Máme se bát rostoucí produktivity?

Mises.cz: 30. června 2012, Mises.org (přidal Josef Tětek), komentářů: 9

[David Gordon, Mises.org, 6.6.2012]

Když odpůrci volného trhu křivě obviňují kapitalismus ze znečištění, ekonomických krizí a válek, je to samo o sobě otravné. Ať už jsou však taková obvinění jakkoli mylná, alespoň se zaměřují na nepochybně negativní věci. Neuvěřitelné ovšem je, když je trh obviňován z konání dobra.

Tim Jackson, profesor udržitelného rozvoje na Universitě Surrey, se o to pokouší v článku „Buďme méně produktivní“, který vyšel v New York Times dne 26.5.2012.

Jackson uvádí, že zvyšování produktivity dosáhlo svého „přirozeného limitu“. Produktivitou přitom myslí „množství výstupu na hodinu práce v dané ekonomice“. Uznává, že zefektivnění pracovních postupů přineslo nezanedbatelné výsledky: „schopnost tvořit větší množství výstupu s menším množstvím lidí nás pozvedla z bídy a přinesla ráj materiálního bohatství.“

Nehledě na tyto úspěchy na nás však číhá nebezpečí:

Pokud nezastavíme neustále rostoucí produktivitu, čelíme riziku vysoké nezaměstnanosti. Pokud s každým rokem dokážeme lépe využít každou odpracovanou hodinu, musíme očekávat jeden ze dvou následků: větší výstup, či nižší zaměstnanost. Ať se vám to líbí nebo ne, stali jsme se závislí na růstu.“ Pokud tedy finanční krize, vysoké ceny ropy či hrozba škod na životním prostředí činí další růst nemyslitelným, riskujeme nezaměstnanost. „Rostoucí produktivita je překážka plné zaměstnanosti.

Jak se tomu můžeme bránit? Jackson má geniální protilék. Měli bychom se zaměřit na pracovní místa v málo produktivních odvětvích. „Určité pracovní úkony vyžadují vysokou alokaci lidského času. Pečovatelské profese jsou dobrým příkladem: lékařství, sociální služby, vzdělání. Růst vyspělých ekonomik v těchto oblastech má samé výhody.“ Cynik by se mohl ptát, zda je pouhá náhoda, že je Jackson zaměstnán v jednom z těchto odvětví.

Jackson má v plánu také další reformy kromě většího důrazu na „pečovatelské profese“. (Bylo by zajímavé zjistit, zda Jackson chápe zaměstnance vysoce produktivních profesí jako někoho, kdo se o druhé lidi nezajímá. Byl by to přinejmenším značně kontroverzní pohled.) Dle Jacksona bychom dále měli investovat více zdrojů do „kulturního sektoru“ a do výroby řemeslných výrobků, které vyžadují vysoké množství práce.

Jacksonův program vyvolává otázku: jak bychom měli těchto změn dosáhnout? Sám autor na ni nabízí odpověď. Přechod k nízko produktivní ekonomice samozřejmě neproběhne sám od sebe. „Problém vyžaduje změnu v motivačním systému – například nižší zdanění práce a vyšší zdanění spotřeby zdrojů a znečišťování.“

Jackson má pravdu v tom, že při vyšší efektivitě práce budou muset pracovníci hledat nová využití pro více volného času, kterého se jim nyní dostává. Proč z toho však dělat problém? Lidské bytosti mají neomezená přání, pro volnou pracovní sílu se tedy vždy najde využití.

Jak poznamenává Murray Rothbard:

Práci je zapotřebí „spořit“, protože se jedná o velice vzácné zboží a protože lidská potřeba směnitelného zboží není nikdy plně uspokojena... Čím více práce je ušetřeno, tím lépe, protože poté je využívána s pomocí většího množství a vyšší kvality kapitálových statků a pomůže tak uspokojit větší množství potřeb v kratším čase.

Technologický pokrok v určitém odvětví má tendenci zvýšit zaměstnanost v daném odvětví, je-li poptávka po produktu elastická směrem dolů, takže vyšší nabídka zboží vyvolá vyšší spotřebitelské výdaje. Na druhou stranu inovace v odvětví s neelastickou poptávkou zapříčiní nižší spotřebitelské výdaje na nové zboží, čímž se zaměstnanost sníží. Stručně řečeno, proces technologické inovace přesunuje neelastickou poptávku do odvětví s elastickou poptávkou. [1]

Finanční krize mohou přerušit růst, ten však nemůže být kvůli neomezené škále lidských potřeb zastaven. Jackson nabízí lék na nemoc, která v prvé řadě nikdy neexistovala.

[1] Murray Rothbard, Man, Economy, and State, Scholar's Edition, str. 587–88, původní zvýraznění vynecháno.