Klasici 1.1. - Smithovské dobytí Francie

Mises.cz: 19. února 2015, Murray N. Rothbard (přidal Dominik Stroukal), komentářů: 0

Jak jsme naznačili v prvním svazku, jednou z největších záhad dějin ekonomického myšlení je otázka, jak dokázal Adam Smith ovládnout celý obor a získat pověst „zakladatele ekonomické vědy“, přestože mnohem lepší byli Cantillon a Turgot, a to jak v technické ekonomické analýze, tak jako obhájci laissez-faire. Záhada je to ještě větší ve Francii, protože v Británii stáli proti smithovcům pouze merkantilisté a političtí aritmetici. Větší záhada to je, když si uvědomíme, že slavný představitel francouzské ekonomie po Smithovi Jean-Baptiste Say (1767-1832) byl skutečným následovníkem tradice Cantillona a Turgota a nikoliv Smithe, přestože je oba opomíjel a prohlásil, že ekonomie začala až u Adama Smithe. Say údajně pouze systematizoval skvělé, ale zárodečné pravdy Bohatství národů. Níže však uvidíme precizní povahu Sayových myšlenek a příspěvků a také jeho oddanou „francouzskou“ ne-smithovskou a „před-rakouskou“ logickou jasnost a důraz na praxeologicko-deduktivní metodu, na užitek jako jediný zdroj ekonomické hodnoty, na podnikatele, na produktivitu výrobních faktorů a na individualismus.

Zejména ve svém krátkém pojednání o dějinách myšlení ve svém slavném Pojednání o politické ekonomii Say vůbec nezmiňuje Cantillona. Navzdory tomu, že měl Turgot na Sayovo učení silný vliv, Say ho ostře odmítá jako dobrého v otázce politiky, ale bezvýznamného pro ekonomii, pročež politická ekonomie začíná s Bohatstvím národů Adama Smithe. Toto zajímavé a vědomé opomenutí vlastních předchůdců je záhadné kvůli pobuřující absenci jediného Sayova životopisu v angličtině a pouze několika málo ve francouzštině.

Možná tento vývoj pochopíme, pokud uvážíme následující. Ekonomie byla ve Francii dlouho spojena s fyziokraty, les économistes. Vypuzení Turgota v roce 1776 z pozice vrchního kontrolora a následující konec jeho liberálních reforem posloužilo k diskreditování celého fyziokratického hnutí. Turgot byl totiž nešťastně považován okem veřejnosti jednoduše za spolupracovníka fyziokratů a jejich nejvlivnějšího stoupence ve vládě. Po této ztrátě politického vlivu pocítili francouzští philosophes a vládnoucí intelektuálové možnost fyziokraty hrubě zesměšňovat. Některé fanatické kultovní aspekty fyziokracie fyziokraty oslabovaly a přestože byli sami obecně pro laissez-faire, útok vedli encyclopédistes.

Úpadek fyziokracie urychlil úsvit Francouzské revoluce. Revoluce byla v první řadě sama o sobě příliš silně politická, aby umožnila udržet zájem o ekonomickou teorii. Zadruhé fyziokraty v době svržení a ničení monarchy diskreditovala jejich strategická oddanost absolutistické monarchii. Navíc byli fyziokraté se svým důrazem na výhradní produktivitu půdy spojeni s pozemkovými, aristokratickými zájmy. Francouzská revoluce proti aristokratické vládě a proti feudální pozemkové držbě neměla s fyziokraty žádnou trpělivost. Tato netrpělivost byla posílena počátkem průmyslu a průmyslové revoluce, která fyziokratickou oddanost půdě učinila ještě více neaktuální. Všechny tyto faktory sloužily k úplnému diskreditování fyziokratů, a jelikož Turgot byl nešťastně považován za fyziokrata, jeho reputace se svezla s nimi. Jeho situace byla ještě horší kvůli tomu, že Turgotův dřívější pomocník a blízký přítel, editor a životopisec byl poslední z fyziokratů, státník Pierre Samuel DuPont de Nemours (1739-1817), jenž problém zhoršil záměrným překrucováním Turgotových myšlenek tak, aby vypadaly co nejbližší fyziokracii.

Smithovo Bohatství národů bylo ve Francii nejprve přijato velmi vlažně. Poté ho dominující fyziokraté hanili jako vágní a slabou imitaci Turgota. Avšak slavný libertarián Condorcet, jenž byl blízkým přítelem a životopiscem Turgota, napsal pro několik francouzských překladů Bohatství národů do příloh obdivující poznámky. Vdova po Condorcetovi madame de Grouchy pokračovala v rodinném zájmu a smithovská studia přípravou francouzského překladu Teorie mravních citů. Později se v devadesátých letech osmnáctého století zbylí fyziokraté vděčně vozili na Smithově vlně. Smith koneckonců podporoval laissez-faire a byl až bizarně pro-zemědělský, když tvrdil, že hlavním zdrojem bohatství je práce v zemědělství. Ve výsledku se řada z pozdních fyziokratů stala ranými francouzskými smithovci, v čele s markýzem Germainem Garnierem (1754-1821), prvním francouzským překladatelem Bohatství národů, jenž představil smithovské učení Francii ve svém díle Stručné základní principy politické ekonomie (1796).