Moc pouze nepřitahuje zlé a hloupé - vytváří je.

Mises.cz: 03. srpna 2012, Center for a Stateless Society (přidal Jakub Skala), komentářů: 53

V článku The Empire of the Rising Scum Robert Shea vypozoroval, že bez ohledu na svoje údajné cíle, tíhnou hierarchické instituce k tomu, aby byly vedeny lidmi, jejichž primárními dovednostmi jsou kariérismus a byrokratické souboje. Jak už jsem psal dříve, jednoduše se nemůžete stát prezidentem Spojených států nebo generálním ředitelem velké korporace, aniž by s vámi nebylo něco zásadně v nepořádku. Totéž platí pro intelektuální kapacitu těch, kteří dokáží v hierarchii stoupat vzhůru. Týmová hra, syndrom skupinového myšlení a schopnost vypnout kritické myšlení při hodnocení sdělení nadřízeného – to jsou kvality, které si autoritářské instituce vybírají.

Ale mimo to, že si tyto instituce záměrně vybírají hloupost a ubohost, vyvolávají tyto rysy i u lidí, kteří je dříve nevlastnili. Hierarchická uspořádání jsou systematicky hloupá. Bez ohledu na to, jak jsou lidé, kteří je vedou, inteligentní jako jednotlivci, interní dynamika hierarchie z nich udělá hlupáky. To proto, že moc narušuje komunikaci, a tak jim zabraňuje dostávat přesné informace. Důvodem, jak poukázal R. A. Wilson, je, že nikdo neříká pravdu někomu se zbraní v ruce – nebo s mocí vyhodit ho z práce nebo s jakoukoliv jinou unilaterální mocí nad ním. Výsledkem jsou jednostranné toky komunikace a naprostá izolace vedení instituce od přesného hodnocení efektů jeho rozhodnutí. Když je vnímání jedince natolik zkreslené, že nedostává žádnou přesnou zpětnou vazbu své činnosti, pak je duševně nemocný. A obdobně jsou na tom hierarchické instituce.

Autoritářské instituce jsou často řízené dle „best practice“; rozhodnutí managementu jsou založena na tom, co jejich vedení slyší od vedení jiných autoritářských institucí – lidí, kteří nemají nejmenší tušení o tom, jaké jsou efekty jejich rozhodnutí. Důvodem proto je fakt, že lidé na vrcholu pyramid komunikují mnohem snáze s lidmi na vrcholu jiných pyramid než s těmi v základu ve své vlastní pyramidy.

Jak prohlásil Kenneth Boulding, expert na teorii organizace, lidé na vrcholu hierarchií žijí téměř zcela v imaginárních světech. Hierarchie jsou mechanismy, které se vyvinuly, aby říkaly nahým císařům, jak krásné mají šaty.

Podobný proces založený na zkreslené motivační struktuře tam, kde má někdo moc bez zodpovědnosti nad jiným a může způsobovat podřízeným nepříjemnosti, zatímco pro sebe získává výhody, se odehrává i ve světě etiky. Řada simulací autoritářských vztahů – nejznámějším je pravděpodobně Stanfordský vězeňský experiment – ukázaly, jaké zvrácenosti se odehrávají, když jsou subjekty experimentů náhodně rozděleny mezi ty s mocí a bez ní. Lidé, kterým je náhodně přiřazena role strážce nebo pána a jsou postaveni do pozice, kde mohou vykonávat svoji moc nad ostatními účastníky experimentu, kteří mají roli vězňů nebo otroků, aniž by nesli zodpovědnost, se rychle vžijí do svých rolí. „Strážci“ v experimentu ve stanfordské věznici, kteří dostali moc způsobovat „vězňům“ nepříjemnosti a dělat jiná rozhodnutí, která ovlivňovala ostatní, aniž by dostávali zpětnou vazbu, brzy začali dehumanizovat vězně a natolik si užívali brutalit, že tento dvoutýdenní experiment musel být ukončen po pouhých šesti dnech.

Moc nad ostatními svojí vlastní povahou degraduje ty, kteří ji třímají, proměňuje je v monstra a otravuje všechny jejich vztahy se svými kolegy. Neexistuje žádná „reforma“, která by to mohla změnit, kromě zrušení samotné autority.

Článek původně vyšel na c4ss.org. Redakčně zkráceno.