů skutečných k problémům domnělým. Nadcházející švýcarské referendum je tudíž promrhaným potenciálem, kdy stejně jako v nedávném referendu o zlatě mohly zaznít myšlenky hodné šíření, místo nich ale zazní ekonomické pohádky o podlém soukromém sektoru a všemocné a všedobré centrální bance. Že ta samá centrální banka stojí na vrcholu pyramidy současného finančního systému a potíže posledních let se nedějí bez jejího vědomí a přičinění, zůstane nevyřčeno. 

(Zdroj: http://finmag.penize.cz/ekonomika/308531-iniciativa-vollgeld-dobre-tema-nulove-pochopeni)