Jen ať kradou!

Mises.cz: 02. března 2014, Jan Altman (přidal Kolektiv Mises.cz), komentářů: 20

[Článek je upraveným čtenářským komentářem ze serveru Finmag.cz.]

Politici nám vždy berou maximum, co vzít jde, jelikož – stejně jako všichni lidé na této planetě -  maximalizují svůj užitek.

Víc neberou ne kvůli tomu, že by již měli dostatek, ale tím limitem je pouze to, že z nás už více nejsou schopni vyrazit - buď proto, že růst zdanění nad určitou mez již vede k nižšímu výběru, nebo prostě z obav, že už by si to lidé v dané situaci nenechali líbit.

Když politici kradou hodně a bez skrupulí, případně i s určitou mírou vychloubání, má to významné výhody:

• V očích „prostého lidu“ očité rozkrádání snižuje legitimitu režimu, což je dobře, protože on objektivně legitimní není (od málokoho z nás má výslovný souhlas, že nás může ovládat a obírat - alespoň já osobně žádné takové zmocnění nikomu nedával).

• Snižuje to ochotu lidí se nechávat obírat. Lidé jsou zvláštní, a pokud je obírání provozováno podle zákona (a lup je přerozdělován ve prospěch čerpačů podpor, konzumentů dotací, atd), není jejich odpor proti loupeži takový, jako když se lup rozděluje v nesouladu se zákonem (korupce). Lidem prostě více vadí Rathovy miliony než miliardy na Babišovu řepku, solárníky, nepřizpůsobivé atd. Stejně tak některým možná méně vadila perzekuce Židů podle Norimberských zákonů než jiné excesy, které již byly za hranou tehdejších platných zákonů. Lidé jaksi nechápou, že platné zákony (legislativa) jsou produktem té samé vládnoucí garnitury a tudíž nic nelegitimizují – pouze poskytují aktuálním vládcům prostor pro jejich zločiny.

Obecně tedy netrpělivost politiků (než se obtěžovat s legalizováním krádeže pomocí legislativního procesu - např. zvýšením příspěvku pro politické strany, tak to raději nebudeme na nic čekat a řekneme Rathovi, ať naplní stranickou kasu pomocí „provizí“ z krajských zakázek) vede k střízlivějšímu pohledu „lidu“ na stát a politiku a díky tomu snad zkracuje existenci tohoto nelegitimního zřízení a tím i agónii systému (jehož kolaps je tak jako tak nevyhnutelný, jak popisují např. J.Salerno či H. H. Hoppe).

Zkrátka korupce lépe odhaluje pravou podstatu systému i prostému člověku. Méně prostý člověk chápe, že i když si establishment udělá zákon, na základě kterého vás obere, a další zákon, na základě kterého si peníze rozdělí (platy politiků, příspěvky politickým stranám, dotace pro spřízněné „podnikatele“), či je použije na nákup hlasů (dávky) za účelem zdánlivé legitimizace celé krádeže volbami, že to na věci nic nemění. Krádež zůstane krádeží.

Krádež je třeba vždy a všude definovat jako odebrání majetku majiteli proti jeho vůli.

Krádež zůstane nelegitimním aktem, i když v jakýchsi volbách jakási většina bude hlasovat pro její uzákonění. Stejně jako Země zůstane kulatou i po úspěšném referendu o její placatosti, zůstává krádež krádeží i v demokracii.

Mnohem více než korupce mě tak pálí zdanění, které korupci zákonitě předchází. Peníze jsou pro mne ztracené již v okamžiku, kdy mi je stát sebere.

Jestli si pak za ně režim nakoupí bezpečnostní kamery, postaví Blanku či Justiční areál Brno, dá je Babišovi na řepku, zaplatí jimi některým lidem za to, že nebudou pracovat - nebo zda si je politici a úředníci korupčně nacpou do vlastních kapes, to už mi je víceméně jedno. Na můj blahobyt to má o dva řády nižší vliv než míra toho prvotního obrání.