Koncept racionality v rakouské škole

Mises.cz: 07. června 2013, Kolektiv Mises.cz, komentářů: 20

[Pro mises.cz napsal Tomáš Nikodym.]

V poslední době jsem se účastnil několika diskuzí, kde jsem se dozvěděl, že největší chybou rakouské školy je, že přistupuje k racionálnímu jedinci stejně jako mainstreamová ekonomie. Jinými slovy, předpokládá se plně racionální jedinec, který maximalizuje svůj užitek dle známé užitkové funkce, má stabilní preference a akumuluje optimální množství relevantních informací. Takový jedinec dosáhne vždy svých cílů.[1]

Ve skutečnosti však „rakušané“ nic takového nepředpokládají a tuto (dez)interpretaci je nutné odmítnout. Tento omyl dle mého názoru především pramení ze špatné interpretace Misesova přístupu, protože ten Hayekův je na první pohled odlišný od mainstreamu. Přístupy obou autorů nyní v krátkosti představím, interpretuji a porovnám, zda jsou vzájemně rozporné, jak by se mohlo bez bližšího prozkoumání zdát.

Mises vs. Hayek?

Tvrzení, kterým Mises začíná kapitolu o racionalitě ve svém Lidském jednání, je poněkud zavádějící. „Lidské jednání je nutně jednáním racionálním.“ tvrdí Mises.[2]Není tedy divu, že by ho někdo okamžitě zařadil do skupiny neoklasiků, kteří staví své modely na výše popsaných předpokladech. Tento soud by byl však unáhlený. Misesův přístup by již měl být jasnější, podívá-li se člověk na to, co je dle Misese opakem racionálního jednání. „Opakem k jednání není iracionální chování, ale reaktivní odpověď na stimuly ze strany tělesných orgánů a instinktů, které vůli dané osoby nepodléhají.“[3] Příkladem této situace může být nějaká nemoc, která člověka postihne. Zatímco proti nemoci bojuje jak lidské tělo svými vlastními silami, může i člověk zasáhnout tím, že si vezme lék. Příčinou lidského jednání je tedy sledování určitých cílů, které podléhají rozumovému uvažování. Každé jednání je tak skutečně racionální. Nikoliv však ve smyslu, jaký používá mainstreamová ekonomie - tedy jednání jednotlivce, který vždy zvolí správné prostředky, které dokonale naplní všechny touhy a přání, jenž odráží jeho užitková funkce. Pro Misese je každé jednání racionální, protože je při něm užíván rozum. To samozřejmě nezaručuje, že člověk dokáže proměnit své cíle a sny ve skutečnost. Mises nikde netvrdí, že racionální (rozumové) jednání je bezchybné. „Jednání nevhodné k dosažení sledovaného cíle nenaplní očekávání. Příčí se svému účelu, ale je racionální, to znamená, že je výsledkem rozumného, ačkoliv chybného uvažování a pokusu, jakkoli nefunkčního, dosáhnout konkrétního cíle.“[4] Užije-li přesto někdo výrazy racionální či iracionální, aby popsal jednání jiného člověka, jedná se o jeho soud, kterým hodnotí, zda jsou dle jeho názoru zvolené prostředky k dosažení cíle vhodné, či nikoliv.[5]  Na racionalitě jednání daného člověka to však nic nemění. Například z dnešního pohledu se může zdát, že v minulosti výrobci používali iracionální postupy k výrobě určitých výrobků, nebo že lékaři užívali iracionální metody léčení. Takový pohled je nutné odmítnout. Budoucím generacím se budou zdát zase naše metody primitivní a iracionální. Nelze však tvrdit, že naše jednání je racionálnější než jednání našich předků a že jednání budoucích generací bude racionálnější než naše. Každé jednání je racionální – „… jednání je plodem rozumu.“[6]

Mises dále nepředpokládá dokonalou informovanost jednotlivců a identické reakce na dané informace. Dokonce ani dva různí lidé, kteří mají identickou informaci, s ní nemusí naložit stejně. „Samozřejmě že trh, jímž se zabývá katalaxie, je zaplněn lidmi, kteří jsou si změn dat vědomi do různé míry a kteří je hodnotí odlišně, dokonce i když mají stejné informace.“ píše Mises.[7] Skutečně není jediný důvod, proč by ekonomie měla předpokládat identického dokonale informovaného jedince. Nejenom že se lidé rodí na různých místech s různou dostupností a typem informací, ale také má každý různé vrozené vlastnosti. Někdo je inteligentní a dokáže lépe vyhodnotit situaci než člověk, který rozumu „moc nepobral“. Kdo tyto informace zpracovává a využívá lépe, bude úspěšnější. „Podnikavější a bystřejší jedinci jdou v čele, ostatní se přidávají později.“[8]

Zatímco Mises tedy začíná své pojednání o racionalitě kategorickým tvrzením, že každé jednání je racionální, Hayek začíná zcela odlišně. „… racionální chování není premisou ekonomické teorie, i když je za ní často vydáváno.“ tvrdí Hayek.[9] Nepopírá však, že by lidé při svém jednání nepoužívali rozum a nemysleli. To vyplývá z jeho kritiky vědomého řízení společnosti, když píše: „… termíny vědomý a záměrný mají význam jen tehdy, když se aplikují na jednotlivce…“[10] Dělá-li tedy něco člověk vědomě či záměrně, musí o tom nutně přemýšlet a jeho jednání tedy nelze označit jako reaktivní odpověď na stimuly prostředí, což by bylo opakem Misesova termínu jednání. To dále vyplývá z Hayekova přístupu ke společenským vědám, který má vysvětlit nezamýšlené důsledky lidského jednání. „Problémy, které se snaží společenské vědy řešit, vznikají jenom potud, pokud vědomá činnost mnoha lidí přináší nezamýšlené výsledky…“[11] Termín „nevědomý“ poté Hayek vztahuje ke společenským procesům. Ani to ale neznamená, že by při nich jednotlivec nepoužíval rozum – tedy nebyl racionální v Misesově pojetí. Znamená to, že tyto procesy nejsou řízeny z individuální mysli, ale jsou „spontánní“. „…všechny společenské procesy, jež si zasluhují, aby byly nazývány „společenské“, na rozdíl od činnosti jednotlivců, jsou téměř ex definitione nevědomé.“[12] Užívání pojmu racionální jednání tedy není odmítání Misesova konceptu rozumového jednání, nýbrž předpokladu neoklasické ekonomie, která ve svých modelech uvažuje plně racionálního („dokonalého“) a maximalizujícího jedince. 

Pojem racionální v neoklasickém významu dává Hayek do spojení s konkurenčním procesem. Nikoliv ve smyslu, že by vedl vždy k optimálnímu výstupu, ale že umožňuje „nejracionálnějším“ účastníkům konkurenčního boje získat z jejich jednání prospěch. Ostatní „méně racionální“ je poté v boji o přežití následují a napodobují, čímž nakonec tyto racionálnější metody a chování převládnou. „… není to… racionalita, čeho je zapotřebí, aby se konkurence uvedla do chodu, nýbrž konkurence nebo tradice, která konkurenci dovoluje, je to, co k racionálnímu chování povede.“ píše Hayek.[13] Dále je nutné mít na paměti fakt, že Hayek nikdy nepředpokládal dokonalou informovanost jednotlivců, ale naopak rozptýlené informace, které lidé různě využívají.[14]

Shrnutí

Po nastínění přístupu obou autorů ke konceptu racionality a především po ujasnění termínů, které používají, je zřejmé, že žádný rozpor mezi těmito přístupy neexistuje, i když první letmý pohled by mohl naznačovat opak. Zatímco tedy Mises označuje každé jednání za racionální ve smyslu používání rozumu, Hayek používá termín vědomý, z něhož užití rozumu taktéž jasně vyplývá. Termín racionální v Hayekově přístupu je totožný s neoklasickým významem tohoto pojmu. Vzhledem k jeho odmítnutí, a s tím tedy i dokonale racionálního a maximalizující jedince, není v přístupu k racionalitě nijak narušena jednotná pozice rakouské školy vůči mainstreamové ekonomii. Neméně důležité je i zdůraznění konkurenčního procesu. Hayek považuje konkurenční principy jako základní prostředek, který rozšiřuje okruh lidí, kteří jednají co „nejracionálněji“. Je však nutné zachovat prospěch těch, kteří tak jednají jako první. Mises vyzdvihuje tento proces ve vztahu k rozdílné informovanosti a různému vyhodnocování tržních dat, což je taktéž v souladu s Hayekovým pojetím informací. Výsledkem je opět úspěch jedněch, které pak ostatní následují. Ani zde tedy není narušena jednotná pozice.

Stejně tak jako Boettke prokázal, že není rozpor mezi teoriemi Misese a Hayeka týkajících se kalkulace za socialismu[15] nebo teoriemi podnikatelského objevování[16], jak ukázal Kirzner, lze nyní prohlásit, že neexistuje ani rozpor těchto dvou autorů v přístupu k racionálnímu jednání, jak by se mohlo na první pohled zdát.

[1] Viz např. Becker: Ekonomický přístup k lidskému chování
[2] Mises: Lidské jednání, 2006, s. 18.
[3] Tamtéž, s. 19.
[4] Tamtéž, s. 19. Obdobnou myšlenku lze nalézt i v Mises: Liberalismus, 1998, s. 16–17.
[5] Stejně tak je nutné se vyvarovat hodnocení cílů. Kritizovat někoho, že si volí iracionální cíle, je pouhým hodnotovým soudem. Ve skutečnosti ani není možné označit nějaký cíl za racionální či iracionální. Ve vztahu k cílům jednotlivců tyto pojmy nedávají žádný smysl.
[6]  Mises, 2006, s. 37. Obdobně se Mises vyjadřuje i na straně 159–160.
[7] Tamtéž, s. 300.
[8] Tamtéž.
[9] Hayek: Právo, zákonodárství a svoboda, 1994, s. 330.
[10] Hayek: Kontrarevoluce vědy, 1995, s. 83.
[11] Tamtéž, s. 39.
[12] Tamtéž, s. 83.
[13] Hayek, 1994, s. 331.
[14] Problematice rozptýlených informací se Hayek věnuje například v Hayek: The Use of Knowledge in Society, 1945, dostupné z: http://www.jstor.org/stable/1809376.
[15] Boettke: Robustní politická ekonomie pro 21. století, 2011, s. 76–106.
[16] Kirzner: Jak fungují trhy, 1998, s. 19–24, 37–62.