Keynes a mimozemšťani

Mises.cz: 05. září 2011, Mises.org (přidal Jakub Skala), komentářů: 20

Paul Krugman z Princeton University přišel s konečným řešením našich fiskálních problémů: mimozemšťani.

Je velmi obtížné získat inflaci u ekonomiky v depresi. Ale pokud byste měli program vládních výdajů a expanzivní měnovou politiku u Fedu, mohli byste se k ní dostat. Takže když uvažujete o používání těchto věcí dohromady, můžete dosáhnou mnohého, víte. Pokud bychom zjistili, že na nás plánují zaútočit mimozemšťani, a potřebovali bychom masivní přípravy, abychom zabránili této hrozbě mimozemšťanů, a inflace a deficit rozpočtu by skutečně hrály druhotnou roli, tento ekonomický propad, ve kterém se nacházíme, by byl pryč do 18 měsíců.

Myšlenka zní takto: navzdory utrácení federální vlády ročním tempem 11% HDP to není dostatečný stimul k nastartování naší žalostné ekonomiky. Takže odpovědí je větší utrácení, mnohem větší utrácení.

Pokud nepomůže „injekce“, potom vytáhněte defibrilátor!

Podle keynesiánských ekonomů byla jediná věc, která nás dostala z Velké deprese, druhá světová válka. Připomínám, že tak přiznávají, že navzdory FDR a New Dealu zůstala země zabřednuta v krizových podmínkách po 12 let, od roku 1929 do roku 1941. Ale obětovat nějakého pěšáka (tj. FDR) je přesně to, co keynesiánci musí udělat kvůli neustálému selhávání jejich politik.

Pak přišla požehnaná válka se všemi ztrátovými projekty, jako je produkce tanků, válečných lodí a stíhaček, které byly naštěstí ničeny a zároveň ničily nepřátelské tanky, válečné lodě a stíhačky. A tak bylo pro každého spoustu práce, počínaje službou v armádě a konče prací v továrně na munici.

Jediným malinkým problémem s touto prosperitou bylo, že se nedalo vydělanými penězi nic koupit, a navíc o peníze nešlo, na nákup člověk potřeboval přídělové poukázky.

Kam tedy šly všechny výdělky? No do válečných dluhopisů. Byla to fantastická ekonomika, kde každý pracoval, vláda utrácela veškeré peníze za válčení, daně dosáhly až k hranici 100%, masy lidí byly dotlačeny k živoření skrz příděly a i takové věci, jako je tvorba rodiny, byly odkládány do budoucnosti. Učiněný ráj pracujících!

Ale pak přišel ten děsný den a tyhle šťastné časy skončily, nejprve vítězstvím v Evropě a následně vítězstvím v Pacifiku. Co mělo nastat? No, bez toho, že by Atlas keynesiánské ekonomiky podpíral svět, jsme byli odsouzeni k pádu zpět do Velké deprese.

Ano, chlapci a děvčata, to přesně tenkrát keynesiánci říkali: jak lehkomyslný byl nový Kongres zvolený v roce 1946, když rapidně demobilizoval, ukončil kontrolu přídělů, cen a platů, zaškrtil utrácení, snížil daně a obecně zredukoval New Deal.

Moje zdroje říkají, že mezi lety 1945 a 1948 byly federální výdaje meziročně sníženy o 40 %, resp. 38% a 14%. Jako procenta HDP klesly federální výdaje ze 42% na 9%.

Prezident Truman se proti Kongresu ohradil. Říkal, že je to „Kongres nicnedělání“. No, jednou věcí, kterou Kongres udělal, bylo, že dopřál Trumanovi znovuzvolení. Jak se ekonomika silně zmáhala, tak rostl i souhlas s „Give ‘em hell, Harry.“ [1]

Ale pro americký zázrak nemáme žádný výraz, protože v Německu právě nastával ještě větší obrat. Zatímco my ve Spojených státech jsme se léčili ze socialismu keynesiánského stylu, v Západním Německu se léčili ze socialismu nacistického stylu.

Odsud radili keynesiánští chytráci z Ivy League škol vojenskému guvernérovi generálu Luciovi Clayovi, aby v Německu nerozpouštěl státní aparát na kontrolu ekonomiky. Ale Clay, místo aby poslouchal Američany, následoval rady jistých disidentů, kteří nějakým zázrakem přežili nacistické řádění, z nichž mezi nejvýznačnější patří Wilhelm Röpke a Ludwig Erhard.

Následujíc jejich rady Clay ukončil kontrolu cen a mezd, produkce a další narušitele německé ekonomiky a voila! – (nebo možná bych měl říct Achtung!) – ekonomika, která byla zdevastovaná válkou a socialismem, najednou ožila.

Dnes se můžeme podívat na Německo. Od vyváženého rozpočtu z let 2007 a 2008 přešlo k deficitu 3% HDP v těchto těžkých časech. Tedy pouze se skromným stimulem ve srovnání s naším (US) deficitem 11% HDP, co myslíte, že se v této zemi děje s nezaměstnaností? Keynesiánci by předpovídali, že v Německu musí být nezaměstnanost horší než ve Spojených státech.

No, jak Spojené státy, tak Německo měly na začátku roku 2009 míru nezaměstnanosti okolo 8 procent. Tady ve Spojených státech nezaměstnanost rychle dosáhla vrcholu 10 procent a od té doby se udržuje okolo 9 procent. V Německu nezaměstnanost sotva vzrostla a dnes je na šesti procentech.

Je to další zázrak? Nebo je keynesiánství jednoduše snůška nesmyslů?

Keynesiánské řeči nebyly vůbec nic nového, když je přejmenovaly na „keynesiánství“. Teorie podspotřeby se objevuje vždy během krize. Apeluje na „selský rozum“, který je v tomto případě chybný a zároveň rozhodně apeluje na politiky.

E. F. M. Durbin řekl: „Tak jako u všech předchozích depresí je nejběžnějším vysvětlením, které je nabídnuto masám myslících lidí, nějaká forma teorie podspotřeby.“ [2]

Tedy Murray Rothbard, když hledal krizové podmínky, které následovaly Paniku roku 1819, identifikoval rozličné formy „ulehčující“ legislativy, včetně tvorby nových bank, aby se udržela míra utrácení. Ta samá věc se objevovala znova a znova v následujících depresích až k Velké depresi, kdy k tomuto nutkání bylo přiřknuto jméno lorda Keynese.

Dokonce i tzv. nový obrat u stimulového utrácení, tentokrát šíření bohatství, není nic nového. Ludwig von Mises napsal:

Když se hovoří o podspotřebě, lidé popisují situaci, kdy část statků, které jsou vyprodukovány, nemohou být spotřebovány, protože lidem, kteří by je spotřebovali, brání v jejich koupi jejich vlastní chudoba (…) A tak se objevují špatné dohody a poruchy, to vše dohromady se nazývá ekonomická deprese. [3]

Ale co je nové – a za to musím dát Krugmanovi kredit – je kombinování keynesiánství s ufouny.

Dejte tomu člověku další nobelovku!

[1] Trumanovo heslo.
[2] E.F.M. Durbin: Purchasing Power and the Trade Depression (1934)
[3] Ludwig von Mises: Human Action (1949)

Původní článek naleznete zde.