Katalánská secese

Mises.cz: 09. června 2015, HynekRk, komentářů: 0

[Původně vyšlo na Mises.org, dne 6. listopadu 2014. Autor Ryan McMaken.]

Katalánská regionální vláda signalizovala, že plánuje přijít s hlasováním o secesi od Španělska v neděli 9. listopadu [2015]. Španělská centrální vláda trvá na tom, že hlasování je nelegální a španělský stát neuzná žádné hlasování pro secesi. (Takový nestydatý proti-demokratický postup od evropské vlády se ukáže býti zajímavým, až bude španělská vláda mazat moudra o potřebě vynucení demokracie v nějaké zahraniční zemi.)

Je vhodné, že hlasování je naplánováno na 25. výročí pádu Berlínské zdi, protože tato událost, samozřejmě, začala proces, který vedl k de facto secesi početných států od toho, co bylo v praxi sovětským megastátem postaveným na systému klientských států v celé východní Evropě [zmíněná secese začala o něco dříve v Polsku, pozn. překladatele]. Maďarsko a Polsko a kolektiv byly de jure nezávislými státy, ale my všichni jsme viděli realitu za nárokem v Maďarsku roku 1956 a v Praze roku 1968.

Rád bych věděl, zda by dnešní politici v Madridu, kdyby seděli ve svých poněkud sametových křeslech v roce 1989, zamítli hlasování polské Solidarity, které v podstatě deklarovalo Polsko nezávislé na sovětské vládě? Nebo byl to "právní podvod" jak Madridská vláda nazývá katalánské hlasování? Většina východoevropského směřování směrem k nezávislosti byla "ilegální", pokud se týkalo Sovětského svazu. A navíc, tito nezkrotní porušovatelé práva šli do toho v každém případě. Tito narušitelé.

"McMakene, máš to na háku," řeknou někteří z mých čtenářů. "Nevíš, že secesionisté v Katalánsku nejsou čistí libertariáni? Nevíš, že mnozí z nich jsou dokonce většími socialisty než lidé v Madridu?" Nuže, ano, jsem si toho vědom, stejně jako jsme si vědom faktu, že vzácně málo bojovníků za svobodu ve východní Evropě bylo učedníky Frédérica Bastita. Ve skutečnosti, mnoho bojovníků za svobodu, včetně těch v Budapešti v roce 1956 a těch v Praze v roce 1968, bylo socialisty v každém možném ohledu. Mnozí byly jednoduše nacionalisty, kteří si přáli být ovládáni Maďary nebo Čechy raději než moskevským Politbyrem. 

A co? Měli bychom odsoudit Maďarské povstání, protože bylo nedostatečně čisté ve svých motivech? Mělo by být demonstrantům z východního Berlína, kteří zbourali zeď, řečeno libertariány, že zbloudili, protože nebyli Misesovci?

Je hrozné zastávat takovou pozici a ještě to není rozdílné od pozice zastávané některými libertariány, že jakékoliv secesionistické hnutí je hodné odsouzení, jestliže všichni secesionisté nemávají vlajkou západního libertarianismu. Ano, já připouštím, že španělský stát je dosti odlišný od sovětského státu, ale je to rozdíl v magnitudě a ne v druhu. Ačkoli je pravdou, že dekrety vydávané Politbyrem byly obecně mnohem horší než dekrety vydávané Madridem, faktem zůstává, že Maďarsko nemělo žádné právo veta ohledně toho, aby nebylo vykořisťováno. Katalánsko je dnes ve stejné pozici a je předmětem vlády většiny vykonávané lidmi odjinud, které může zvrátit místní pravomoci. Maďaři si v roce 1956 přáli vládnout si svým vlastním záležitostem bez toho, aby se podřizovali přáním Kremlu. Katalánci si přejí uniknout Madridu podobnou cestou.

Ale co když se nový nezávislý stát ukáže být ještě horší tyranií než stát, od kterého se odtrhnul? V praxi to je velmi nepravděpodobné. Faktem je, že menší nezávislé státy, bez ohledu na ideologii jejich zakladatelů, jsou pravděpodobněji více zainteresovány ve volném obchodě s více otevřenými hranicemi a jsou více obecně svobodnými [předpokládá se zde tedy existence významnějšího obchodu a tedy jde o hospodářsky pokročilejší společnost, nikoliv třeba o nějakou zaostalou oblast s minimem obchodu, toto bude dle mého aplikaci zde uvedeného tvrzení omezovat, byť dnes většinou spíše už jen teoreticky, jinak tomu bude, pokud taková země bude součástí nějakého většího tyranského celku, který disponuje určitou dělbou práce, pak ale nelze mluvit o nezávislosti, pozn. překladatele] než velké státy s s větší schopností plundrovat větší domácí populaci. Navíc, jak si povšiml Murray Rothbard, menší státy jsou méně schopné vyhlašovat mýtus ekonomické soběstačnosti:

"Obecná odpověď na svět bujících národů je starost ohledně množství obchodních bariér, které mohou být vytvořeny. Ale jiné skutečnosti to vyrovnávají, čím větší množství nových národů a čím menší velikost každého z nich, tím lépe. Proto by bylo mnohem těžší rozsévat iluzi soběstačnosti, kdyby byl slogan: "Kupujte severodakotské zboží" nebo i "Kupujte zboží z 56. ulice", než když je veřejnost přesvědčována "Kupujte americké zboží". Podobně "Pryč s Jižní Dakotou" nebo tím více "Pryč s 55. ulicí" by bylo těžší prodat než roznášení strachu a nenávisti k Japoncům. Podobně absurdity a nešťastné následky nekrytých papírových peněz by byly více evidentní, jestliže by každá provincie nebo každé sousedství nebo uliční blok měly tisknout svoji vlastní měnu. Více decentralizovaný svět by se byl mnohem pravděpodobněji přiklonil ke zdravým tržním komoditám, jako je zlato nebo stříbro, aby se z nich staly peníze.".

To vyvstává jednoduše z nutnosti. Čím větší stát, tím lepší je jeho schopnost při vytěžování kapitálu po delší dobu od těch, kteří jej vlastní. Částečně je to proto, že větší teritorium s sebou nese více kompletní monopoly nad těmi, kdo jsou v jeho hranicích. Jen celoplanetární stát by měl totální monopol, malinký stát si užívá jen slabého a částečného monopolu. Menší státy, protože jsou méně schopné kontrolovat jak přesun osob, tak kapitálu, jsou daleko více omezeny. Veřejně hlásaná ideologie disidentů je irelevantní, co se týče ekonomické reality. 

A vážně, myslí si někdo upřímně, že nezávislé Katalánsko půjde ve směru Severní Koreje nebo Kuby (velké výjimky k pravidlu malých států [nicméně tyto státy byly původně součástí většího tyranského (socialistického) celku s určitou dělbou práce. Navíc je Severní Korea s asi 23 miliony obyvatel malým státem])? Hihňají se lidé, kteří věří takovým jasně fantastickým věcem, současně anarchokapitalistům pro to, že jsou "nerealističtí" a "mimo realitu"?

Původně vyšlo na www.bawerk.eu.