Manipulace

Mises.cz: 10. listopadu 2020, Veronika Tulef, komentářů: 2

Je to skutečně manipulace, co lidi tolik pálí, když s ní tak rádi argumentují? Do jaké míry je užití útočného násilí legitimní ve vztahu k manipulaci? A proč je zároveň manipulace v mnoha ostatních případech tolerovaná nebo dokonce žádaná? Manipulace druhých lidí je na všeobecné rovině vnímána negativně. Zásadní otázka však zní, jestli hůř než násilné donucení. Na takto obecné rovině bude odpověď téměř vždy znít ne. Přesto je v praxi velice často obhajováno násilné donucení jedním směrem, právě z důvodů možné manipulace směrem druhým. 

Jako první příklad můžeme použít diskuse o legalizaci euthanasie. Argument manipulací a nátlakem bývá jedním z prvních. Jen proto, aby nebyl člověk zmanipulován svými příbuznými k ukončení svého života předčasně, je podle mnohých legitimní držet ho násilím na živu proti jeho vůli. (Státní násilí je běžně užíváno vůči lidem snažícím se ukončit svůj život sami. Násilím je vyhrožováno také komukoli, kdo by se rozhodl v tom člověku asistovat.) Pokud připustíme manipulaci jako argument sám o sobě, je dobré držet se ho i v opačném případě. O životě či smrti člověka nebude rozhodovat on sám, ale nějaká jiná instituce (v tomto případě stát). Ta se ho snaží chránit před manipulací. Proto sama objektivně rozhodne o tom, jestli takový člověk bude či nebude usmrcen. A to i v případě, kdy on sám deklaruje, že si zoufale přeje zůstat naživu. Existuje totiž riziko, že by trpícího člověka mohli jeho blízcí psychickým nátlakem nutit k tomu, aby zůstal naživu kvůli nim. Tím by mu jen prohlubovali nelidské utrpení, před kterým ho musí stát chránit, a raději rozhodnout v jeho nejlepším zájmu a utrpení ho zbavit. On sám do toho nemá co mluvit. To musí rozhodnout kvalifikovaní odborníci.

Tento druhý příklad, který by jistě každý takový diskutující vnímal (po právu) jako absolutní zrůdnost, vznikl pouze aplikací stejného principu na opačnou situaci. Už z toho plyne, že to, co takový člověk ve skutečnosti odsuzuje, není samotná manipulace. Nadřazuje pouze život nad smrtí, bez ohledu na svobodnou vůli a přání daného člověka. Argument o manipulaci je použit pouze v příhodném případě. V obou dvou případech jde reálně o to, že aby nebyl člověk vmanipulován do možnosti A, tak bude raději nikoli pouze vmanipulován, ale přímo násilím donucen do možnosti B. Což by ovšem mělo být na obecné rovině vnímáno jako mnohem horší. Tedy alespoň, pokud je pro nás násilné donucení horším činem než jen slovní nátlak. Mimochodem, právě z tohoto důvodu vnímám například já osobně první případ jako úplně stejně zrůdný, jako ten druhý.

Jiný případ – děti jsou snadno zmanipulovatelné, a proto je v pořádku, že za ně rozhodují dospělí. Je však zajímavé, že ovládání dětí ze strany svých rodičů je vnímáno zcela pozitivně jen v těch případech, kdy je to považováno za žádoucí. Argument končí ve chvíli, kdy začnou rodiče svoje děti nutit či manipulovat k něčemu, co sám diskutující odmítá (jako například do sňatku už v dětském věku, jako je tomu v některých zemích). Navíc to, že jsou děti snadno zmanipulovatelné, plyne právě z toho, že jsou dospělými lidmi od malička nuceny do věcí, které si nepřejí. Je tedy absurdní volat po jejich dalším omezování jako po řešení snadné manipulovatelnosti. Primární obranou proti manipulaci je možnost učit se dělat od dětství svá vlastní rozhodnutí, nést za ně následky, mít možnost se vymezit proti nepříjemnému jednání a mít vždy právo říci „NE!“

A teď z trochu jiného soudku. Manipulace se často zmiňuje, když se díváme zpět do minulosti nebo na činy ostatních lidí. Kdekdo z nás se odvolává na manipulaci druhých lidí, ale téměř nikdy na to, že by mohl být zmanipulován on sám. Protože právě manipulace je něco, co sami u sebe běžně nepozorujeme. Pokud ale něco takového uznáme, pak máme sami jen velice omezenou možnost s tím něco dělat. Každý člověk bude volat po státním omezení druhých osob, protože chce docílit něčeho, co se jemu samému jeví jako morálně správné. Skoro každý z nás se shodne na tom, že se v průběhu celé historie lidstva takřka celá společnost „mýlila“ při páchání obrovských zvěrstev proti lidskosti. Důvod, proč takové věci schvalovala velká většina obyvatel, tkví, i podle řady z nás, právě v tom, že byli jednoduše zmanipulováni. 

Lidská bytost je tak (možná i právem) degradována na někoho, kdo zkrátka velmi snadno podléhá zažitému paradigmatu. Kolik lidí je však toho dojmu, že jich samých (popřípadě zrovna dnešní doby) se to netýká? Četla jsem názory mnohých takových, kteří hájili dnešní policejní stát a zároveň tvrdili, že kdyby se narodili v dobách legitimního otrokářství, zcela jistě by to byli právě oni, kdo by si jako jeden z mála uvědomoval, o jak zrůdnou věc se jedná. Kolik lidí si je jistých tím, že by v dobách jiné odporné éry zcela jistě schovávali u sebe doma nejednu židovskou rodinu a velice aktivně bojovali proti tehdejšímu režimu? Málokdo si dnes umí představit, že by byl tehdy naopak příznivcem takových systémů. Přesto, když přijde dotaz na mnohá dnešní omezení, ti samí lidé je hájí jako zcela legitimní a důrazně odmítají srovnání s čímkoliv z minulosti. Zvláště výmluvné pak je, když reagují kladně na všechna z dnešních omezení, která jim předložíte, zatímco všechna vámi předložená zvěrstva z minulosti označují skutečně za zvěrstva. „To je něco úplně jiného!“ Zní věta následující. Jiná je ovšem s největší pravděpodobností právě emocionální odezva, kterou přitom sami vnímají. 

Manipulace je proto mnohem komplikovanější problém, než se může zdát. K jejímu správnému uchopení je nutné řídit se především logikou. Právě proto, že naše prvotní dojmy jsou jí samy výrazně ovlivněny. Nemá smysl obhajovat násilné donucení tím, že může být někdo jiný k něčemu zmanipulován druhou osobou. Systémy stojící na násilném donucení jsou samy řízeny na bázi neustálé manipulace lidí, kteří jsou pak ochotni takové násilí akceptovat. To, čemu je třeba věnovat pozornost, je odmítnutí násilného donucení. Manipulace bude vždy používána k prosazení vlastních cílů tak, aby si ji dotyčný přímo neuvědomoval. Ochrana proti manipulaci ovšem nemůže stát na něčem mnohem horším - na násilném donucení. Naopak, k tomu, aby byl člověk schopen manipulaci (alespoň do určité míry) odolávat, je zapotřebí nejprve zcela zavrhnout útočné násilí. Bez obhajob a bez výjimek.