Kdyby tak potrat byl skutečně vraždou...

Mises.cz: 05. prosince 2011, George Reisman (přidal Ondřej Moravec), komentářů: 94

Minulou středu se během debaty osmi republikánských kandidátů na prezidenta USA mladá slečna prostřednictvím videa na YouTube zeptala na důležitou otázku týkající se potratu. Pokud by potrat byl učiněn nelegálním, jaký trest by kandidáti navrhovali pro ženu, která porušila zákon a nechala si udělat potrat?

Ti, kteří jsou odpůrci potratu (což zřejmě byli všichni kromě dřívějšího starosty New Yorku Rudolpha Giulianiho) prohlásili, že žena by potrestána nebyla. Pouze ten, kdo prováděl potrat, by byl potrestán.

Nejsem právník. Mám trochu zkušenosti z práce v kanceláři žalobce. Často se též dívám v televizi na „Právo a pořádek“ a podobné pořady. „Právo a pořádek“ je show, v níž jeden z republikánských kandidátů, senátor Fred Thompson, hrál roli advokáta po několik posledních let.

Co jsem se z těchto pořadů a občasného čtení naučil bylo, že právo trestá plánovanou vraždu více než neplánovanou a že obecně trestá podněcovatele a plánovače vraždy více než osobu, která je pověřena provedením vraždy. Místo ženy, která si nechá udělat potrat, si můžeme představit ženu, která naplánuje vraždu manžela a najme si někoho k jejímu provedení.

Nyní se ptám, co je jiného v případě potratu, pokud je potrat skutečně vraždou? Potraty se neobjevují náhodou, v izolovaném momentu porušeného myšlení a nekontrolovaných emocí. Jsou naplánovány. Žena, která chce potrat, musí obecně navštívit nemocnici, aby si ho nechala udělat. Předtím se pravděpodobně podrobí testům různého druhu, aby se ujistila, že potrat nebude velkým rizikem pro její život a zdraví. Mezi tímto a samotným potratem tedy uběhne nějaký čas.

Zvlášť v prostředí utajovaní a opatrnosti, kuchyňského stolu a háku z věšáku na kabáty, což je prostředí, v němž by se potraty děly, pokud budou opět nelegální, musí obecně uběhnout jistý čas mezi vytvořením záměru podstoupit potrat a samotným potratem. Protože v těchto podmínkách lze jeho vykonavatele těžko hledat ve Zlatých stránkách nebo na internetu. Půjde ho najít jen tajným a časově náročným pátráním.

Nevyhnutelným závěrem toho všeho je, že žena, která si nechá udělat potrat, nejenže musela mít záměr nechat si ho udělat, ale tento záměr musela udržovat po méně či více významnou časovou periodu. Nazývá se toto nějak jinak než plánování?

Pokud je tedy potrat skutečně vraždou, jedná se o plánovanou vraždu. A podle obvyklých právních standardů je vina té ženy, jakožto podněcovatele a plánovače oné vraždy, větší, nikoliv menší, než vina toho, jež tuto vraždu provádí.

Ale je toho více a je to přímo děsivé. Většina z republikánských kandidátů, kteří oponují potratu, podporují trest smrti za plánovanou vraždu. Logika jejich pohledu na potrat je tedy musí vést nejen k vysokému postihu ženy, jež si nechá udělat potrat, ale dokonce k trestu smrti pro ni. Jejich údajná láska pro nenarozený plod, který je vyjmut během potratu, je logicky vede k trestu smrti pro ženu, která nařídí odejmutí tohoto života.

Musím říct, že jsem spokojený se zdravým rozumem a osobním dobrem těchto kandidátů, který jim zabraňuje požadovat trest smrti pro ženy, které by si nechaly udělat nelegální potrat, i když je k tomu logika jejich víry musí dovést. To je též pravda o všech jejich zastáncích a o celém proti-potratovém hnutí. V dnešním světě asi nelze najít žádnou dostatečně bizarní myšlenku, pro níž by nebylo možno získat zastánce, pokud se jeví jako logická implikace hluboce zakořeněné víry.

Doufejme, že se najde více rozumných lidí, kteří si budou klást otázku, zda potrat je skutečně vraždou. Musí si položit, zda plod, zejména v raných fázích těhotenství, je skutečně lidskou bytostí. Pokud musí plod být ve skutečnosti měřen v desetinách palce, jednoduše ještě není lidskou bytostí. V danou chvíli není ničím jiným než růstem v ženské děloze, který má potenciál stát se lidskou bytostí. Jeho odstranění není zabitím lidské bytosti, ale jednoduše zastavením procesu, který by vedl k lidské bytosti několik týdnů či měsíců poté. V době potratu však lidskou bytostí není.

Naneštěstí však přesvědčit lidi o tak základním vnímatelném faktu může být velmi těžké. Je tu dost lidí, pro něž vnímání není důkaz, ale spíše, pokud vůbec něco, víra je vnímaní. Lidí, jejichž chybné představy jsou udržovány s takovou vehemencí, že se vzpírají jejich smyslům. Z hlediska teorie poznání se představa, že onen kousek v ženské děloze je lidskou bytostí, neliší od představy, že zvířata nesou duši předků. Obě představy reprezentují vnímání něčeho, co ve skutečnosti není, na základě projekce přesvědčení vlastní mysli.

Vidět lidskou bytost, kde ve skutečnosti není, a následně vidět vraždu, kde ve skutečnosti není, slouží ke zničení života žen a rodin, které si nemohou dovolit břímě nechtěného dítěte, jež jsou přesto nuceny přijmout, protože možnost potratu je jim odepřena. Na základě této pokroucené koncepce stačí, aby žena otěhotněla, a právo na vlastnictví jejího těla si začne nárokovat stát. Jakékoliv její plány pro budoucnost, například získání vzdělání, kariéra nebo jen plné prožití mládí, jsou násilím zahozeny, jak je donucena žít bez možnosti volby svůj osud těhotného zvířete. Je donucena odložit veškerá svá přání, sny a ambice, dokud nedokončí to, co se rovná dvacetiletému vězení za nechtěné těhotenství a porození nechtěného dítěte.

A proč? Jakým právem někdo takto zdevastuje její život? Odpovědí je, že tady v USA, stejně jako na Blízkém východě, je mnoho lidí, kteří věří, že zástěrka náboženství a jejich tvrzení o božské inspiraci je opravňuje praktikovat šílenství absolutně bez ohledu na utrpení a škodu, kterou způsobí ostatním. Jejich předstíraná „láska“ a „dobrota“ je podvod.

Přeloženo z George Reisman’s blog, autorem článku je George Reisman, Ph.D., MBA, Profesor Emeritus ekonomie na Pepperdine University, autor Capitalism: A Treatise on Economics. Překlad původně vyšel na blogu překladatele.