Nakloněni svobodě: Dědictví
Mises.cz: 14. října 2011, Louis E. Carabini (přidal Josef Tětek), komentářů: 6
Když se stát zmocní rodinného dědictví, je toto bohatství jednoduše rozděleno mezi jiné jedince, než by si přál původní vlastník. Pokud si dědicové údajně nezaslouží zděděné bohatství, proč by si ho pak měli zasloužit lidé, kteří jej získají pomocí státu?
„Nikdo by neměl mít právo zdědit bohatství,“ byl další z návrhů vyslovených během mé večeře pro hosty.
Základem motivace pro schromažďování bohatství je jistota, že toto bohatství budu moci v budoucnosti využít dle svého přání; bez tohoto vědomí je zbytečné usilovat o jakékoli příjmy. Jak bylo řečeno dříve, příjmy mohou být buď dobrovolně utraceny (přesunuty k jinému člověku), investovány (zapůjčeny jinému člověku), či odkázány (darovány jinému člověku). Když stát zasahuje do jedincovy preference odkázat své bohatství, tento jedinec bude mít snahu obejít či omezit dopad takového zásahu. K tomuto účelu jsou zakládány rozličné trusty či jiné finanční nástroje. Lidé budou mít samozřejmě také tendenci využívat i ilegálních prostředků.
Ačkoli je na děděné bohatství od určité výše uvalena daňová sazba ve výši zhruba 50 procent, jen málokdo ji skutečně platí; většina lidí vyvázne této dani ze smrti pomocí právnických kliček. Podle IRS [americký daňový úřad, pozn. překl.] činí podíl dědických daní pouze 1,25 procenta z veškerých daňových příjmů. Ucpěte díry v daňovém zákoně a druhý den očekávejte nové - taková je povaha lidské tvořivosti, když je jí třeba k ochraně života a majetku. I kdyby skutečně bylo zakázáno odkazovat bohatství dědicům, je naivní předpokládat, že by tak toto bohatství automaticky končilo v rukou státu.
Když se stát zmocní rodinného dědictví, je toto bohatství jednoduše rozděleno mezi jiné jedince, než by si přál původní vlastník. Pokud si dědicové údajně nezaslouží zděděné bohatství, proč by si ho pak měli zasloužit lidé, kteří jej získají pomocí státu?
Jedinec, který bohatství vydělal, jej utratí, investuje, či rozdělí s větší rozvahou, než stát; a to proto, že tento člověk má osobní zájem na užití majetku získaného vlastními silami. Tímto osobním zájmem může být například starost o to, aby dar nezpůsobil více škody než užitku. Obdarování potomků vskutku může zhoršit kvalitu jejich života a vyvolat rodinné spory. Na trhu také za tímto účelem vznikaly a nadále budou vznikat rozličné trusty a programy sloužící ke zmírnění dárcovy starosti ohledně možných rizik a škod způsobených darovaným bohatstvím. Dárce se rovněž může prostě rozhodnout věnovat část či celý svůj majetek osobám mimo rodinný kruh - což není nic až tak neobvyklého.
Lidé, kteří podporují vysoké dědické či darovací daně, někdy argumentují tím, že přílišná koncentrace rodinného bohatství může vést ke zneužívání moci. Rodina by v takovém případě zneužívala svou moc prostřednictvím vyvlastňování cizího majetku, konfiskace části přijmu či vedením války proti jiným mocným rodinám. Ano, takové praktiky jsou skutečně formou zneužívání moci. Proč se ovšem lidé obávající se potenciálního zneužití moci bohatými rodinami nezabývají aktuálním zneužíváním moci ze strany státu? Stát přitom disponuje mocí, o které by se i té nejbohatší rodině mohlo jen zdát.
Nakloněni svobodě je webový seriál, který na Mises.cz vychází každý pátek. Jedná se o postupný překlad stejnojmenné knihy amerického autora Louise E. Carabiniho. Knihu lze chápat jako stručný úvod do politické filosofie liberalismu. Autor v ní krok za krokem vykládá základní mechanismy fungování lidské společnosti a osvětluje, proč je respekt k těmto mechanismům důležitý pro dlouhodobou prosperitu, zatímco jejich narušení vždy vede ke katastrofě.
Předešlé kapitoly knihy Nakloněni svobodě v češtině jsou k nalezení zde.
Plná verze knihy v anglickém jazyce je k nalezení zde.
Louis E. Carabini je zakladatel americké firmy Monex obchodující s investičními kovy. V současnosti žije v jižní Kalifornii.