Mises o rodině

Mises.cz: 08. září 2015, Llewellyn H. Rockwell, Jr. (přidal Tomáš Macháček), komentářů: 0

- vyšlo v The Free Market 16, č. 6 (červen 1998)

G. K. Chesterton nazval rodinu anarchistickou institucí. Myslel tím, že nevyžaduje ke svému stvoření žádný čin ze strany státu. Její existence proudí z pevně daných skutečností v povaze člověka, s podobou uhlazenou vývojem sexuálních norem a rozvojem civilizace.

Tento postřeh je konzistentní s brilantní debatou o rodině v mistrovském díle Ludwiga von Misese Socialism, poprvé publikovaném v roce 1922. Proč se Mises zabýval rodinou a manželstvím v ekonomické knize vyvracející socialismus? On totiž porozuměl – na rozdíl od mnoha dnešních ekonomů – že odpůrci svobodné společnosti mají širokou agendu, jež obvykle začíná útokem na tuto nejdůležitější buržoazní instituci.

„Návrhy ke změně vztahů mezi pohlavími šly dlouho ruku v ruce s plány na socializaci výrobních prostředků,“ vysledoval Mises. „Manželství má zmizet společně se soukromým vlastnictvím…Socialismus slibuje nejen blahobyt-bohatství pro všechny, ale též univerzální spokojenost v lásce.“

Mises poznamenal, že Woman and Socialism Augusta Bebela, chvalozpěv o volné lásce, publikovaný v roce 1892, byl nejčtenějším levicovým pojednáním své doby. Souvislost socialismu s promiskuitou měla taktický účel. Jestli se nechytíte na představu Země Nezemě, kde se magicky dosáhne prosperity, můžete se soustředit na naději na osvobození se od dospělosti a sexuální odpovědnosti.

Socialisté navrhovali svět, v němž by neexistovaly společenské překážky k neomezenému osobnímu potěšení, s tím, že rodina a monogamie budou první překážky, které zmizí. Fungoval by tento plán? Ani náhodou, tvrdil Mises – socialistický program volné lásky je stejně nemožný jako ten ekonomický. Oba jsou protikladem omezením inherentních v reálném světě.

Rodina, stejně jako struktura tržního hospodářství, není produktem politiky, ale dobrovolného sdružení, učiněném nezbytným biologickými a společenskými skutečnostmi. Kapitalismus posílil manželství a rodinu, poněvadž trval na souhlasu ve všech společenských vztazích. Rodina a kapitalismus tudíž sdílí společný institucionální a etický základ. Tím, že se je pokouší zrušit, by socialisté nahradili smluvní společnost násilnou společností. Výsledkem by byl totální společenský kolaps.

Když demokratičtí socialisté Sidney a Beatrice Webbovi navštívili Sovětský svaz dekádu po vydání Misesovy knihy, popsali odlišnou realitu. Zjistili, že ženy osvobozené od jha manželství a rodiny žily šťastné a naplněné životy. Byla to stejná pohádka – vlastně zatracená lež – jako jejich tvrzení, že se sovětská společnost stává tou nejvíce prosperující v dějinách.

Žádný duševně zdravý intelektuál již neobhajuje plně rozvinutou sociální ekonomii, ale naředěná verze socialistické agendy pro rodinu je hnací silou většiny sociální politiky Spojených států. Tato agenda jde ruku v ruce s pokulháváním tržního hospodářství v ostatních oblastech.

Není náhodou, že vzestup volné lásky ve Spojených státech doprovázel vzestup plně vyvinutého sociálního státu. Cíle osvobození od práce (a šetření a investic) a osvobození od našich sexuálních vlastností pochází z podobného ideologického impulzu – překonat pevně dané skutečnosti v povaze. Výsledkem je, že rodina utrpěla, přesně jak Mises předpověděl.

Obhájci rodiny a kapitalismu by se měli sjednotit v jediné politické agendě rozbití intervencionistického státu. Obvykle tak však nečiní. Obhájci rodiny, dokonce i ti konzervativní, často pomlouvají finanční kapitalismus jako odcizující sílu a obhajují špatnou politiku jako například cla, odborové monopoly a mzdové stropy pro sezdané páry.

A zároveň projevují tržní podnikatelé jen malý zájem o opravdové znepokojení obhájců rodin. A zdá se, že ani jedni neprojevují zájem o radikální útok na svobodu a rodinný život, jež vládní opatření jako zákony o dětské práci, veřejné školství, důchodové pojištění, vysoké daně a socializované zdravotnictví představují. Tento závěr je dle Misesova názoru nezbytný. 

„Není náhodou, že návrh jednat s muži a ženami jakožto s radikálně stejnými, regulovat pohlavní styk státem, dávat nemluvňata po narození do veřejných jeslí a zajistit, aby si děti a rodiče zůstali navzájem zcela neznámí, pochází od Platóna, který se nestaral o svobodu."

Stejně tak není náhodou, že ty samé návrhy jsou dnes zastávány lidmi, kteří se jen málo starají o rodinné či hospodářské právo.