Konsekvence věkové segregace na školách

Mises.cz: 27. září 2022, Václav Thevar, komentářů: 8

Pojďme si společně na chvíli zahrát na ředitele firmy, jehož cílem je z celkového počtu 200 uchazečů o zaměstnání (ve věku 25-35 let) vytvořit skupiny po 20 lidech, které by umožňovaly maximální rozvoj potenciálu celé skupiny i jednotlivce. V naší firmě máme několik oddělení a každé se zabývá určitou specifickou oblastí. Jaká kritéria budeme uplatňovat při rozdělování uchazečů do jednotlivých skupin? Intelekt, znalosti, zájem o daný obor, dovednosti, schopnosti, zkušenosti, zdali u nás opravdu chtějí pracovat, s každým si osobně popovídáme, abychom je lépe poznali, nebo je rozřadíme jen a pouze podle věku? Věk bychom pravděpodobně všichni vyhodnotili jakožto nejméně relevantní kritérium, jelikož si uvědomujeme individualitu každého člověka. 

Nyní jen nepatrně pozměňme zadání hry a nahraďme slova „ředitele firmy“ za „ředitele školy“. Zde by již pro mnohé z nás nebylo velkou otázkou, jaké kritérium zvolit pro rozdělení žáků do tříd. Proč nám v tomto druhém případě přijde věková segregace v pořádku? Rozdělení dětí do tříd podle věku se na první pohled může zdát zcela marginální problematikou, avšak při bližším zkoumání zjistíme, jak právě toto rozdělení může být velice významným faktorem kupříkladu pro vznik šikany na školách.

Může být rozřazení žáků do tříd podle věku skutečně relevantním faktorem ústícím až šikaně? Pregnantní odpověď můžeme nalézt ve slovech amerického psychologa D. C. McClellanda, který věkovou segregaci považuje právě za jednu z příčin šikany ve školách: „Větší skupina žáků stejného věku s podobnými schopnostmi může podněcovat neustálé vyjednávání hierarchie z hlediska vlivu. Podobnost výchozích pozic vybízí k nekonečnému boji o získávání vyššího statusu nebo k jeho nepřetržitému obhajování. Z této tendence tak zákonitě vyrůstají opakující se konflikty a jiné destruktivní jevy. Boj o dominanci jako by nikdy nekončil."  (1)

Po 20 letech doučování dětí převážně z chudých rodin, pro které je vzdělání téměř jedinou šancí na lepší život, musím, bohužel, s uvedenými slovy souhlasit. Tyto děti jsou ve třídě utvořené podle věku často za outsidery, nemají kamarády a návštěvy psychologa nejsou nikterak výjimečné. V rámci vyjednávání hierarchie z hlediska vlivu jsou velice snadným cílem, a proto se nezřídka kdy stávají oběťmi šikany. Bohužel i učitelé, kteří by opravdu rádi těmto i jiným dětem pomáhali mají svázané ruce a jsou limitováni velkým počtem žáků ve třídách, které nejsou utvořeny podle dovedností, schopností, talentu či zájmu dítěte o daný předmět, ale podle již výše zmíněného kritéria – věku. 

Školy, kde by věk nebyl rozhodujícím kritériem pro utvoření tříd, jsou pro mnohé z nás jen těžko představitelné a nabízí se otázka, zdali je něco takového vůbec reálné a nejedná se spíše o pouhá zbožná přání naivních snílků. Naštěstí však nejsme odkázáni na pouhé snění a teoretizování, poněvadž již desítky let existují modely škol, které zrušení věkové segregace převedly do praxe s velmi přívětivými výsledky. Jednou z takových škol je kupříkladu Sudbury Valley, kterou založili v roce 1968 Hanna a Daniel Greenbergovi v Massachusetts v USA. Dnes má tento vzdělávací model více než 30 škol po celém světě s fascinujícími výsledky, které shrnuje výzkumný profesor psychologie na Boston College Peter Gray ve své knize Svoboda učení (2). 

Prostředí ve škole Sudbury Valley bychom mohli zjednodušeně popsat slovy jako jsou svoboda, důvěra, vzájemná úcta, odpovědnost a demokracie. Krom absence věkové segregace mají studenti plnou odpovědnost za své vlastní vzdělání. Na škole funguje přímá demokracie, přičemž žáci i zaměstnanci školy jsou si vždy rovni. Studenti se mohou individuálně a svobodně rozhodovat, co dělat se svým časem. Neexistují zde žádné předem určené vzdělávací osnovy, předepsané kurikulum ani standardizované předpisy. Studenti i zaměstnanci se scházejí i několikrát týdně a společně hlasují a rozhodují o budoucím dění na škole včetně pravidlech chování apod. 

Peter Gray se po mnoho let soustředí na výzkum škol typu Sudbury Valley. Z jeho zkoumání vyplývá, že pokud se ponechá dětem při hrách i vzdělávání (zajímavostí je, že na těchto svobodných školách nikdo nerozlišuje mezi hraním a vzděláváním se) volnost v utváření skupin, přirozeně se vytvoří různé věkově smíšené skupiny, kde v podstatě nedochází ke konfliktům a destruktivním jevům, které se běžně objevují ve věkově shodných skupinách. „Starší, větší a zdatnější dítě nemůže být hrdé na to, že porazí mnohem mladší, a mladší neočekává, že porazí starší. Věkově smíšená hra je jednoduše hravější než věkově oddělená. Když děti téměř stejného věku hrají hry, soutěživost může narušovat hravost, což je zvláště pravda v naší současné kultuře, která tolik zdůrazňuje vyhrávání a všechna možná porovnávaní toho, kdo je lepší.“ (3)

Počátky škol bez věkové segregace sahají již do roku 1921, kdy skotský pedagog a filosof A. S. Neill zakládá v Anglii první „demokratickou“ či „svobodnou“ školu Summerhill. Vzdělávací soustava v této škole skýtá dodnes mnoho odlišností v přístupu k výuce, která je mimojiné prosta i pojmu „ročník“. Děti se rozdělují v souladu s jejich schopnostmi a zájmem o daný předmět. Třídy jsou zde věkově různorodé a není neobvyklé, že žáci složí maturitní zkoušku již ve věku 13 či 14 let. Na této škole převládá přesvědčení, že každý má pokračovat tempem, které je mu vlastní, než aby musel splňovat nějaké předepsané standardy pro daný věk. (4)

Nutno také podotknout, že podle výzkumu PISA 2015 (5) uvedlo celkem 25 % českých žáků zkušenost se šikanou. Naopak z výzkumů J. Feldmana vyplývá, že na školách typu Sudburry Valley nebo Summerhill se úspěšně daří šikaně předcházet. „Z jeho pozorování je jasné, že jeden z účinných prostředků proti šikaně vychází z volného věkového míšení, ke kterému ve škole dochází. Zdá se, že přítomnost malých dětí, které všichni znají, v ostatních dětech vyvolává pečující vlastnosti, které se přenášejí i do interakcí s vrstevníky.“ (6)

Věkovou segregaci na školách považuji za jeden z velmi významných faktorů přispívajících ke vzniku šikany a k celkovému diskomfortu žáků v průběhu studia. Naneštěstí i přes skutečnost, že školy bez věkové segregace mají již více než stoletou tradici, díky čemuž máme již nespočet dat, které jednoznačně poukazují na pozitivní resultát těchto typů škol, nejsou v mnoha státech, včetně ČR, tyto školy legislativně povoleny.

(1) JANOŠOVÁ, Pavlína, Lenka KOLLEROVÁ, Kateřina ZÁBRODSKÁ, Jiří KRESSA a Mária DĚDOVÁ. Psychologie školní šikany. Praha: Grada, 2016. Psyché (Grada). ISBN 978-80-247-2992-3.

(2) GRAY, Peter. Svoboda učení. Přeložil Jiří KOŠÁREK. Praha: www.scio.cz, 2012. ISBN 978-80-7430-093-6.

(3) GREY, Peter. Proč bychom měli přestat oddělovat děti podle věku II: Unikátní vzdělávací vlastnosti věkově smíšených her. Svoboda Učení [online]. 16. ledna 2012 [cit. 2022-02-17]. Dostupné z: https://www.svobodauceni.cz/clanek/proc-bychom-meli-prestat-oddelovat-deti-podle-veku-2/

(4) NEILL, A.s. Summerhill: Radikální přístup k výchově dětí. New York : Hart Publishing Company, 1960

(5) OECD (2017), PISA 2015 Results (Volume III): Students' Well-Being, PISA, OECD Publishing, Paris, https://doi.org/10.1787/9789264273856-en.

(6) Školní šikana II: Svoboda od šikany. Svoboda učení [online]. 19 září 2012 [cit. 2022-02-17]. Dostupné z: https://www.svobodauceni.cz/clanek/skolni-sikana-2/