Jak ČNB přiznala vinu z porušování Ústavy ČR

Mises.cz: 29. srpna 2016, Jan Mikula (přidal Kolektiv Mises.cz), komentářů: 9

Vážený pane guvernére Rusnoku, milí členové bankovní rady,

předně mi dovolte poděkovat za obsáhlou reakci na můj otevřený dopis ohledně porušování Ústavy ČR ze strany České národní banky. Děkuji i za upřesnění některých mých domněnek. Například, že ČNB vůbec nezohledňuje ceny nemovitostí.

Přesto musím zcela jasně říct, že vaše reakce je jednoznačným přiznáním, že ČNB porušuje Ústavu ČR poškozováním majetkových práv občanů ČR bez toho, aniž byste proto měli oporu v zákonech, které by schválili poslanci a senátoři jako zástupci lidu v Parlamentu ČR.

Ústavní opáčko

Z vaší reakce mi připadá, že ne zcela chápete, jak je nastaven ústavní pořádek v České republice. Dovolte mi proto několik citací z Ústavy:

„Preambule

My, občané České republiky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, (…) odhodláni řídit se všemi osvědčenými principy právního státu, prostřednictvím svých svobodně zvolených zástupců přijímáme tuto Ústavu České republiky.“

„Čl. 1

(1) Česká republika je svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana.“

„Čl. 2

(3) Státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon.

(4) Každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.“

Výše zmíněné citace shrnují zásady právního státu a našeho ústavního pořádku. A jsou vlastně velmi jednoduché. Zatímco občan může činit cokoliv, co není zákonem výslovně zakázáno. Stát respektive státní instituce mohou činit jen a pouze to, co je výslovně povoleno a to takovým způsobem, který zákon popisuje. To je základ ústavního pořádku této země.

Ústava, Listina i zákony jsou svatým písmem, které detailně popisují, jak se jednotlivé instituce mají chovat. Pokud podrobnější popis chybí, znamená to, že nic takového daná instituce dělat nesmí. Neexistují žádné bianco šeky státním institucím umožňující svévolně konat dle vlastní vůle.

Následné vaše citace je tak nechtěným, ale jasným přiznáním viny: „To, že v určitém nezbytném rozsahu (měnová politika) vytváří ‘vítěze a poražené‘, je jejím neodstranitelným atributem.“

Pokud se ČNB domnívá, že může nastavovat svévolně měnovou politiku, která může libovolně poškozovat jednotlivé občany, tak se hluboce mýlí. Nemůže!

Pokud by si snad ČNB myslela, že v jejím případě takový bianco šek je možný a přípustný, tak není. ČNB nemůže svévolně převracet logiku ústavního pořádku. Proto raději připomínám tyto další paragrafy Ústavy:

„Čl. 9

(2) Změna podstatných náležitostí demokratického právního státu je nepřípustná.

(3) Výkladem právních norem nelze oprávnit odstranění nebo ohrožení základů demokratického státu.“

Poškozování majetkových práv je nepřípustné

Ve vaší reakci zlehčujete poškozování majetkových práv občanů případně skupin občanů. Přesto zcela jednoznačně přiznáváte, že k tomu dochází. Ústava, Listina ani žádný zákon vám nedávají autoritu k tomu, abyste mohli občany poškozovat. A je zcela nepodstatné, že jde o jakýsi vedlejší produkt vámi stanovené měnové politiky. Majetková práva patří mezi základní práva občanů a jsou pod ochranou Ústavy ČR. Dovolte mi vám to připomenout několika citacemi z Listiny základních práv a svobod:

„Federální shromáždění na základě návrhů České národní rady a Slovenské národní rady, uznávajíc neporušitelnost přirozených práv člověka, práv občana a svrchovanost zákona (…) usneslo se na této Listině základních práv a svobod.“

„Čl. 1

Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné.“

„Čl. 2

(2) Státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví.“

„Čl. 3

(3) Nikomu nesmí být způsobena újma na právech pro uplatňování jeho základních práv a svobod.“

„Čl. 4

(1) Povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod.

(2) Meze základních práv a svobod mohou být za podmínek stanovených Listinou základních práv a svobod (dále jen "Listina") upraveny pouze zákonem.

(3) Zákonná omezení základních práv a svobod musí platit stejně pro všechny případy, které splňují stanovené podmínky.

(4) Při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu. Taková omezení nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro které byla stanovena.“

„Čl. 8

(2) Nikdo nesmí být stíhán nebo zbaven svobody jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon. (…)“

„Čl. 11

(1) Každý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. (…)

(2) Zákon stanoví, který majetek nezbytný k zabezpečování potřeb celé společnosti, rozvoje národního hospodářství a veřejného zájmu smí být jen ve vlastnictví státu, obce nebo určených právnických osob; zákon může také stanovit, že určité věci mohou být pouze ve vlastnictví občanů nebo právnických osob se sídlem v České a Slovenské Federativní Republice.

(3) Vlastnictví zavazuje. Nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem.

(4) Vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu.

(5) Daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona.“

Důvod, proč musí být jakékoliv poškození základních práv občana autorizováno Ústavou, Listinou či zákonem, je prostý. Naše republikánské zřízení nám garantuje naše přirozená práva, která mohou být omezena jen na základě zákona schváleným Parlamentem ČR jako sborem zastupitelů lidu, který byl demokraticky zvolen. Je to pojistka, aby jakékoliv omezení svobod občanů muselo být projednáno na plénech Sněmovny a Senátu, a mohl být takový návrh podroben veřejné diskuzi. Do této diskuze se může zapojit i prezident svým případným vetem.

Nyní mi dovolte podrobněji rozebrat některé klíčové body vaší reakce na můj otevřený dopis.

Cílování inflace není v zákoně

„Cenová stabilita, která je, jak již bylo uvedeno, podle Ústavy ČR a zákona o České národní bance hlavním cílem ČNB, je posláním většiny světových centrálních bank. Existuje však mnoho způsobů, jak toto poslání může centrální banka naplňovat, například zafixováním kurzu domácí měny k měně zahraniční, udržováním stálého, resp. pouze mírně rostoucího množství peněz v oběhu, nebo právě dnes často používaným způsobem tzv. ‚cílování inflace’, kdy centrální banka veřejně vyhlásí výši cíle pro inflaci, o jehož dosažení bude usilovat.“

Zákon o ČNB neobsahuje ani slovo o „cílování inflace“. Pokud, jak sami přiznáváte, je cílování inflace ústředním nástrojem měnové politiky ČNB, pak takový nástroj musí být autorizován minimálně zákonem. Není možné, aby si státní instituce samy definovaly způsob své práce, a už vůbec není možné, aby si státní instituce samy definovaly způsob své práce, jejímž důsledkem je poškozování majetkových práv určitých skupin obyvatel.

Znovu opakuji, pokud jsou poškozována základní práva občanů, musí to být výslovně povoleno zákonem a dokonce musí být výslovně popsáno, jakým způsobem budou základní práva občanů omezena. Nic takové zákon o ČNB neobsahuje.

ČNB nemá plnit úkoly, které ji nikdo nedal

„Dlouhodobě mírný a stabilní růst cenové hladiny (nikoliv její absolutní neměnnost) současně usnadňuje změnu tzv. relativních cen zboží a služeb. Pokud např. příklon poptávky k určitému výrobku vede k tlaku na růst jeho ceny oproti cenám jiného zboží, je změna relativní ceny snazší, pokud k ní může dojít nárůstem ceny více poptávaného výrobku než poklesem cen všech ostatních, méně poptávaných výrobků. Mírná inflace také zvyšuje pružnost pracovního trhu, neboť při nezměněných nominálních mzdách dochází k mírnému poklesu mezd reálných. To firmám majícím potíže umožňuje snížit reálné náklady, aniž by docházelo ke snížení nominálních mezd, pro odbory či samotné zaměstnance zpravidla obtížně přijatelnému.“

V žádném zákoně není napsáno, že má ČNB usilovat o usnadnění změn tzv. relativních cen nebo o zvyšování pružnosti pracovního trhu. Co je ale hlavní, ČNB nikde nemá autorizaci k poškozování zaměstnanců, kterým se touto politikou, jak sami píšete, snižují reálné mzdy.

ČNB vytváří cykličnost hospodářství

„V neposlední řadě by při cílování konstantní cenové hladiny (nulové inflace) výrazně více hrozil propad daného hospodářství do deflace s velmi neblahými socio-ekonomickými důsledky.“

Je to přesně naopak. Současná měnová politika vytváří cykličnost hospodářství. Nikdy v historii lidstva nebyla zaznamenána hospodářská krize, která by byla způsobena přirozeným poklesem cen. Jen připomínám, že u tzv. Velké deprese, na kterou byste nepochybně poukázali, nedocházelo k přirozenému poklesu cen, ale k umělým zásahům do měnové zásoby.

Rozsoudit nás může jenom Parlament

„Kromě svého hlavního cíle, o němž jsme dosud hovořili, má měnové politika ČNB dle zákona podporovat též obecnou hospodářskou politiku vlády vedoucí k udržitelnému hospodářskému růstu, není-li tím dotčen její hlavní cíl, tedy cenová stabilita. Této části svého mandátu ČNB v uplynulých letech dostála tím, že uvolnění měnových podmínek v podobě přijetí kurzového závazku mělo – vedle odvrácení hrozby deflace – i veskrze pozitivní vliv na vývoj české ekonomiky, trhu práce a kupní síly českých firem i domácností.“

Toto je příklad další ekonomické argumentace, kde bych mohl dlouze poukazovat na její chybnost. Ovšem je možné, že i má argumentace je špatná a že pravdu máte vy. A to je právě důvod, proč zákony detailně popisují, jak se mají státní instituce chovat. Tato diskuze, kterou tu vedeme, by správně měla probíhat v Parlamentu ČR a na základě toho by měl být schválen zákon, který vám detailně popíše, jak přesně máte konat.

ČNB svým konáním dalece přesahuje pouhý výkon státní moci a nastavováním takové měnové politiky, pro který nemá v zákoně mandát, fakticky zasahuje do moci zákonodárné.

Index spotřebitelských cen nevyjadřuje inflaci

„Cílování nějaké verze indexu spotřebitelských cen je přitom standardní praxí zemí cílujících inflaci, resp. i Evropská centrální banka definuje cenovou stabilitu pomocí meziročního přírůstku harmonizovaného indexu spotřebitelských cen (HICP).“

Ústava ani zákon nic neříká o indexu spotřebitelských cen. Navíc historicky byla inflace vyjádřena ztrátou zlatého či stříbrného obsahu v mincích. Převedeno do dnešní doby inflace představuje nárůst objemu peněz v hospodářství.

Opět je to příklad ekonomického sporu, který by měl být řešen v Parlamentu ČR. Do doby než se tím však Parlament bude zabývat, nemá ČNB právo stavět svou měnovou politiku na své vlastní definici inflace.

ČNB slovíčkařením obchází zákon

„Intervencí proti domácí měně je české koruně dočasně bráněno v posilování, přičemž jejímu případnému oslabování bráněno není. V dané věci tudíž nejde o nahrazení režimu řízeně plovoucího kurzu režimem fixního kurzu. Projednání s vládou v tomto případě není zapotřebí, naopak by mohlo být chápáno jako porušení nezávislosti centrální banky při provádění měnové politiky.“

To je jako tvrdit, že zakáže-li vláda vyhláškou kritiku KSČM, tak se nejedná o omezení svobody slova, neboť občané mají stále právo KSČM chválit.

Jestliže koruna má tendenci posilovat, tak možnost volného oslabení koruny je sice pěkná, ale zcela bezpředmětná. Fakticky je kurz fixní a jedná se tudíž o změnu kurzového režimu. Vaši argumentaci pak musím označit za čisté slovíčkaření.

Zmiňujete i nezávislost centrální banky. Centrální banka je historicky nezávislá na ostatních složkách státu proto, aby jim neposkytovala skryté financování za pomocí natisknutých peněz. Devizové intervence ovšem přesně tohle dělají a dále uvolňují měnovou politiku, jejímž důsledkem jsou pak nižší úroky na státních dluhopisech. Je tedy třeba jasně říct, že vaše měnová politika jde vládě na ruku.

Rašín a Engliš by vám dali

„Měnová politika centrální banky, ať již prováděná prostřednictvím úrokových sazeb, nebo kurzu či jiných nástrojů, stabilizuje ekonomický vývoj v rámci hospodářského cyklu, což má přínosy pro národní hospodářství jako celek. V rovině jednotlivců – konkrétních občanů či firem – však může mít měnová politika v různých fázích ekonomického cyklu krátkodobé přínosy či naopak náklady (např. zvýšení úrokových sazeb přivítají vkladatelé, úvěroví dlužníci mají naopak prospěch z poklesu úrokových sazeb; oslabení kurzu znevýhodňuje dovozce, ale naopak podporuje vývozce). Tyto přínosy a ztráty na úrovni jednotlivců by však měly být dlouhodobě (v rámci celého hospodářského cyklu) v zásadě nulové, když zvýšení sazeb v jedné fázi cyklu je vystřídáno jejich snížením ve fázi opačné. Ekonomové na celém světě se shodují v tom, že měnová politika je v dlouhém období neutrální, pokud jde o vliv na vývoj bohatství a jeho rozdělení ve společnosti. Ty jsou dány faktory a politikami mimo kompetence centrální banky. Vyhlazováním nadměrných hospodářských a finančních výkyvů v rámci výkonu svého mandátu cenové a finanční stability však centrální banka napomáhá efektivní alokaci vzácných ekonomických zdrojů, a tím nepřímo přispívá k růstu výkonnosti a životní úrovně v dané zemi.“

Vaše tvrzení, že ekonomové na celém světě se shodují, že měnová politika je v dlouhém období neutrální, je velmi nepravdivé tvrzení. Naopak je vliv centrálních bank na rozdělení bohatství stále častěji diskutován. Například rakouská ekonomická škola, ke které měli blízko i vaši předchůdci jako Alois Rašín či Karel Engliš, dlouhodobě tvrdí, že uvolněná měnová politika způsobuje cykličnost hospodářství a způsobuje přerozdělování bohatství ve společnosti.

Zákon o ČNB je pro ČNB, ne pro ostatní

„Požadavek na jednání ČNB v souladu se zásadou otevřeného tržního hospodářství nelze interpretovat tak, že ČNB musí rezignovat na provádění měnové politiky. Tím by její existence jakožto centrální banky státu ztratila smysl. Tato věta především deklaruje ukotvení ČNB jakožto instituce státu s tržní ekonomikou, nikoliv tedy s ekonomikou založenou na hospodářském plánu.“

Znovu ocituji zákon: „Česká národní banka jedná v souladu se zásadou otevřeného tržního hospodářství.“ Tuto větu lze jen těžko vyložit jako jakési bezzávazné konstatování, že ostatní instituce státu mají vytvořit tržní prostředí, ve kterém ČNB může netržně operovat prostřednictvím plánování kurzu koruny a úrokových sazeb.

Nezákonná měnová politika

„Následující odstavec zákona, tedy § 2 odst. 2 písm. a) uvádí, že „(2) Česká národní banka plní tyto úkoly: a) určuje měnovou politiku,“. Naplňování tohoto úkolu, tj. určování měnové politiky, provádí ČNB bankovní rada jako nejvyšší řídící orgán ČNB, jak jí ukládá tentýž zákon. V § 5 odst. 1 je uvedeno, že „(1) Nejvyšším řídícím orgánem České národní banky je bankovní rada České národní banky (dále jen „bankovní rada“). Bankovní rada určuje měnovou a makroobezřetnostní politiku a nástroje pro jejich uskutečňování. Rozhoduje o zásadních opatřeních měnové a makroobezřetnostní politiky, v oblasti dohledu nad finančním trhem a v oblasti řešení krize na finančním trhu.“ § 23 uvádí: „Česká národní banka stanoví úrokové sazby, rámce, splatnosti a další podmínky obchodů“, § 32: „Česká národní banka může k usměrnění peněžního trhu kupovat a prodávat cenné papíry, pokud tento zákon nestanoví jinak.“, § 36 písm. a) : „ Česká národní banka je oprávněna obchodovat se zlatem a devizovými hodnotami a provádět všechny druhy bankovních obchodů na finančním trhu.“

„Z výše uvedeného je zřejmé, že nastavování měnověpolitických nástrojů, mezi něž patří stanovování výše úrokových sazeb či používání devizového kurzu jako dalšího nástroje uvolňování měnových podmínek, je plně v souladu se zákonem. ČNB používá výhradně tržní nástroje měnové politiky, jako jsou operace na volném či devizovém trhu: jinými slovy ČNB při implementaci své měnové politiky obchoduje na finančních trzích. Do instrumentária ČNB přitom nepatří žádné netržní nástroje např. v podobě úrokových stropů a úvěrových stropů. Svými nástroji ČNB tedy ovlivňuje ekonomický vývoj v souladu s principy volného trhu.“

Váš výklad zákona lze připodobnit argumentaci policisty, který by si se svojí služební zbraní střílel nazdařbůh a pak tvrdil, že je to všechno v pořádku, neboť mu zákon o policii umožňuje používat zbraň. Znovu opakuji, že náš ústavní systém nedává žádné bianco šeky. To, že zákon vám dává tyto nástroje, mimo jiné souvisí s posláním ČNB jako ústřední banky státu. V žádném případě ale zákonná existence těchto nástrojů neopravňuje ČNB je používat, jak se jí zachce a speciálně ne takovým způsobem, jejímž výsledkem je poškození majetkových práv určitých občanů.

Na slovíčkách nezáleží

„Inflaci a růst objemu peněz v ekonomice nelze považovat za zdanění. Inflace (ale i deflace) může zvýhodňovat či znevýhodňovat občany a firmy pouze v tu chvíli, kdy je neočekávaná. Pokud je inflace očekávaná, je v předstihu zabudována do všech relevantních kontraktů (finančních, mzdových, dodavatelských, do schémat valorizace důchodů, atd.) a nemá vliv na reálnou kupní sílu domácností. Jen nečekaně vysoká či nízká deflace může mít negativní dopady, resp. redistribuční efekty.“

„Nelze tak souhlasit s Vaší argumentací ohledně skrytého zdaňování a přerozdělování bohatství ve společnosti, a ani s tvrzením, že ČNB aktivně pracuje ve prospěch jedné skupiny obyvatelstva a poškozuje skupinu jinou. Je třeba zdůraznit, že přijetí kurzového závazku nevedlo k reálnému úbytku peněžních prostředků v peněženkách či na účtech občanů ve prospěch státu, což je pojmovým znakem zdanění. Argumentace tohoto typu tudíž nemůže obstát. Je samozřejmě pravdou, že aplikace měnově politického opatření spočívajícím v přijetí kurzového závazku může být někomu krátkodobě ku prospěchu (exportéři, příjemci prostředků v cizí měně) a jinému k tíži (importéři, čeští občané na dovolené v cizině), nicméně jde o nutné efekty jakékoliv měnové politiky (i v dobách, kdy se měnová politika realizovala pouze stanovením klíčových úrokových sazeb, vytvářela „vítěze a poražené“, jelikož z vyšších úrokových sazeb profitují věřitelé či vkladatelé a z nízkých sazeb zase profitují dlužníci).“

Je hluboce nesmyslné tvrdit, že pokud je inflace očekávaná, tak nemá vliv na kupní sílu obyvatelstva. Lidé, kteří nemají sílu a postavení, aby si vyjednali vyšší mzdy, či lidé závislý na dávkách státu nemohou očekávanou inflaci zohlednit. A znovu tak dochází k přerozdělení bohatství ve společnosti a poškozování majetkových práv občanů.

Je zcela nepodstatné, zda se přikláníte k mému označení skryté daně, nebo toto označení nepřijímáte. Můžeme tomu klidně poeticky říkat měnová berně. Nic to však nemění na faktu, že jakékoliv poškození majetkových práv občanů musí být autorizováno zákonným ustanovením. Žádné takové ustanovení ovšem neexistuje.

Makroekonomie zatemňuje skutečnost

„Dodatečná korunová likvidita (likvidita = disponibilní finanční prostředky, volně dostupné peníze), která přitéká do českého bankovního sektoru v důsledku intervencí ČNB v rámci udržování jejího kurzového závazku, je následně stahována zpět do ČNB s využitím jejích standardních měnových nástrojů bez bezprostředního vlivu na vývoj měnových agregátů.“

Toto je nádherný příklad, kdy váš makroekonomický pohled vám zatemňuje skutečnost, že přestože mohou být měnové agregáty účetně stejné, v ekonomice docházelo ke konkrétním transferům, které vytvořilo skupiny občanů, jež na takové transakci vydělaly a skupiny občanů, které naopak ve stejné výši prodělaly.

Z pohledu jednotlivých občanů pak nemůže být o cenové stabilitě žádná řeč. Ústava je dokument, který chrání přirozená práva všech občanů, nikoliv práva abstraktních ekonomických indikátorů.

Jak na ústavní měnovou politiku?

„Závěrem uvádíme, že není účelem měnové politiky upřednostňovat určité skupiny subjektů na úkor jiných, jde jen o její nutné vedlejší efekty. Pokud by ale tyto vedlejší efekty měly být ‚zakázány‘, byla by jakákoliv měnová politika nerealizovatelná.“

ČNB může provádět měnovou politiku, která se bude starat pouze o výměnu dosloužilých mincí a bankovek. To je měnová politika, která je nejenže v souladu s ústavním pořádkem v ČR, ale zároveň by přinesla omezení cykličnosti našeho hospodářství a dlouhodobý růst prosperity.

Závěrečná výzva

Závěrem vás vyzývám, abyste buď detailně popsali, kde v Ústavě, Listině či zákonech ČR dostává ČNB autorizaci k poškozování práv občanů ČR, které sami několikrát přiznáváte, nebo abyste omezili výkon měnové politiky takovým způsobem, aby k takovému poškozování práv občanů nedocházelo.

Pokud si přesto myslíte, že vámi v současnosti prováděná měnová politika je pro ČR přínosná, zahajte veřejnou diskuzi a iniciujte změnu zákona o ČNB, skrz kterou by vás Parlament ČR, jako zástupce lidu, zmocnil omezovat majetková práva občanů při výkonu měnové politiky. Já osobně v této diskuzi budu poukazovat na chybnost vašich ekonomických teorií. Bude ovšem na demokratických zástupcích lidu, aby rozsoudili, čí argumenty jsou správnější.

Do té doby se současná měnová politika ČNB nachází mimo rámec ústavního pořádku České republiky.

Zdroj: http://www.honzamikula.cz/jak-cnb-priznala-vinu-z-porusovani-ustavy-cr