Matematická ekonomie neprochází analýzou výnosů a nákladů

Mises.cz: 13. září 2013, Bryan Caplan (přidal Vladimír Krupa), komentářů: 0

Paul Krugman odpovídá na příběh o deziluzi z matematické ekonomie Noaha Smithe:

„Sdílím z velké části tento cynický pohled na ekonomickou profesi, ale přesto myslím, že mu uniká hlavní způsob (podle mé zkušenosti), kterým jsou matematické modely pro ekonomii užitečné: při správném použití umožňují jasněji uspořádat myšlenky, a to způsobem, jakým by se to slovům nepovedlo.“

Taková tvrzení jsem slyšel tisíckrát, ale poté, co jsem protrpěl čtyři roky Princetonské ekonomatematiky a vydal dvě ryze teoretické práce (zde a zde), jsem nabyl přesvědčení, že naprostá většina ekonomatematiky selhává v testu výnosů a nákladů.

Začněme tímto truismem: Někteří lidé mají komparativní výhodu v ekonomické intuici; jiní mají komparativní výhodu v matematické ekonomii. Nejsnazší cesta k porozumění ekonomii se odlišuje u jednotlivých osob a jednotlivých témat.

Očividným faktem je, že z lidí zajímajících se o ekonomii má 95 % komparativní výhodu v ekonomické intuici, protože matematické ekonomii pořádně nerozumí. Dokonce i profesoři ve vrcholných magisterských ekonomických programech (s výjimkou MIT a Caltechu) se vyhýbají ekonomatematice, protože vědí, že jejich studenti by se jí neprokousali.

Co těch zbývajících 5 %, kteří rozumí matematické ekonomii? Optimista by poukázal na to, že z těchto 5 % se rekrutují lidé, kteří provádějí lví podíl originálního ekonomického výzkumu. Možná je tedy ekonomatematika nezbytným lešením intelektuálního pokroku navzdory její nízké pedagogické hodnotě?

Tak tomu ale není. Dokonce i těchto 5 % získalo většinu svého ekonomického chápání skrze intuici. Nevěříte mi? Ukažte typickému ekonomovi teoretický článek a pozorujte, jak ho čte: Přečte si abstrakt a úvod, přeskočí teoretické stránky a pak čte závěr. Pokud matematika má takovou objasňující sílu, tak proč jí i ti matematicky nadaní rutinně přeskakují?

Možnou odpovědí by bylo, že matematická ekonomie nám ukazuje, že ekonomická intuice je často na omylu. Já mám opačnou zkušenost: Když matematická ekonomie protiřečí selskému rozumu, tak je to téměř vždy na základě nějakého matematického kejkle – nevysloveného předpokladu, nafouklé formalizace nebo špatnému překladu z ekonomatematiky do angličtiny.

Krugman zajímavě argumentuje, že ekonomatematika pomáhá ekonomům pochopit fakta, která se jim poté začnou zdát intuitivní:

„Vezměme si ústřední počin mé dřívější kariéry, práci o rostoucích výnosech a mezinárodním obchodu. Můj model… vyžadoval spoustu práce, aby se došlo k tomu, co se v retrospektivě jeví jako docela prostý závěr: dokonce i podobné země se budou specializovat na odlišnou produkci, a protože zde působí rostoucí výnosy v mnoha sektorech ekonomiky, tak to povede k ziskům ze specializace a mezinárodního obchodu. Ale tento závěr se jeví jasným a samozřejmým pouze retrospektivně. Lidé, kteří se tímhle zabývali, nic takového neříkali, dokud nepřišly modely New Trade Theory a nevyjasnily naše myšlení a mluvu. Věřte mi, já jsem u toho byl a prošel jsem si řadou seminářů a konferencí, na kterých jsem musel nechápající publikum provést skrze tento tunel, dokud nespatřilo světlo.“

Já Paulovi věřím, ale mám poněkud odlišnou interpretaci jeho zkušenosti. Jeho publikum na seminářích potřebovalo ekonomatematiku, protože u něj zanedbávaná ekonomická intuice atrofovala. Já dokážu laikům vysvětlit Paulův model mezinárodního obchodu během několika minut. Protože laikové nemají znalosti ekonomatematiky, které by je zaslepovaly, tak nemají žádný problém s pochopením očividného, jakmile jim ho ukážete.

Ekonomatematika asi není zcela zbytečná. Minulý rok jsem jí použil, abych přesvědčil své kolegy o subtilních signalizačních faktech. Hlavním intelektuálním benefitem studia ekonomatematiky ovšem je, že vám to umožňuje detekovat případy omylů, kterých se dopouštějí ekonomové při jejím chybném využití.

Příklad: Během mého magisterského studia s Billem Dickensem jsem mu řekl, že kompenzační diferenciály a efektivní mzdy jsou totéž. Bill použil matematiku, aby ukázal, že se mýlím. Důvodem, proč jsem se mýlil, ovšem bylo to, že učebnicové pojednání o efektivních mzdách bylo chybné! Když jsem Billovi ukázal učebnici, tak připustil, že autor musel špatně přeložit matematiku efektivních mezd zpět do angličtiny. Sláva Billovi, ale tento incident můj respekt k ekonomatematice snížil, a nikoliv zvýšil, jak doufal.

Když učím doktorské mikro, tak je v něm pořád hodně matematiky. Neučím své studenty jen ekonomii; učím je to, co potřebují vědět, aby uspěli v dnešní ekonomické profesi. Přesto se snažím poskytnout jim lepší intelektuální zážitky, než jsem měl já. Matematiku učím jen v nezbytném minimu, které typický ekonomický Ph.D. může využít. Do ušetřeného času vtěsnávám to, co by měli ekonomové znát pro skutečné porozumění světu: psychologii, historii, politické vědy a filosofii pro začátečníky. Nejsem s tím zdaleka spokojen, ale je to začátek.