Ludwig von Mises: Byrokracie

Mises.cz: 03. března 2011, HynekRk, komentářů: 2

upoutávka na recenzi knihy

Misesova kniha „Byrokracie“ vyšla poprvé v roce 1944, tedy v době druhé světové války. České vydání se objevilo díky péči „Liberálního institutu“ v roce 2002. Tato Misesova kniha zůstává poněkud ve stínu takových děl jako je „Lidské jednání“ anebo „Liberalismus“, přesto si i ona zaslouží pozornost a navíc je i po desítkách let stále aktuální. Kniha se zabývá metodami „řízení“ na svobodném trhu (tzv. ziskový management) a metodami řízení v centrálně řízené ekonomice nebo smíšené a regulované ekonomice (tzv. byrokratický management, krátce byrokracie) a jejich vzájemným srovnáním.

Ziskový management

Nejprve se podíváme na ziskový management svobodného trhu. Svobodný trh neboli kapitalismus je založen na soukromém vlastnictví výrobních prostředků. Vlastníci těchto prostředků s nimi podnikají s cílem vytvořit zisk. Dle Misese tito vlastníci hrají klíčovou roli a: „Stojí u kormidla a řídí loď. Nejsou ale svobodní při určování kurzu. Nevelí, jsou pouze kormidelníky povinnými bezvýhradně uposlechnout kapitánových rozkazů. Kapitánem je spotřebitel.“ [1]. Spotřebitelská poptávka slouží v tomto systému jako nástroj k alokaci výrobních faktorů (půdy, práce a kapitálových statků) mezi různá odvětví, která vyrábějí různé spotřební statky. Motiv zisku pak nutí podnikatele dodávat spotřebitelům to zboží, které tito nejnaléhavěji požadují [2] – blíže viz níže. Zisk (nebo případná ztráta) představuje v tomto systému signál, podle kterého spotřebitelé skrze podnikatele řídí všechny ekonomické aktivity.

V současné vysoce komplexní ekonomice, kdy existuje nespočet druhů materiálních výrobních faktorů (půda a kapitálové statky) s různou lokací, miliardy pracujících s různými schopnostmi a lokací a obrovské množství technologických postupů, je nezbytné rozhodnout jak s těmito pořád vzácnými prostředky naložit, kterou technologii a plán zvolit [3]. Výše uvedený systém ziskového managementu vede k tomu, že veškeré plánování a projektování je založeno na tržních cenách. Díky tomu pak: „Tržní ceny samotné mohou odpovědět na otázku, zda realizace projektu P vynese více, než on sám stojí, tj. zda bude užitečnější než realizace jiných možných plánů, které nemohou být uskutečněny, protože požadované výrobní faktory jsou použity na provedení projektu P.“ [4].

V reálném světě navíc dochází k neustálým změnám (jako jsou změny populace, potřeb, technologií, nabídky a umístění výrobních faktorů, počasí atd.), a proto je nutné, aby podnikatelé přizpůsobovali výrobu neustálým změnám podmínek. Již dynamické působení podnikatelů brání hospodařícím subjektům, aby propadly těžkopádné byrokratické rutině [5]. Díky změnám vzniká v systému ziskového managementu prostor pro výše zmíněné kormidelníky-podnikatele, kteří usilují o dosažení zisku. Funkce podnikatele je velmi významná, a proto jí zde věnujeme určitý prostor (pro detailnější informace o funkci podnikatele lze doporučit knihu profesora I. Kirznera: „Jak fungují trhy“). Podnikatelé tedy hledají ziskové příležitosti a: „Jakmile objeví, že poměr mezi cenami výrobních faktorů a očekávanými cenami výrobku takovou [tj. ziskovou, pozn. autora] příležitost nabízí, pustí se do díla.“ [6]. Pokud se podnikatelé nemýlí, dosáhnou zisku (a pokud se mýlí tak utrpí ztrátu). Tím však zvýší produkci daného produktu. To má pak za následek pokles ceny tohoto produktu. Na druhou stranu zvyšování produkce nutí podnikatele k poptávání většího množství výrobních faktorů. Rostoucí poptávka pak vede k růstu cen těchto výrobních faktorů. Vše se prohlubuje vstupem dalších - ziskem přilákaných - podnikatelů a jejich kapitálu do ziskového podnikání. Výsledkem pak je: „…tendence směřující k zmizení takových zisků.“ [7]. Velké zisky tedy není potřeba závidět. Pokud podnikatelé utrpí ztráty při produkci nějakého produktu (díky tomu, že velikost potávky nadhodnotili), omezí jeho výrobu anebo ji úplně opustí. Shrneme-li výše uvedené, dojdeme k závěru, že při hledání ziskových příležitostí podnikatelé přizpůsobují výrobu poptávce společnosti [8]. O alokaci výrobních faktorů a volbě nejvhodnějších technologií je tak rozhodnuto, jak bylo výše zmíněno, na základě spotřebitelské poptávky – tj. na základě nejnaléhavějších potřeb občanů. Můžeme nyní připojit definici ziskového managementu: Ziskový management je jediný způsob, který nám umožňuje racionalitu a kalkulaci při výrobě nutných zboží a služeb [9] a sám směřuje k sebezdokonalování [10].

Než přejdeme dále, je nutné uvést jednu poznámku. Čím lépe se nějaký podnikatel na svobodném trhu postará o potřeby spotřebitelů, tím větší budou jeho příjmy. Pokud zákon omezí možnost podnikatele zbohatnout, utrpí spotřebitelé ztrátu [11].

Ziskový management ve velké firmě

Ještě než přejdeme k byrokratickému managementu, tak se zastavíme u řízení velkých firem. Velké firmy jsou rozděleny na různé divize, sekce, oddělení, dceřiné společnosti, pobočky atp. Rozsáhlost takovýchto firem však není důvodem pro to, aby bylo řízení nějak zvlášť byrokratické. Řízení je zde založeno na principu odpovědnosti podřízeného manažera [12]. Činnost takového manažera je pak: '...předmětem nezkorumpovatelného úsudku neúplatného tribunálu: výkazu zisků a ztrát.' [13]. Pokud si bude podřízený manažer počínat často nehospodárně, bude se mýlit nebo se ukáže nečestným, ohrozí nejen zisky té části firmy, kterou spravuje, a tak i zisk celé firmy, ale i svou pozici. Chyby a špatné jednání manažera jsou tak automaticky omezovány. To je také důvod proč není příliš nebezpečné ponechat důležitá rozhodnutí v pravomoci manažera - tj. proč není nutné příliš spoutávat jeho iniciativu [14]. Ziskový motiv je dle Misese prvořadým principem vnitřní organizace jakéhokoliv komerčního nebo průmyslového celku [15]. Tentýž princip také omezuje svévolné jednání se zaměstnanci, protože ocenění úsilí jednotlivce je odděleno od jakýchkoliv osobních úvah: 'Trh poskytuje soudy o produktech, nikoli o producentech.' [16]. Ovšem Mises přiznává, že osobní úvahy mohou hrát větší roli v činnostech blíže ke spotřebitelům [17]. Můžeme doplnit, že pokud má nějaký manažer stovky podřízených, může si zřejmě dovolit pár méně důležitých zaměstnanců vyhodit kvůli své antipatii a předsudkům (zisk jeho oddělení to nemusí tolik ovlivnit) a nezvažovat přitom diskontovanou hodnotu jejich produkce. Pokud to však přežene, uškodí sám sobě - jeho skutek mu přinese odplatu [18]. Vidíme tedy, že i v prostředí velkých firem se může byrokracie prosadit jen velmi málo.

Byrokratický management

Mises rozumí v představované knize pod pojmem byrokratický management (byrokracie) následující: „Byrokratický management je řízením, které spočívá v podřízení se podrobným pravidlům a regulacím, jež stanovuje nadřízený orgán.“ [19]. Jinými slovy iniciativa podřízeného se musí na rozdíl od ziskového managementu více spoutat. Mises sám nepovažuje byrokracii samu o sobě za špatnou, ani dobrou. Říká, že v některých oblastech jsou byrokratické metody nezbytně nutné (např. policie, výběr daní - jak známo Mises byl spíše minarchista) [20]. Upozorňuje však na expanzi byrokratického managementu do dalších sfér lidských činností (podnikání, soukromé a občanské sféry). Na nahrazování ziskového managementu byrokratickým managementem [21]. Fungování byrokratického managementu, spojeného nedíleně se státem případně obcemi, je od ziskového managementu zásadně odlišné. Není zde žádný výkaz zisků a ztrát. Pokud někdo plýtvá s penězi firmy, ohrožuje dosažení zisku té části firmy, kterou spravuje, snižuje zisk firmy jako celku a ohrožuje své vlastní zájmy (svoji pozici, příjmy atd.). V případě vládní organizace je tomu jinak: 'Ve veřejné správě neexistuje pojítko mezi příjmy a výdaji. Veřejné služby pouze utrácejí peníze.' [22]. Příjem není získáván prodejem zboží a služeb na trhu, je získáván díky vynucování zákonů (Pozn.: Samotné náklady samozřejmě o možné ceně nic neříkají - cena je dána poptávkou a nabídkou.). Příjem tak nesouvisí přímo s poskytovaným produktem. Pokud se však nezískávají příjmy za zboží a služby jejich prodejem, znamená to následující: 'Byrokratický management je metoda řízení uplatňovaná v oblasti správních vztahů, jejíž výsledek nemá na trhu peněžní hodnotu [to neznamená, že nemá vůbec žádnou hodnotu, pozn. autora].' [23]. Pro daný produkt neexistuje skutečná cena. A nemění na tom nic ani skutečnost, že některé zboží a služby jsou vládou prodávány za nějakou úředně stanovenou (zpravidla asi za nízkou) arbitrární cenu. Mises proto mohl svoji definici byrokratického managementu doplnit o velmi důležitý dodatek: 'Byrokratický management je řízení vztahů, které nemůže být ověřeno ekonomickou kalkulací.' [24]. Dokáže si s tím byrokratický management nějak poradit?

Byrokratický management však musí řešit podobně jako ziskový management problémy, které plynou ze vzácnosti výrobních faktorů: '...každá služba může být zlepšena pomocí zvýšení výdajů. Bez ohledu na možný skvělý stav nemocnic, podzemní dráhy či vodovodních služeb by manžer vždy dokázal tyto služby zdokonalit, jen kdyby měl k dispozici potřebné prostředky.' [25]. Je nasnadě, že kdyby měl manažer-byrokrat volnou ruku, staly by se náklady pro veřejné rozpočty neúnosné, a proto: '...jediným prostředkem, jak učinit manažera odpovědným jeho nadřízenému - státní pokladně - je omezit jeho svévoli pomocí pravidel a předpisů.' [26]. Krátce řečeno je nutné zavést byrokracii.

Problém vzácnosti je tedy tímto více či méně vyřešen. Naneštěstí zavedení byrokracie však neřeší problém toho, co se vzácnými výrobními faktory přednostně produkovat, tak aby byly nejnaléhavější potřeby občanů uspokojeny. Problém s nemožností provádět ekonomickou kalkulaci je pro byrokracii neřešitelný, protože: 'Tam kde nejsou trhy a následkem toho ani tržní ceny výrobních faktorů, nemáme žádné prvky kalkulace.' [27]. Nemáme-li možnost použít kalkulace, nejsme schopni říci, zda naplánovaný a provedený projekt (z nespočetně jiných projektů), se nejlépe hodil k uspokojení nejnaléhavějších potřeb občanů. 'Úspěch a nezdar zůstávají nerozeznány ve tmě.' [28]. Srozumitelněji řečeno: 'V případě hodnocení užitečnosti služeb úřadu však žádný způsob zjištění úspěšnosti či nezdaru pomocí kalkulace nemáme.' [29]. Podobné je to i se státním podnikem a rozdílným vnímáním ztráty u něj a u čistě soukromého podniku [30].

Pokračování recenze naleznete v sekci literatura.

Reference:
[1] Mises, s. 52
[2] Ibid, s. 53, podobně i s. 59
[3] Ibid, s. 54
[4] Ibid, s. 55
[5] Ibid, s. 44-5
[6] Ibid, s. 60
[7] Ibid, s. 60
[8] Ibid, s. 60
[9] Ibid, s. 152-3
[10] Ibid, s. 67
[11] Ibid, s. 119
[12] Ibid, s. 66, podobně i s. 68
[13] Ibid, s. 67
[14] Ibid, s. 66-7, podobně i s. 77
[15] Ibid, s. 67
[16] Ibid, s. 69
[17] Ibid, s. 70
[18] Ibid, s. 69
[19] Ibid, s. 76
[20] Ibid, s. 75, podobně i s. 49
[21] Ibid, s. 75
[22] Ibid, s. 77
[23] Ibid, s. 78
[24] Ibid, s. 79
[25] Ibid, s. 92-3
[26] Ibid, s. 93
[27] Ibid, s. 59
[28] Ibid, s. 61, podobně i s. 151
[29] Ibid, s. 153
[30] Ibid, s. 91-2

zobrazit komentáře (2)