Jde pouze o nepovedený vtip?

Mises.cz: 23. června 2015, Přemysl Holub, komentářů: 20

To, že existence volené vládnoucí vrstvy je nesmysl, není těžké ukázat. Vládnoucí vrstva je “vládnoucí" jedině tehdy, pokud disponuje právy, které ostatní nemají. V opačném případě nejde o vládnoucí vrstvu, ale pouze o spoluobčany, kteří jsou si rovni ve svých přirozených právech. Vládnoucí vrstva nemůže být zvolena a získat moc a “vyšší” práva, pokud nikdo z voličů taková práva nemá. Nemohu delegovat moc nebo právo, které sám nemám.

Paradoxem je, že v tomto smyslu mi připadá období antických vladařů a králů mnohem smysluplnější. Masám bylo tehdy jednoduše řečeno, že neomezená autorita krále pochází od bohů - že mu byla přidělena samotným bohem. Takové tvrzení nám dnes může připadat absurdní, ale rozhodně ne absurdnější, než teorie autority získané demokratickým volebním systémem. Nesmyslnost teorie delegace autority a práv někým, kdo sám taková práva nemá, je do očí bijící. Jak chceme ale někomu dokázat, že nějaký bůh opravdu krále neomezenou mocí neobdaroval?

Ve skutečnosti mě současný stav teorie ospravedlnění demokraticky zvolené autority docela uráží. Zdá se mi totiž, že průměrný člověk, který občas použije vlastní rozum, musí takové zásadní faux-pas velmi rychle odhalit (pravda, tady se trochu chvástám - osobně mi to trvalo přes 20 let a v žádném případě jsem k tomu nebyl schopen dojít ryze vlastními úvahami). Je to známka lenivosti západních korporátně-státních vládnoucích vrstev? Či nemají strach a nevidí, na jak tenkém ledě se pohybují? To jim ani nestojí zato si vymyslet něco, co i když není pravdou, tak alespoň není možné logicky vyvrátit (jako např. božský původ autority)? Nebo snad jde o nepovedený vtip, který jsme nepochopili a teď je těžké jej zvrátit?

Druhou možností je, že současné vládní vrstvy západní civilizace jsou si natolik jisté v kramflecích, že nepovažují za důležité mít alespoň naoko “robustní" ospravedlnění toho, odkud jejich moc a autorita pochází. Tomu docela rozumím. Masy mají jiné problémy, než přemýšlet o podobných věcech. Navíc, elity mají v rukávu největší triumfy - povinný státní školský systém a kontrolu nad bankovním sektorem. Z tohoto pohledu jejich lenivost plně chápu.

Čím sebevědomější jsou elity v tom, že masy nejsou schopny samostatně myslet, tím méně fyzického násilí, oprese a demonstrací síly a moci systém potřebuje. Jinými slovy, čím pevněji vladař ovládne mysl poddaného, tím více může upustit od fyzické oprese jeho těla. Takový přístup je mnohem efektivnější, levnější a jednodušší k údržbě. Jednou ze zásadních předpokladů úspěchu takového systému je kontrola mladých myslí prostřednictvím centrálního, povinného školského systému - neboli indoktrinačních center připravujících lid od útlého věku k poslušnosti a respektu k autoritě. Investice do indoktrinačních center se monohonásobně vrátí, jelikož náklady na udržování "pořádku" a poslušnosti mas se rapidně sníží. Nejvyspělejší indoktrinační systémy nejen že vyprodukují podrobivý “materiál”, ale rovněž vychovají oddané jedince, jejichž celoživotním posláním a naplněním bude systém ospravedlňovat a “zdokonalovat". Méně ambiciózní produkty budou z pohledu elit neméně užiteční - budou patřičně hrdí na své zotročení.

Vezměme si nějaký totalitní systém, například Severní Koreu. Na tamní vládnoucí vrstvu by se dalo pohlížet jako na zaostalý systém, ve kterém elitám zatím nedošlo, že k opresi a vykořisťování mas se dá dojít mnohem jednodušší, levnější a méně násilnou cestou. Současné diktátorství vyžaduje mimo jiné každodenní intenzívní propagandu a pravidelné vojenské přehlídky k demonstraci síly. Takový systém může fungovat několik desítek let, ale je jen otázkou času, kdy zkolabuje. Je nestabilní a v momentě kdy dojde k revoluci, tak vládnoucím elitám nepomůžou ani tanky.

Mnohem vyspělejší formou zotročení je západní forma demokracie. Státně-korporátním elitám přináší mnohem větší prosperitu a “upřímnější” oddanost mas. K revolucím dochází zřídka, a pokud opravdu dojde k nepokojům, tak je to spíš o boji mas mezi sebou, neschopných identifikovat pravého škůdce. Pouze další argument k nezbytnosti vlády (v jiné barvě, je-li to nutné), pokud se má vše opět uvést do pořádku.

Je pouze otázkou času, kdy zbývající diktátorské režimy přejdou na “novější” verzi autoritářství jménem demokracie. Nám, kteří už máme tu čest, bude řečeno, že taková společnost byla “osvobozena” od diktátorství. Není to tak docela pravda. Přesnější by bylo říct, že taková společnost provedla jakýsi “upgrade” autoritářství. Nová verze se navenek tváří jako svobodnější, ale ve skutečnosti je mnohem zákeřnější, obtížnější zevnitř rozpoznat a identifikovat a tím se ji zbavit. Pro svobodně smýšlejícího jedince se mění jen pramálo.