Měl by stát bojovat proti závislostem a hracím automatům?

Mises.cz: 01. dubna 2021, Matthias Lukl, komentářů: 2

Někteří zastávají názor, že je žádoucí, aby stát reguloval produkty, které mohou být návykové. Do této skupiny spadají drogy, cigarety, alkohol... A zvláštní kategorií jsou hrací automaty. Někteří dokonce prohlašují, že by uvítali jejich úplný zákaz.

Pokud dáte otevřeně najevo, že takový zákaz či regulaci neschvalujete, mnohdy můžete být označeni za necitu či nelidu, který druhým lidem snad nedejbože přeje, aby trpěli závislostí. Někteří také kritizují, že sami prodejci návykových látek a provozovatelé hracích automatů vydělávají velké peníze právě na závislosti druhých. Už jen z toho důvodu je nutné, aby byl tenhle druh zla postaven mimo zákon!

Dovolím si tvrdit, že nejsem žádný nelida, ani necita. Plně si uvědomuji, jak vážným problémem může být závislost, a že dokonce ničí lidské životy. Přesto si myslím, že by hrací automaty i jiné návykové látky měly být zcela legální.

Nyní dejme stranou klasické libertariánské argumenty, že svoboda je nade vše, ačkoliv... Ne, nebudem je dávat stranou! Důležitým argumentem, proč by měly být hrací automaty i návykové látky legální, je zkrátka to, že jejich zákaz je omezení osobní i ekonomické svobody. Mně osobně takový argument bohatě stačí. Ovšem pokud vám ne, mám několik dalších.

Problémem také je, že návykové může být téměř cokoliv. Počítačové hry, čokoláda, pornografie, vtipná videa na Youtube, televize, sociální sítě, jídlo, nakupování, řízení... Měli bychom snad všechny tyto věci regulovat, či dokonce zakazovat?

Dále jsem přesvědčen, že stát by neměl řešit osobní problémy jednotlivých lidí. A to neříkám jakožto libertarián nebo anarchokapitalista. Čistě z pohledu etatismu se domnívám, že to úkolem státu zkrátka a jednoduše není. Ostatně nemyslím si, že je něco takového snad definované v Ústavě, v Listině základních práv a svobod či v legislativě (ačkoliv kdo ví).

Obecně lidé rozumí tomu, že osobní problémy si člověk má řešit sám nebo s pomocí rodiny či kamarádů. Nikoliv ale s pomocí státu.

Do jisté míry je běžné, že stát může provozovat určitý druh pomoci. Tísňové linky pro sebevrahy, různá střediska a centra pro různé typy problémů - od autismu až po poruchu příjmů potravy. Zároveň však rozumíme, že tyto druhy pomoci má člověk vyhledat sám, až když bude mít pocit, že je nejvyšší čas začít své problémy řešit. Nikoliv, že by měl stát snad zredukovat cokoliv, co k takovým problémům může přímo i nepřímo vést.

Nicméně u závislostí je to jiné. U závislostí je běžné, že stát uvaluje spotřební daň na alkohol, zakazuje reklamy na cigarety, bojuje proti drogám a gamblerství.

Pokud bychom přijali tézi, že stát má řešit závislosti, protože pro lidstvo představují problém, tak proč zůstat jen u nich a neřešit všechny druhy osobních problémů? Neměl by potom stát řešit vše, co jednotlivce trápí? Neměl by pomáhat všem, co jsou zrovna smutní, protože zažili rozchod či rozvod či úmrtí v rodině? Nebo lidem, co jsou nešťastní v práci, či ve škole? Neměl by jim tyto negativní pocity finančně kompenzovat a přijmout různá opatření, aby k nim nedocházelo?

Další věc, na kterou bych rád upozornil je fakt, že ne každý hráč automatů (či uživatel nějaké návykové látky) musí být nutně závislý. Pokud si někdo jednou do roka vyrazí z kopýtka a skočí s kamarády do kasína, kde se opije, zahraje poker, roztočí pár automatů, proč bychom ho měli trestat za ty, kteří neumí přestat?

Dále platí, že závislost může být i dobrovolná. Co když chci být na něčem závislý a mám to tak rád? To už je pak na posouzení těch konkrétních lidí, jestli si myslí, že jejich závislost představuje problém, který je nutno řešit, nebo jim to tak prostě vyhovuje. Případně do jisté míry je to na posouzení nejbližších přátel a rodiny, kterých se to také víceméně týká. Ale rozhodne by to nemělo být na posouzení státu.

To jsou tedy mé argumenty, proč i z pohledu etatistmu nevidím žádný dobrý důvod automaty či jiné návykové produkty regulovat či zakazovat. Pochopitelně stále platí ten libertariánský - svoboda je nade vše a každý člověk je zodpovědný sám za sebe, tedy i za své závislosti.