Na celonárodním shromáždění Demokratické strany v USA v roce 1932 ve své nominační řeči Franklin D. Roosvelt řekl: „Musíme se držet toho, že ekonomické zákony nejsou tvořeny přírodou. Jsou tvořeny lidskými bytostmi.“ Vskutku, mnoho z toho, ne-li všechno, co Nový úděl obsahoval se snažilo obejít ekonomické zákonitosti – s předvídatelným výsledkem.

George Santayana napsal: „Ti, kteří si nepamatují minulost, jsou odsouzeni k tomu si ji zopakovat“, a to je pravda. Právě zřejmě vidíme ten nejnázornější příklad toho, jak se politici a byrokraté snaží sebe samotné označit za ty, kteří jsou schopni přepsat zákony ekonomie. Nikde to není tak jasně vidět, jako na příkladu nezaměstnanosti mladých a kolem legislativy o minimální mzdě.

Barack Obama ve své prezidentské kampani prohlásil, že chce, aby minimální mzda v roce 2011 byla $9.5 za hodinu, čímž by pokračoval loňský růst na úroveň $7.25. Prohlašoval, že to „posílí“ zaměstnance a udělá americkou ekonomiku silnější. Kdyby chtěl říkat pravdu, musel by však říci, že ve skutečnosti lidem slibuje masu mladých lidí bez práce.

Ve skutečnosti se dnes nezaměstnanost mladých pohybuje kolem 26 %. Situace je tak zlá, že někteří mladí berou i neplacené stáže, což vlády států (samozřejmě s podporou odborů) prohlásily za ilegální. Ostatní naříkají nad tím, že mladým lidem se nedostává cenných pracovních zkušeností.

Přes všechnu úzkost těch, kteří věří, že vládní vyhláška může přebít ekonomické zákonitosti (či vytvářet nové), máme co do činění se situací, která nemůže překvapit nikoho, kdo skutečně chápe ekonomii. Kombinace recese a značného nárůstu minimální mzdy poškozuje málo zkušené pracovníky (což je skupina, do které mladí přesně zapadají), protože ti jsou pak ekonomickou zátěží pro své zaměstnavatele, jestliže nemohou vytvořit tolik, aby jejich práce mohla být zaplacena.

V březnu byl tento masakr podobně vyložen v editorialu Wall Street Journalu:

„Vyšší minimální mzda má největší dopad na ty s nejméně zkušenostmi a nejnižším vzděláním. To znamená zejména ty, kteří hledají své první pracovní místo, obzvláště mladé. A dále, samozřejmě jak všechny ekonomické modely předpokládají, vyšší minimální mzda způsobí ještě větší zmatek u mladých nezaměstnaných. Větší, než jaký byste v recesi čekali.“

Údaje o nezaměstnanosti jsou jednoduše depresivní. Pro všechny mladé je to kolem 26 %, pro černé muže je to přes 50 %. Není to jen kvůli růstu minimální mzdy, mnoho afro-američanů žije v těch částech měst, ve kterých se obchodu příliš nedaří.

Nicméně, minimální mzda, která překračuje krajní produktivitu mnoha mladých, se stává překážkou pro vstup do zaměstnání. Bohužel, mnoho lidí nejen že nevidí roli vlády při vytváření této katastrofy, ale dokonce si myslí, že ji vláda může vyřešit. Novinář David Schepp napsal:

„Programy, jako byl například „Civilian Conservation Corps“, který ve 30. letech dopomohlo kolem 3 milionů mladých lidí do zaměstnání, by dnes mohli být začátkem dlouhé cesty. Můžeme mladé třeba zapojit do veřejných prací. CCC mladým dal pracovní zkušenosti a příjem generaci těch mladých, kteří by jinak mohli být ztraceni, prohlásil profesor Michael W. Brandl.“

Souhlasím s tím, že pokud budeme mladé udržovat mimo pracovní realitu, může to být zlé, ale musíme také chápat, že za to právě mohou i vládní programy. Očekávat, že vláda vyřeší problém, který vytvořila, ještě většími zásahy, je vírou v přesnou kvadraturu kruhu. Oproti tomu, co tvrdil Roosevelt, ekonomické zákony nemohou být prolomeny beztrestně státními nařízeními o nic více, jak mohl Král Knut řídit příliv.

Zdroj: The Freeman, autorem je William L. Anderson, profesor ekonomie, který mimo jiné píše i na blog „Krugman-in-Wonderland“.

Článek česky původně vyšel na stránkách devian.cz.