Jsou rakušané šarlatáni?

Mises.cz: 19. září 2011, Jan Mašek, komentářů: 112

Když podporovatelé státu něco tvrdí, můžete se poměrně bez obav vsadit, že nejenže to tak není, ale je to přesně naopak. Minimální mzda nezajistí zaměstnancům minimální životní standard, ale ti, co předtím vydělávali víc, vydělávají stejně, a ti, co vydělávali méně, nevydělávají nic – jsou nezaměstnaní. Americký Fed měl za cíl mimojiné zabránit hospodářským výkyvům, které od jeho založení nejen nezmizely, ale nabraly na intenzitě. Mimochodem, jméno Federal Reserve mělo evokovat představu blahobytu (proto rezervy) a zahnat obavy ze vzniku v Americe nepulární centrální instituce (proto federální a ne centrální nebo národní). Ve skutečnosti samozřejmě Federal Reserve je centrální a nemá rezervy. Antimonopolní úřad má chránit konkurenci, ale ve skutečnosti slouží jen jako prostředek spřáteleným firmám si vyřizovat účty s konkurencí, protože antimonopolní úřad má tak široké pole působnosti, že může trestat prakticky za cokoliv. Známý je vtip o třech muklech, kteří si vyprávějí, za co bručí. Jeden měl ceny vyšší než konkurence a sedí za zneužití monopolního postavení, druhý měl ceny nižší než konkurence a sedí za dumping a třetí je měl stejné jako konkurence a sedí za kartelovou dohodu.

Podobné je to někdy s kritikou rakouské ekonomie od mainstreamových ekonomů. Ti často tvrdí, že 1) rakouský přístup zkoumání ekonomiky je nevědecký, protože nepoužívá rovnice a čísla, 2) odmítá důkaz pozorováním reality, a jeho závěry jsou proto neověřitelné a nevyvratitelné, 3) je negativistický, nekonstruktivní a nenabízí praktické řešení, či že 4) funguje jen na papíře, ale ne v praxi. Zkrátka že rakušané jsou šarlatáni. V tomto článku chci ukázat, že nejen že rakouská ekonomie těmito neduhy netrpí, ale naopak jimi trpí mainstreamová ekonomie (monetaristé, keynesiánci). Stručně popíšu, z čeho vycházejí rakušané a mainstreamoví ekonomové, a poté se budu věnovat každému z „obvinění“.

Rakouská ekonomie je logická

Rakouská ekonomická metodologie (=způsob zkoumání reality) je založena výlučně na logice. Má výchozí axiom, který je nepopiratelně pravdivý vždy a všude, a z něj logickou dedukcí vyvozuje ekonomické zákony. Ty tím pádem také musejí být stoprocentně pravdivé vždy a všude. Neexistuje žádný zákon, který platí v podmínkách plné zaměstnanosti, ale v podmínkách nevyužitých kapacit platit přestává. Žádný zákon neplatí „většinou“ nebo „s určitou pravděpodobností“. Rakouský ekonom nepředpokládá, rakouský ekonom ví.

Oním axiomem je axiom lidského jednání, který říká, že každý člověk vždy jedná tak, aby zlepšil svou situaci tak, jak ji on subjektivně vnímá. To nelze popřít, protože samotný akt popření by byl akt lidského jednání – tedy to, čehož existenci se snažíme vyvrátit. Když Bruce Willis ve filmu Armageddon dobrovolně zůstal na meteoritu, aby měl kdo odbouchnout bombu a zachránit tak svět, tak sice zvolil vlastní smrt, ale přesto svou situaci, tak jak ji chápal on sám, zlepšil. Pro něj prostě představa zachráněné planety, kde jeho dcera Liv Tyler s Benem Affleckem vychovávají své děti, byla důležitější než vlastní život.

Mainstreamová ekonomie je testovací

Mainstreamoví ekonomové postupují naprosto odlišně. Sestaví hypotézu na základě nějakých předpokladů a pak její závěry testují tak, že je porovnávají s realitou. Ta hypotéza, která se trefila nejvíce, vyhrává – to je ta správná teorie. Předpoklady, na kterých hypotéza stojí, nemusí být nepopiratelně pravdivé. Milton Friedman dokonce jde tak daleko, že on předpoklady vůbec nechce pravdivé, čím méně jsou v souladu s realitou, tím lépe. Jeho logika je takováto: pokud hypotéza dokáže správně předpovědět realitu navzdory tomu, že předpoklady jsou v rozporu s realitou, jedná se o obecnou zákonnitost, která klade menší nároky na pravdivost předpokladů. Jinými slovy: ať ten stroj nakrmíme jakýmikoliv čísly, vypadne z něj pravda.

Tento mainstreamový přístup má dvě výhody: je „praktický“, protože je přímo vázaný na realitu, reálný život. Má ambice předpovídat či vysvětlovat reálná čísla z ekonomiky, takže hojně využívá matematiky a statistiky, což vyvolává dojem exaktní vědy a vědeckosti. Po mnoho staletích, kdy ekonomická pojednání byla veskrze „kecací“, si matematika a její preciznost našly cestu i do ekonomie, což nás podle zastánců mainstreamu posunuje zase o něco dále.

Obvinění první: Matematika v ekonomii nemá místo

Aby byla v ekonomii smysluplná, musí jakákoliv matematická rovnice v jakékoliv fázi být vysvětlitelná poukázáním na realitu. V matematice můžeme od obou stran rovnice odečítat, násobit či dělit nenulovým číslem a rovnice stále platí a nemusíme si dělat starosti, co v realitě představují jednotlivé kroky. Známe přesně vztah mezi Y = C + I + G. Když zvýšíme G, samozřejmě se zvýší i Y. Ale v ekonomii toto v žádném případě neplatí. Pokud se zvýší státní výdaje G, může to způsobit snížení soukromých výdajů C či investic I a HDP (Y) se nezmění, či dokonce může klesnout. Pokud keynesiánský ekonom předpokládá, že na C a I nemá zvýšení G vliv, stává se sám šarlatánem. To je jako předpokládat, že lektvar z bylinek vyléčí rakovinu.

Jelikož musíme znát logické (=kecací) vztahy mezi Y, C, I a G, je matematika zbytečná. Každou rovnici musíme být schopni popsat slovy. Je zbytečné překládat věty do matematických rovnic a pak zase zpátky. Matematika nám může pomoci jen ilustrovat, jelikož je někdy praktičtější ukázat vzorce a rovnice, protože to šetří slova. Ale v žádném případě matematika nemůže slova nahradit.

Obvinění druhé: Ekonomické zákony ověřit praxí nelze

Je pravda, že rakušané nepřipouštějí, že fakta pozorovaná v reálném životě mohou potvrdit či vyvrátit ekonomickou teorii. Ale podle rakouské teorie to nedokáží ani mainstreamoví ekonomové. Protože to prostě není možné. Jistě, v exaktních vědách, jako je fyzika, chemie nebo konstrukční inženýrství, to lze. Ale rozdíl mezi exaktními a společenskými vědami je ten, že předměty zkoumání jedněch jsou neživé a druhých živé. Neživé předměty nejednají, nemají žádnou motivaci něčeho dosáhnout a na stejný stimul vždy reagují stejně. Ve fyzice lze provést izolovaný pokus. Kámen shozený z určité výšky spadne na zem ze sta pokusů stokrát za přesně stejnou dobu.

Oproti tomu každý člověk má jiné priority a i ten stejný člověk má jiné priority v jiném čase. Člověk navíc reaguje na minulý vývoj, učí se a přizpůsobuje svoje chování neustále se měnícím okolnostem. Jednání každého člověka ovlivňuje miliarda věcí. Sice si většiny vlivů není vědom, ale přesto jeho život ovlivní, když je v daleké Číně neúroda rýže – kvůli její vyšší ceně si někteří lidé raději koupí brambory. Těchto vlivů jsou miliardy, biliardy, prakticky nekonečně, a navíc se každou vteřinou mění. I ta nejsložitější rovnice je směšně primitivní, když má tyto vlivy početně vyjádřit.

Problémy navíc nekončí, i kdybychom tyto vlivy v reálném čase znali a spočítali. I když bychom věděli, co se kde ve světě stalo, nevíme, jak na to který člověk zareaguje. A i kdybychom věděli toto, nebudeme vědět naprosto zásadní věc: který z pozorovaných faktů je příčina a který je důsledek.

Ukažme si příklad. Vždy když je v létě krásné počasí, stanou se dvě věci: parkoviště před koupališti jsou plná a je skvělá úroda vína. Mainstreamový ekonom by mohl uvést hypotézu, že když jsou parkoviště před koupališti plná (předpoklad), bude skvělé víno. Testováním by dospěl k potvrzení své hypotézy. Co z toho ale samozřejmě nevyplývá je, že když toužíme po skvělé vinné úrodě, stačí před koupalištěm zaparkovat pár bouráků. Statistik by řekl, že korelace neznamená kauzalitu.

Mainstreamoví ekonomové pozorují v době prosperity nízké úrokové sazby a rostoucí akciové trhy, zatímco v době krize raketově rostoucí úrokové sazby a akcie padající jako kámen. Proto doporučují tisk peněz, který sníží úroky a podpoří nominální růst akcií. Chyba v tomto přístupu spočívá v tom, že toto pouhé pozorování nedokáže zjistit, zda padající akcie jsou příčinnou krize, nebo důsledkem a příčinnou je něco jiného. Dokonce i kdyby měli pravdu, toto pozorování ji nedokáže.

Uveďme jiný, často se vyskytující příklad chybného ekonomického uvažování. Keynesiánci pozorují, že v prosperující ekonomice mají podnikatelé vysoké příjmy, kterými platí mj. své zaměstnance. Nezaměstnanost tedy chtějí léčit státním utrácením, které doplní chybějící soukromé výdaje. Ale co když chybějící příjmy firem nejsou příčinnou krize, ale jen jedním ze symptomů? V tom případě stát pouze utratí více peněz za to, co už se vyrobilo. Stoupnou ceny, ale nové výrobky do obchodních regálů skákat nezačnou.

A přiznají sami keynesiánci, že jejich teorie je mylná, když pozorovaná fakta odporují jejich předpovědím? Podle keynesiánců a jejich Phillipsovy křivky je nepřímý vztah mezi nezaměstnaností a inflací. Buď máme jedno, nebo druhé. V 70. letech ale došlo ke stagflaci, kdy v USA byla jak vysoká nezaměstnanost tak vysoká inflace. Vyhodili keynesiánci tuto teorii do koše? Krátká odpověď je: ne.

Keynesiánci také v současné krizi volali po monetárním stimulu, kterým by státem doplnili chybějící soukromou poptávku. Dostali největší stimul v historii lidstva. Situace se nejen nezlepšila, ale zhoršila – ekonomika se nehýbe z místa, a navíc jsou tu bilionové dluhy. Prezident Obama řekl (budiž mu ke cti, že měl odvahu říct konkrétní čísla místo běžných frází), že se stimulem ve výši 767 miliard dolarů se nezaměstnanost dostane maximálně na 8%, zatímco bez něj 9%. Stimulus dostal ve výši 862 miliard dolarů a nezaměstnanost se v roce 2010 dostala nad 10%.

Znamenají tato čísla popření keynesiánské teorie? Neměli by oni sami jako první začít křičet, že s jejich teoriemi je něco špatně? Toho jsme se samozřejmě nedočkali. Místo toho přišlo vysvětlení, že si v době předpovědí nebyli vědomi, jak vážná byla situace, a že stimul měl být větší. A v tomto jediném mohou mít pravdu – jejich hypotéza skutečně může být pravdivá a žádná čísla ji nemohou vyvrátit.

Ale není právě přesně tato argumentace „nevyvratitelným tvrzením“? Dostali největší stimul v historii a situace je horší. Dozvíme se, že to je proto, že byl stále příliš malý. Pokud dostanou tisíckrát větší a nepomůže to, vždycky můžou říct, že byl stále příliš malý. Spletli se v předpokladech, ale ne v hypotéze. Má toto být příkladem vědecké metody?

Roztříštěná fakta může utřídit jen teorie, proto ji máme. A teorii nelze ověřovat další sadou roztříštěných fakt. Protože nevíme, jestli ta fakta existují díky naší hypotéze, nebo jí navzdory z úplně jiných důvodů, které jsme nezohlednili.

Takže jak jsme řekli na začátku, je to přesně „pozorování faktů“, kterými nelze ověřit teorii.

Naproti tomu rakušany vyvrátit lze. Ano, vycházejí z axiomu a z něj postupují logicky. Absence matematiky neznamená absence „vědeckosti“. Ale v logické dedukci se lze dopustit chyby, jsme jen lidé. Tam lze směřovat kritickou intelektuální energii, ale právě tam ji mainstreamoví ekonomové většinou nesměřují.

Obvinění třetí: Je rakouská ekonomie nepraktická?

Další výtkou je, že rakouská teorie údajně nemá praktická doporučení a je negativistická. Když rakušané jako kafemlejnek kritizují jakoukoliv akci státu, kritici říkají: „vy fanatici umíte jen říkat ne.“ I když pomineme to, že keynesiánci podobně fanaticky na jakýkoliv problém dokola papouškují „tisk peněz, tisk peněz“, tak rakouská ekonomie právě tím, že odhaluje škodlivost určitých praktických opatření, je velmi praktická. A je jen negativistická? Tím, že odmítá státní řešení, neodmítá lidská řešení. Společnost není jen stát. Společnost je přesně to: společnost lidí. Řešení naší ekonomické situace není lehké, a právě proto musí lidé dostat šanci hledat správná řešení a navzájem si říkat, co funguje a co ne. Žádný informační mechanismus není tak efektivní jako tržní mechanismus.

Obvinění čtvrté: Není nic praktičtějšího než dobrá teorie

A že funguje jen na papíře, ale ne v praxi? Teorie není nic jiného než systematická snaha pochopit a popsat realitu. Proto teorie musí být v souladu s realitou. Pokud není, je to špatná teorie. Není možné, aby dobrá teorie v praxi nefungovala. Pokud nefunguje v praxi, nefunguje ani na papíře. Jak jsme výše uvedli, žádná čísla sama o sobě nemohou dokázat či vyvrátit teorii, protože ta samá čísla mohou být způsobena jiným vlivem, který ve zkoumané hypotéze není obsažen. Ale člověk vybavený korektní teorií je schopen její závěry v reálném životě potvrdit. A s tím rakušané nemají problém, jmenujme například brilantní historickou analýzu Velké hospodářské krize v duchu rakouské ekonomie od Murraye Rothbarda. Naopak keynesiánská teorie nefunguje na papíře, a tím pádem ani v praxi.

Závěr

S mainstreamovými kolegy se shodneme na jedné věci: pokud nějaké tvrzení je natolik vágní nebo natolik neuchopitelné, že nelze vyvrátit, jsme na poli víry. Víra má svoje místo v lidském životě, ale skutečně jej nemá v ekonomické (ani žádné jiné) vědě. Ekonomická čísla platnost teorie nedokážou, logická argumentace ano. Hazlitt, Rothbard, Hayek nebo u nás např. Dan Šťastný odstavec po odstavci zdemolovali největší keynesiánská díla. Pokud jsou mainstreamoví ekonomové přesvědčeni, že rakušané jsou šarlatáni, házením různých čísel a údajných faktů to nedokážou. Místo toho je vyzývám, aby se pokusili vyvrátit logiku obsaženou v klasických rakouských dílech: v Lidském jednání či v Man, Economy and State.