Miloš Zeman promine, ale máme zbytečně hodně prezidentů
Mises.cz: 04. října 2013, Dominik Stroukal, komentářů: 15
Mentalita panovníků se za tisíce let nezměnila a je zjevně prakticky jedno, zda jsou panovníci vsazeni v trůn skrze rodinnou příslušnost nebo hlasovacími lístky části obyvatel.
„Zvláštním úkolem ekonomie je ukázat lidem, jak málo skutečně vědí o tom, co si myslí, že dokážou stvořit.“ F. A. Hayek (Osudná domýšlivost)
Prezident Miloš Zeman je na cestě po Moravskoslezském kraji. V Ostravě, kde svou zjevně edukačně-politickou pouť započal, se sešel se zástupci krajského úřadu. Svou návštěvu začal proslovem, ve kterém ukázal, jak moc toho ví.
„Máme hodně právníků, hodně ekonomů, ale poněkud málo techniků a poněkud málo inženýrů. Dámy prominou, máme i zbytečně hodně kosmetiček… Chcete-li něco udělat pro nezaměstnané, přitahujte zahraniční investory. Ale ti si nebudou najímat kulturní antropology.“ prezident Miloš Zeman (proslov v Ostravě)
Mentalita panovníků se za tisíce let nezměnila a je zjevně prakticky jedno, zda jsou panovníci vsazeni v trůn skrze rodinnou příslušnost nebo hlasovacími lístky části obyvatel. Pročítá-li se člověk dějinami ekonomického myšlení, nemůže nabýt jiného závěru. Panovníci jako Karel Veliký věnovali velkou část svého úřadování snaze napravovat přirozenou alokaci zdrojů - nastavováním spravedlivých cen, zákazy a příkazy a obecně hledáním oblastí, kdy je něčeho ve společnosti „zbytečně hodně“ a kde je toho naopak „příliš málo“.
„Může se stát, že člověk… má vysoké mínění o svých nápadech a je natolik unesen půvabem vlastní koncepce vládnutí, že nemůže strpět jakoukoli odchylku od své vize. Pokouší se ji uskutečnit do všech detailů bez ohledu na podstatné zájmy či silné předsudky vůči nim. Zdá se, že si umí představit, že dokáže řídit různé členy velké společnosti tak snadno, jako ruka tahá různé figury po šachovnici, které se bez pohybu ruky nemohou posouvat. Ovšem na velké šachovnici lidské společnosti má každá jednotlivá figura vlastní zdroj svého pohybu, naprosto odlišný od toho, co stanovuje legislativa.“ Adam Smith (Teorie mravních citů, Část IV. Oddíl II., Kapitola I.)
Kosmetiček může být „více“, ale za cenu snižování ceny jejich práce, což vede přirozenou cestou ke snižování jejich počtu. Kulturních antropologů může být „příliš mnoho“, ale pokud by tomu tak bylo, platili by za svou volbu vysoké školy tvrdou cenu. Pokud jedněch nebo druhých je delší dobu „zbytečně mnoho“ nebo „příliš málo“, člověk by hned začal podezírat cenový systém, že nefunguje tak, jak má, avšak ve skutečnosti, přiznejme si, je to velmi často otázkou dřívější snahy státu o narovnávání tržního světa. Narovnávání do tvaru ne nepodobnému vlastní tváři [1].
Ne, skutečně nikdo neví, kolik má být v ekonomice housek, a nikdo nemůže nikdy vědět, kolik v ní má být kosmetiček. A nejde jen o housky a kosmetičky. Nikdo nemůže vědět, kolik má co stát, jaké mají být úrokové míry, zda má být vyšší export nebo import, kolik procent ročně by mělo růst HDP, a ani kolik emisí vypouštět do ovzduší. Nikdo. Tvrdit opak je osudnou domýšlivostí, která je však pro politiky nesmírně svůdná. Je pro ně svůdné představovat si poddané jako pěšce na šachovnici a chtít je přesouvat, jak se jim zlíbí. Předstírat, že ví, čeho je na trhu zbytečně moc a čeho příliš málo.
Jedna věc ohledně množství ale jistá je. Máme zbytečně moc politiků. Máme zbytečně moc úředníků a vůbec všech těch, jejichž zaměstnání do svobodné tržní společnosti nepatří vůbec. A Miloš Zeman promine, máme i zbytečně hodně prezidentů.
[1] Někdy příště rozeberme skutečnost, že stát například zákonnou garancí tabulkového platu při stejném titulu radno z jaké školy vytváří jakýsi Greshamův zákon ve vzdělání, kdy „levnější“ tituly vytlačují tituly „dražší“, tedy složitější k získání, což vede k tomu, že je na trhu více „levných“ titulů, než by bylo bez této garance, tedy přirozeně. Nepředpokládám, že by Zeman v Ostravě narážel na tuto skutečnost a mezi řádky volal po nápravě.