Lázně Kyselka, vlastnictví a uspokojování potřeb

Mises.cz: 01. září 2012, HynekRk, komentářů: 8

Bývalé lázně v Kyselce, které vybudoval slavný podnikatel s minerální vodou H. K. Mattoni, jsou dnes dle časopisu Euro téměř v troskách. Soubor staveb z poslední čtvrtiny devatenáctého století v převážně eklektickém stylu (tzv. historizující slohy) se skládal z hotelů, promenády, lázeňských domů, restaurace, vlastní Mattoniho vily atp. V současnosti vlastní sedm staveb z uvedeného souboru společnost „Karlovarské minerální vody“ a zbylých třináct společnost „C. T. S. Duo“. Stavby jsou památkově chráněné. Nicméně majitelé se v minulosti snažili o jejich vyjmutí z památkové ochrany. V současnosti se zdá, že možná už za rok se řada staveb ocitne úplně ve zříceninách [1].

Současní vlastníci nemají o stavby v takovém rozsahu, jaký lázním vtiskl H. K. Mattoni, evidentně zájem. Dle sdružení ASORKD („Asociace sdružení pro ochranu a rozvoj kulturního dědictví v České republice“) se „Karlovarské minerální vody“ v minulosti zajímaly o koupi celého areálu s tím, že většinu staveb zboří a zachovají Mattoniho vilu, Ottův pramen a restauraci. Také společnost „C. T. S. Duo“ „...evidentně očekávala, že se památkového břímě alespoň částečně zbaví.“ [2] Dle Eura je i možné, že „Karlovarské minerální vody“ by chtěly rozšířit výrobní kapacity, zázemí (např. kanceláře a byty pro zaměstnance) a na parcelách bývalých lázní zřídit nové vrty [3]. To by mohlo znamenat likvidaci celých nebo podstatné části lázní.

Tolik zájmy vlastníků. Jaké jsou zájmy nevlastníků? Prezident sdružení ASORKD říká, že: „Heinrich Mattoni se řídil heslem, že když něco z toho místa bere, musí mu také něco vracet. A tak by měl přemýšlet každý kulturní a odpovědný podnikatel.“ [4] Dle společnosti „C. T. S. Duo“ je pak postoj oficiálních orgánů takový, že se musí Kyselka zachránit jako celek [5]. Památkáři z Karlových varů pak zahájili s oběma vlastníky správní řízení o deliktu s tím, že „viníkům“ může být uložena pokuta až 2 miliony korun [6].

Podívejme se na situaci z hlediska ekonomie a zájmu spotřebitelů. Cílem vlastníků výrobních prostředků (faktorů), a tedy i vlastníků půdy a staveb (kapitálový statek), je v naprosté většině případů vytvoření zisku. Ekonom L. v. Mises napsal, že vlastníci výrobních prostředků hrají v ekonomice klíčovou roli: „Stojí u kormidla a řídí loď. Nejsou ale svobodní při určování kurzu. Nevelí, jsou pouze kormidelníky povinnými bezvýhradně uposlechnout kapitánových rozkazů. Kapitánem je spotřebitel.“ [7] Spotřebitelská poptávka slouží v systému soukromého vlastnictví (tj. v systému svobodného trhu - čili kapitalismu) jako nástroj k alokaci výrobních prostředků mezi různá odvětví (různá užití), která produkují různé spotřební statky a služby. Motiv zisku nutí pak podnikatele dodávat spotřebitelům to zboží nebo služby, které tito nejnaléhavěji požadují [8]. Zisk (případně ztráta) tak představuje signál, podle kterého spotřebitelé skrze podnikatele řídí všechny ekonomické aktivity. Tedy i způsoby využití výrobních prostředků (tj. půdy a staveb). Aby podnikatelé mohli plnit přání spotřebitelů, je nutné, aby mohli kormidlem - tj. výrobními prostředky - volně disponovat (bavíme se o podnikatelích a ne zločincích, proto odhlížíme od situace, kdy by někdo používal výrobní prostředky za účelem násilí nebo vyhrožování násilím, ostatně to se netýká probíraného případu). Pokud podnikatelům znemožníme volně disponovat výrobními prostředky nebo toto disponování omezíme, pak již tito nemůžou plnit svoji klíčovou funkci. To ovšem znamená, že již nemůžou uspokojovat přání nás spotřebitelů. V případě popisované situace by spotřebitelé mohli přijít dejme tomu o kvalitnější minerálku nebo o moderní rekreační areál, ubytování anebo o úplně jiné statky a služby. Výrobní prostředky budou promrhány a spotřebitelé tak budou poškozeni.

Představme si situaci, že by v době, kdy chtěl H. K. Mattoni vybudovat nový areál lázní v Kyselce, někdo přišel s požadavkem, aby zůstaly zachovány budovy starých lázní (první lázně byly v Kyselce budovány po roce 1826) anebo aby byl zachován přírodní charakter na těch místech, kde budovy tehdy ještě nestály. Dle této logiky by vůbec areál Mattoniho lázní nevznikl a podobně většina dnešních památek.

Někdo by mohl namítnout, že podnikatelé se mohou mýlit a učinit špatné rozhodnutí. To je možné. V tomto případě bude vzniklá ztráta (nebo zisk menší, než je v ekonomice obvyklé) signalizovat podnikatelům, že se ve svých odhadech spotřebitelské poptávky při provádění ekonomické kalkulace mýlili. Podnikatelé pak budou muset výrobní prostředky převést do jiných, z hlediska spotřebitelů hodnotnějších užití. Pokud tak neučiní, tak se jejich ztráta bude kumulovat, až o výrobní prostředky přijdou a tyto pak budou k dispozici jiným podnikatelům. Je ovšem velmi nepravděpodobné, že by dnes bylo nejužitečnějším řešením lázně pouze zrekonstruovat. Areál lázní Kyselka vyhovoval naléhavým požadavkům spotřebitelů před zhruba sto lety. Za tu dobu se preference spotřebitelů (notabene když původní spotřebitelé již nežijí) velmi změnily a stávající areál tedy nebude dnešním naléhavým požadavkům spotřebitelů odpovídat. Doplňme ještě, že vlastnictví má klíčový význam pro vznik a udržení civilizace. Je to institut soukromého vlastnictví, jenž nám umožňuje pozvednout se nad nejtíživější bídu a polozvířeckou divokost [9].

Zajímavé je sledovat obrannou reakci vlastníků v situaci, která je nepříznivá pro jejich vlastnická práva. Pro obě společnosti bude jistě výhodnější zaplatit případnou až dvoumiliónovou pokutu, než celý stávající areál rekonstruovat (odhadem za stovky milionů – viz Euro, s. 55). Dle časopisu Euro společnost „C. T. S. Duo“ také prodala část svých pozemků včetně přístupových cest ke svým objektům společnosti „Karlovarské minerální vody“. Ke stavbám si však nezajistila smluvně přístup. To by za normálních okolností udělal jen šílenec. Zřejmě i z toho důvodu existují dohady, že společnost „C. T. S. Duo“ je pouze nastrčeným koněm „Karlovarských minerálních vod“ [10]. V příhodné době se pak bude moci jedna společnost vymlouvat na druhou, což bude stát další čas, který v tomto případě pracuje pro vlastníky. Musíme si však uvědomit, že takováto obrana má také své náklady. Podobně jako možné uplácení příslušných úředníků (dle rakouské ekonomické školy by šlo o obranné uplácení). Prostředky vynaložené na tyto aktivity by mohly být vynaloženy na jiné, přínosnější aktivity. Nicméně pro obě společnosti se jedná o levnější a schůdnější cestu.

Jak si čtenář povšiml, v tomto případě jde o slovní označení (pojem) památka. Jaký je to pojem? Pojem památka je ryze arbitrární subjektivní hodnotový soud. Někdo nebude areál v Kyselce považovat za památku, jiný ano. Někdo nemusí považovat za památky ani románské nebo gotické stavby, jiný považuje za památky i funkcionalistické vily nebo stavby ve stylu socialistického realismu (tzv. sorela). V případě pojmu památka nelze mluvit o nějakém objektivním měřítku, co je a co není památkou. Různí lidé budou mít na toto téma různé subjektivní názory. A není důvod, proč by měl jeden hodnotový soud (jde o památku) být nadřazen druhému (nejde o památku). Na tom nelze stavět. Vlastnictví je naopak jasným kritériem, a proto by to měl být vlastník, kdo rozhodne o osudu svého majetku. Za takové situace mohou nevlastníci vlastníka pouze přesvědčit, aby svůj majetek zachoval, nebo případně mohou majetek od vlastníka sami vykoupit a zachovat. Další (a maximální) možností je vlastníka ostrakizovat (například nepít matonku) a k ostrakizaci přemlouvat i ostatní lidi. Nicméně konečné rozhodnutí je i pak na vlastníkovi.

Je těžké předvídat, jaký bude výsledek „bojů“ o lázně Kyselka. Vlastníci, jejichž vlastnictví je omezováno státní mocí, se budou snažit vyhnout rekonstrukci bývalých lázní jako celku, protože to neodpovídá jejich představám o podnikatelském využití areálu, a tím to neodpovídá ani představám spotřebitelů. Stát zatím (naštěstí) nemůže legálně dotčený areál a finance na jeho opravu zkonfiskovat (může však začít se skrytým vyhrožováním a akcemi). Pravděpodobné je tak další chátrání. Kdo chce uhájit vše hlava nehlava, nakonec neuhájí nic.

[1] Balajová, s. 54-5
[2] Ibid, s. 56
[3] Ibid, s. 57
[4] Ibid, s. 56
[5] Ibid, s. 56-7
[6] Ibid, s. 55
[7] Mises Byrokracie, s. 52
[8] Ibid, s. 53 a podobně i s. 59
[9] Mises Liberalismus, s. 57
[10] Balajová, s. 57

Literatura:

1) Balajová, K. Promrhané Mattoniho dědictví - Lázně v Kyselce mají před sebou možná poslední zimu. Naději na rekonstrukci má jen část chráněných objektů. In: Týdeník Euro, číslo 32-33, rok 2011. Dostupný i z (přístup 08/2011): http://www.euro.cz/id/uubg5811wg/detail.jsp?id=101726.
2) Mises, v. L. Byrokracie. Praha: Liberální institut 2002, ISBN 80-86389-22-7.
3) Mises, v. L. Liberalismus. Praha: Liberální institut 1998, ISBN 80-86119-08-4.
4) Stránky iniciativy ASORKD na Záchranu lázní Kyselka: http://www.zachrante-lazne-kyselka.cz/cz/

Vyšlo na webu www.libinst.cz.