Moje zkušenost s anglickou policií

Mises.cz: 08. října 2011, Jan Mašek, komentářů: 10

Žil jsem v 90. letech v USA a s policií jsem přišel do kontaktu jen jednou, když nás načapali na parkovišti, jak přendaváme alkohol z jednoho kufru do druhého. Nebylo nám ještě 21 a za tento krvavý zločin nám hrozilo vyloučení ze školy. Naštěstí benevolentní policie nás potrestala jen zabavením piva.

Nyní žiju pátým rokem v Anglii a za tu dobu jsem přišel do styku s policií již mnohokrát. Vynechám dopravní přestupky, jako když jsem svou pirátskou jízdou rychlostí 100 km/h o půlnoci na opuštěné dálnici tam, kde byla osmdesátka, málem zabil několik rodin s dětmi. Podělím se jen o zkušenosti, kde se zločin skutečně stal.

Poprvé mě přepadli a ukradli peněženku a mobil. V peněžence byly tři tisícovky, ale ze zloděje asi druhý den vyprchalo nadšení, když zjistil, že kurz koruny k libře není zrovna jedna k jedné. Nahlásil jsem to na policii, ta pečlivě vyplnila formuláře, zjistila, že dotyčná ulice je snímaná CCTV, a po dvou hodinách mě propustila. Výsledkem vyšetřování bylo jen to, že mi po pár měsících přišel leták inzerující pomoc policejního psychologa vyrovnat se s traumatickým zážitkem. Asi bych býval víc ocenil, kdyby toho zloděje chytli.

Podruhé mi ukradli batoh s laptopem. V hospodách se nesmí kouřit, a tak jsem batoh položil na židli, abych na něj viděl, a šel kouřit ven. Později jsem zjistil, že jeden mě hlídal a druhý stál opodál batohu. Jak jsem se na chvíli otočil, první dal signál a druhý čapnul laptop a zmizel. Opět vše bylo na CCTV a jak jsem se sám přesvědčil, byly na nich detailně vidět i obličeje zlodějů. Tentokrát už jsem ani nešel na policii, jen jsem jim zavolal. Výsledkem už nebyl ani ten leták.

Potřetí mi opět ukradli batoh s laptopem. Jen blbec udělá stejnou chybu dvakrát, takže tentokrát jsem se od něj nevzdálil na víc než metr. Zloděje to neodradilo, dokonce se mnou a kamarádem vedl debatu o probíhajícím fotbalovém zápase. Když byl Arsenal v šanci, vzal laptop a zdrhal. Mně byl ale od začátku podezřelý, takže mě nenachytal na švestkách a na Kaplického mostě jsem ho chytil. Pustil laptopy dva, evidentně jsem nebyl jediná oběť. Ten druhý jsem odnesl na policii s tím, že mi dají vědět, až ho vrátí majiteli. Je asi zbytečné dodávat, že mi vědět nedali.

Počtvrté jsem chránil ženu před bitím. Její přítel jí vytvořil monokla, tak jsem mu vrazil jednu podřipskou facku. On na mě zavolal policii a ta nás hodila oba na noc do šatlavy. Po cestě do báně mi policisté děkovali, že jsem se jí zastal a zabránil dalšímu násilí a že mě druhý den pustí a ani žádný záznam mít nebudu. Tak jim povídám, že to je prima, ale proč mě teda vezou do basy? Prý proto, že v případě domácího násilí (ta dívka i její přítel byli mými spolubydlícími) jdou na noc do vězení automaticky obě strany, aby hlavy vychladly. Druhý den mě skutečně propustili a (údajně) bez záznamu, ale nejdřív mi odebrali otisky a DNA.

Popáté už vlastně ani na kontakt s policií nedošlo. V londýnském metru mě napadl představitel místní inteligence za to, že se bavím s kamarády česky (potichu podotýkám). Já dostal facku, on dostal facku a to poslední, co mě napadlo, bylo volat policii. V metru je samozřejmě každý metr snímán CCTV (v Anglii je prý 30% všech světových CCTV), ale po svých zkušenostech si nedělám iluze, že jejich účel je bojovat proti kriminalitě.

Pošesté jsem zavinil dopravní nehodu. Vjel jsem z vedlejší do cesty nějakému chudákovi, prostě jsem si ho nevšiml, jasně moje chyba. Naštěstí se nám nic nestalo, i když auta byla pomlácená řádně. Zavolali jsme policii a záchranku, policie přijela okamžitě (do pěti minut maximálně), nejdřív zjistili, jestli žijem, a poté zprůjezdnili silnici. Vytvořil jsem na ní totiž velmi slušnou kolonu. Potom mi zavolali odtahovku, sepsali incident z mého pohledu, dali dýchnout a sdělili, co se teď bude dít. Celou dobu byli naprosto profesionální.

Takže mám čtyři strašné a jeden vynikající zážitek s policií Jejího Veličenstva.

Nedávno mi volala nějaká firma specializující se na průzkumy veřejného mínění na objednávku policie a že prý chtějí vědět, jak jsem byl spokojený s jejich službou. Zeptal jsem se, kterou z mých zkušeností s policií přesně mají na mysli. Byla to – chvíle napětí... ano, uhádli jste to – ta bouračka.

Ptali se mě, jak jsem byl spokojený s jejich profesionalitou, jestli mi poradili, jaké je pro mě nejlepší řešení, jestli se můj názor na policii zlepšil/zhoršil/nezměnil. Paní z agentury mi sdělila, že telefonát nahrávají kvůli „training purposes“, ale všechno, co jí řeknu, je naprosto anonymní. Na konci telefonátu si se mnou potvrdila moje jméno a adresu a zeptala se, jestli chci, aby mě policie kontaktovala ohledně jakékoliv mojí připomínky k jejich práci. „Shodou okolností“ vyšetřování nehody ještě neskončilo, takže netuším, jakou pokutu budu platit a kolik bodů mi odečtou. Radši jsem tedy odmítl nabídku si stěžovat na pomalé vyšetřování.

Závěr

V procentech se moje zkušenost s anglickou policií dá vyjádřit 20%. V jejich „náhodném“ průzkumu jim u mě vyjde 100%. Krásný výsledek, se kterým se jistě budou chtít pochlubit u veřejnosti a u politiků, až budou škemrat o další peníze na doživotní renty a mzdy nepropustitelných policistů.

I autoopravna mi poslala dotazník, jak jsem byl spokojený. Auto opravili tak, že je jako nové. Ale zdáli se mi pomalí. Tak jsem jim napsal obojí. Narozdíl od policejní potěmkiády dostali pravdivý obrázek, protože vím, že o něj stojí (nakonec náklady na průzkum jdou na úkor jejich zisku) a že mi nehrozí postih, pokud nebudu jen nekriticky jásat.

Ankety a zákaznické průzkumy mají smysl v konkurenčním prostředí, kde každá firma chce skutečně a nefalšovaně zjistit, co si o ní zákazníci myslí, protože jinak je ztratí. Na poli monopolních služeb je to jen předstíraná hra na marketing. Je to fraška, která má jen zastřít fakt, že o zákazníka vůbec nejde. Vždyť podle Nejvyššího soudu USA tady policie není od toho, aby chránila občany.