Murray N. Rothbard - In Memoriam

Mises.cz: 07. ledna 2016, Hans-Hermann Hoppe (přidal Tomáš Macháček), komentářů: 3

- vyšlo v Murray N. Rothbard: In Memoriam, 1995

Kvůli Murraymu Rothbardovi jsem opustil Německo a přestěhoval se do Spojených států. A z New Yorku do Las Vegas jsem se přestěhoval, protože Murray Rothbard se přestěhoval z New Yorku do Las Vegas. Léta předtím, než jsem poznal Rothbarda osobně, jsem byl rothbardovcem. Žádný z mých profesorů přede mnou nikdy nezmínil Rothbardovo jméno, ale sledováním poznámek pod čarou jsem nejprve objevil Ludwiga von Misese, Murrayho učitele a mentora, a poté Murrayho. A tady to bylo - celá pravda plně integrovaná do jedné mocné intelektuální struktury – a já věděl a pochopil zároveň, proč ho žádný z mých veledůležitých univerzitních učitelů nikdy nezmínil. Pro ně byl Murray nebezpečný, protože měl očividně pravdu!

Murrayho intelektuální úspěchy jsou velkolepé. Existují lidé, kteří věří, že muselo být několik osob píšících pod jedním jménem. Murray je autorem 25 knih a doslova tisíců článků v odborných a populárních žurnálech.  Jeho práce pokrývá celé spektrum společenských věd – od čisté ekonomické teorie po historii, sociologii a filozofii. Jeho hlavní dílo v ekonomické teorii, Man, Economy and State, se poprvé objevilo v roce 1962, když bylo Murraymu pouhých 36 let. V něm Murray rozvinul celý soubor ekonomické teorie, krok za krokem, počínaje s nespornými axiomy a pokračujíc k nejsložitějším problémům teorie hospodářských cyklů a fundamentálním průlomům v teorii monopolů. A cestou k tomu předvedl sžíravé vyvrácení všech variant matematické ekonomie. Tato kniha se mezitím stala moderní klasikou a řadí se spolu s Misesovou Human Action k vrcholným dílům rakouské školy ekonomie. V následujícím díle Power and Market Murray analyzoval ekonomické následky jakéhokoliv myslitelného státního vměšování se do trhu. Několik jeho knih pojednávalo o teorii a historii peněz a bankovnictví: The Mystery of Banking, What Has Government Done to Our Money?, a The Case for a 100 Percent Gold Dollar. V America´s Great Depression zkombinoval Murray ekonomickou teorii, přesněji tzv. Mises-Hayekovu teorii hospodářských cyklů, a finanční a politickou historii k demonstrování toho, že krach z roku 1929 a následující deprese nebyli výsledkem volného trhu, ale masivní úvěrové tvorby papírových peněz Federálním rezervním systémem, založeným roku 1913. Murray zejména ukázal, že po krachu Herbert Hoover nenásledoval principy laissez faire, nýbrž politiku Rooseveltského proto-New Dealu – tvrzení, které bylo ve své době (1963) považováno za bizarní, ale mezitím se stalo historiky obecně uznáváno.

Na poli historie přispěl Murray čtyřsvazkovou historií koloniální Ameriky mezi lety 1620-1780, Conceived in Liberty. V ostatních knihách a bezpočtu článků poskytl Murray integrovanou ekonomicko-sociologicko-historickou analýzu téměř každé kritické epizody americké historie: od paniky z roku 1819, jacksoniánského období, progresivní éry, první světové války, Hoovera, Roosevelta až k Reaganomii a Clintonismu. V oblasti filozofie, v jeho knize Individualism and the Philosophy of the Social Science a v mnoha článcích, se Murray zabýval problémy, jako je logická povaha ekonomie versus historie a sociologie, s teorií měření a základy teorie pravděpodobnosti. V The Ethics of Liberty prezentoval a obhájil vůči všem myslitelným námitkám plně vypracovaný etický systém – libertariánský zákoník individuální svobody, soukromého vlastnictví, smluvní svobody a striktní odpovědnosti. A ve For a New Liberty, spolu s What Has Government Done to Our Money?, pravděpodobně nejprodávanější Murrayho knihou, aplikuje tento etický systém a prezentuje ekonomickou analýzu sociálních a politických reforem, nezbytných k dosažení svobodného a prosperujícího společenství. Souhrn jeho vědecké práce za posledních 10 let právě vychází – dva impozantní svazky z plánované třísvazkové historie ekonomického myšlení, jež budou bezpochyby největší událostí na tomto poli od posmrtného vydání History of Economic Analysis Josepha Schumpetera v roce 1954. Později v tomto roce se dva velké svazky jeho sebraných ekonomických článků objeví v edici „Economists of the Century“. Mises Institute též právě vydal The Case Against the Fed, Murrayho intelektuální demolici centrálního bankovnictví a současného systému fiat peněz. 

Navzdory tomuto téměř šokujícímu výkonu, zůstával Murray, stejně jako jeho ctěný mentor Mises, po celý život outsiderem v akademickém světě. Mises zemřel dřív, než mohl obdržet Nobelovu cenu. Rok po Misesově úmrtí obdržel toto ocenění jeho student Hayek za zpracování teorie hospodářského cyklu, kterou rozvinul Mises. Pokud by byla na světě nějaká spravedlnost, Murray, stejně jako Mises, by tu cenu získal dvakrát – a na podzim loňského roku ho konsorcium evropských odborníků vskutku konečně nominovalo na Nobelovu cenu. Ale Murray též zemřel dříve, než se dočkal uznání. A přece není těžké pochopit, proč s ním akademická obec jednala tak, jak s ním jednala. Skvělý stylista, vybavený logikou ostrou jako břitva a jedinečným polemickým talentem, Murray celý svůj život bojoval proti toku „Zeitgeistu“, duchu doby. Dvacáté století bylo pro Murrayho stoletím zla, jež mělo být zapuzeno.

Se zdánlivě nevyčerpatelnou energií bojoval Murray nejen proti socialismu, jehož kolaps předpověděl dlouho předtím, než se odehrál, ale též proti sociálnímu státu, jakožto kontraproduktivnímu a nemorálnímu. Systém důchodového pojištění, onen mezigenerační kontrakt, považoval za podvod, který, stejně jako řetězová pošta, skončí nevyhnutelně bankrotem. Zdanění nebylo v podstatě nic jiného, než krádež, centrální banky byly odhaleny jako obrovské padělatelské gangy, odpovědné za zdánlivě nezastavitelný proces znehodnocování měny. Murray odporoval všem zahraničním intervencím. Odporoval Korejské válce, Studené válce, Vietnamské válce, válce v Zálivu a intervencím v Somálsku, Haiti a Bosně. Navíc opovrhoval a intelektuálně ničil všechny formy etického a epistemologického relativismu a nihilismu – názor, že neexistuje jasné rozdělení toho, co je správné a co špatné, a že naše vědomosti jsou přinejlepším pouze hypotetické a dočasně pravdivé. Namísto toho Murray hájil věc etického a epistemologického racionalismu. Bojoval za přísně izolacionistickou (neintervencionistickou) zahraniční politiku. Obhajoval zrušení centrální banky a přijetí, znovuzavedení, stoprocentního zlatého standardu. A neúnavně argumentoval ve prospěch ryzího laissez-faire kapitalismu, založeném na individuální svobodě, neporušitelnosti soukromého vlastnictví, svobodě smluvní a sdružovací a striktní osobní a právní odpovědnosti.

V roce 1985 jsem se poprvé setkal osobně s Rothbardem a posledních deset let jsme spolu bok po boku pracovali a žili, v neustálém a nejbližším osobním kontaktu. Během tohoto období se Murray též stal mým nejbližším a nejdražším otcovským přítelem. Miloval jsem ho, jako syn miluje otce, a činí mě šťastným vědět, že Murray na mě shlížel, jako na jednoho ze svých oblíbených synů. Mých deset let s Murrayim bylo zlatým hřebem mého života a vzpomínky na náš vztah zůstanou navždy mým nejcennějším osobním pokladem.

Okamžitě, co jsem poznal Murrayho, jsem si uvědomil, že nežije několik Rothbardů píšících pod tím samým jménem, ale že tu byla Joey, Rothbardova milovaná manželka po dobu téměř 42 let. Murray věnoval několik svých knih Joey, „nezbytnému rámci“. A tím také byla. Murray by nemohl dosáhnout toho, co dosáhl, kdyby nebylo Joeyiny neustálé energie, lásky a oddanosti. To ona byla pro Murrayho vším.  Joey byla „cukřík“ a Murray „medík“ a jejich vztah byl vskutku sladký, vroucí a plný vzájemné lásky. Mé srdce pro tebe truchlí, Joey, poněvadž jsi ztratila nejen úžasného manžela, ale svůj kompas a svou zářivou hvězdu.

Joeyin Murray byl šťastný muž – šťastný válečník. Miloval a užíval si život a, přesvědčen o existenci lidské racionality, byl věčným optimistou. Jeho nakažlivý kvákavý smích je nezapomenutelný každému, kdo ho kdy slyšel. Měl rád dobré jídlo a vodku martini nebo dvě. Byl nočním ptákem a nevstával před polednem a pracoval do čtyř nebo pěti hodin ráno, vždycky za pomocí zastaralých technologií. Odmítal používat počítač. Používal elektrický psací stroj, kopírku, fax a telefon. Byl to městský člověk, narozen a vychován na Manhattanu. Na rozdíl od svého mentora Misese, Murray nerad chodil, natož aby se věnoval pěší turistice. Příroda byla pro něj z větší částí nezkrocený a nebezpečný nepřítel. Byl mužem kultury. „Kde je příroda, měla by být civilizace“ bylo jeho motto. Vlastnil obrovskou duševní rychlost a téměř encyklopedickou šíři znalostí. Bylo jen málo témat, o něž by neměl opravdový zájem. Byl temperamentní, duchaplný a měl skvělý komický talent. Kulturu dvacátého století považoval z větší části za zdegenerovanou. Měl rád německé barokní kostely a, i když byl Žid a agnostik, katolickou církev a klasickou hudbu – až po Mozarta. Ale existovaly výjimky v jeho averzi vůči moderní kultuře.  Byl vášnivým kino návštěvníkem a ve svém volném čase napsal mnoho filmových recenzí. O filmech Caryho Granta a Carol Lombardové smýšlel jako o vzorech. Chválil The Importance of Being Earnest a The Maltese Falcon, stejně jako rané filmy Woodyho Allena a měl rád Blazing Saddles a Producers Mela Brookse. Chválil mnoho filmů Johna Waynea (obzvláště Wild Bunch od Sama Peckinpaha a Rio Bravo) a Clinta Eastwooda (Dirty Harry a The Enforcer), v nichž dobro bojuje se zlem. Také The Godfather byl Murrayho oblíbený film. A byl fanouškem – jak tomu sám říkal – „život osvěžující“ hudby třicátých let, jazzu, show melodií od Gershwina, Rodgerse a Harta a Cole Portera (Murray uměl zazpívat mnohé z jejich melodií a zpíval rád), a chválil hudbu Louise Armstronga a Bennyho Goodmana. Pro současnou hudbu, s výjimkou několika písní Beatles, vyjádřil Murray jen svou nechuť.

S Murrayho neočekávanou smrtí jsem ztratil svého nejbáječnějšího, nejpříjemnějšího a nejveselejšího přítele. Zdánlivě nevyčerpatelný a nenahraditelný zdroj inspirace byl náhle umlčen. Svět přišel o jednoho ze svých intelektuálních velikánů, jehož práce, stejně jako práce Aristotela, Lockeho, Kanta, či Misese, bude navždy vzpomínána a obdivována, dokud budou lidé usilovat o svobodu.