Jistoty a žádná prosperita

Mises.cz: 17. července 2013, Jakub Skala, komentářů: 8

[Původně vyšlo na blogu autora.]

Jistě si většina z vás vzpomene na předvolební plakáty socialistů kdysi slibující jistoty a prosperitu. V poslední době jsem ale nabyl přesvědčení, že lidem by stačilo nabídnout jenom jistoty. Na prosperitu se klidně můžeme vykašlat.

Co tím myslím? Diskuse o tom, nakolik by měl stát v různých odvětvích omezit svoje nenechavé ruce a dát prostor volnému trhu se s železnou pravidelností dostane do bodu, kdy jeden z diskutujících položí otázku typu: „A která soukromá zdravotní pojišťovna by pojistila beznohého slepce s akutním selháním jater proti úrazu při rizikových sportech?“, s vítězoslavným úsměvem dá ruce v bok a čeká na odpověď. Nemám ambici hledat odpověď na takto nesmyslný příklad, který nemá s realitou nic společného. Smyslem bylo ukázat, jak absurdních rozměrů může diskuse nabývat, jen proto, že diskutující vyžadují jistotu (v tomto případě zdravotního pojištění) a uspořádání, které jim jistotu nenabídne, okamžitě zavrhnou.

Místo toho, aby nechali o podobě (soukromého) zdravotnictví rozhodovat zainteresované podnikatele, požadují odpověď po diskutujících. Jenže od stolu se nedá vymyslet detailní zdravotní systém, který bude uspokojovat potřeby deseti milionů lidí. Nedokážou to obhájci volného trhu ani státní úředníci z ministerstva zdravotnictví. Proto máme zdravotnictví takové, jaké máme. Musí to místo toho zkoušet tisíce podnikatelů, kteří mají nejlepší předpoklady nalézt ta řešení, která budou lidem vyhovovat.

Co ovšem musí být pro lidi požadující jistotu vždy a všude hotovým utrpením, je takový nákup jídla. Existuje jistota, že si zítra všichni koupíme oběd? Co když všichni prodejci zkrachují a zavřou? Co když se restauratéři spolčí a zdraží na dvojnásobek? Co jim v tom brání? Jak my, diskutující, zaručíme, že všichni lidé budou mít jistotu, že se zítra nají? Kdo přesně bude příští rok pěstovat brambory? Atd.

Jistotu ohledně potravin nemáme vůbec žádnou, přesto nějakým zázrakem obědváme každý den. Tomu zázraku se říká volný trh, na kterém podnikatelé v touze po zisku musí vycházet vstříc přáním a potřebám zákazníků. Spotřebitel si může kdykoliv zakoupit potraviny v rozličné kvalitě za rozličnou cenu dle svých vlastních preferencí. Ačkoliv výše uvedené otázky zní ve spojení s potravinami absurdně, ve spojení se zdravotním pojištěním jsem je již stokrát slyšel. Nejsou ale o nic méně nesmyslné.

Smutnou záhadou potom zůstává, proč všechna odvětví, jejichž produkty máme jisté, tj. odvětví, která jsou v rukou státu – zdravotnictvím počínaje, přes školství a vlakovou dopravou konče – tak tragicky zaostávají? Teoretická odpověď by vydala přinejmenším na další článek, nám na tomto místě postačí pohled do praxe, který je bohužel žalostný.

Za socialismu jsme měli jistotu práce, jistotu, že v pátek přivezou maso, i jistotu, že během příští pětiletky konečně předeženeme zhýralý americký kapitalismus. Všechny tyhle jistoty nám ale byly k ničemu, protože znamenali jen jedinou věc, jistou bídu.

Stát navíc vyžaduje stále větší procento příjmů občanů na všechny poskytované služby. Všimli jste si, že by soukromý sektor dělal totéž? Naopak, nabízí levnější a kvalitnější produkty, ať se jedná o auta, elektroniku nebo potraviny. Občas něco zdraží a něco zlevní, jak se mění poptávka a nabídka daných statků, ale dlouhodobý trend je jasný – nižší cena a lepší kvalita. Ne tak ve státním.

Jen proto, že si někteří z nás nedokáží představit fungování nějakého odvětví, aniž by do něj neustále zasahoval stát, neznamená, že to skutečně nemůže fungovat. Nedostatek představivosti by nás neměl nutit spoléhat se na pochybnou jistotu a vzdorovat nejisté, ale velmi pravděpodobné, prosperitě. A to i v odvětvích, která jsou tradičně jistá a zoufale zaostalá.