Napříč politickým spektrem

Mises.cz: 09. dubna 2011, Urza, komentářů: 17

Pojem "napříč politickým spektrem" můžeme slyšet každou chvíli v médiích, osobně jej nesnáším, a proto jsem tak pojmenoval svůj článek, ve kterém bych se chtěl zaměřit na to, co ono "politické spektrum" vlastně znamená, protože veřejnost toto slovní spojení chápe různě.

Úsečka

Nejobvyklejší pohled na politické spektrum odpovídá pohledu na úsečku, na jejíž úplně levé straně je takzvaná "extrémní levice", trochu víc doprava levice, pak střed, potom pravice a úplně vpravo "extrémní pravice".

Představa o jednotlivých kategoriích je většinou následující:
Extrémní levice - totální komunisté, případně "anarchisté" typu ANTIFA.
Levice - ČSSD, všemožná solidarita, sociální spravedlnost a podobně.
Střed - VV a jiní bezpáteřní kariéristé bez názoru.
Pravice - TOP09, ODS, údajně méně přerozdělování a podobně.
Extrémní pravice - náckové, skinheads, fašisté, hailující idioti.

Prvním nedostatkem tohoto členění je zařazení konkrétních subjektů. TOP09, ODS i VV jsou reálně levicové strany. Pravici sice používají jako mediální štít, nicméně ve sněmovně se pak reálně chovají jako ČSSD. Když si odmyslíte výroky médií (ať už to, co o sobě tyto strany říkají samy, či co o nich říkají v médiích jiní) a zaměříte se na to, co prosazují v parlamentu, dojdete k tomu, že daně zvyšují stejně jako ČSSD, schvalují tytéž zákony, nechávají růst moc státu, omezují svobodu i zodpovědnost jednotlivce a rozpočty schvalují stejně deficitní. Pozoruhodné je také to, že drtivá většina občanů Vám řekne, že TOP09 je "pravicovější" strana než ODS, nicméně když se zeptáte, proč si to myslí a z čeho konkrétně vychází, tak většinou neví.

Druhým nedostatkem je uspořádání jednotlivých entit na dotyčné úsečce. Zejména ona extrémní pravice jest silně prostátní a velmi silně staví zájmy státu nad zájmy jednotlivce, což výrazně odporuje pravicovým ideálům. Svých ideálů by tato skupina ráda dosáhla pomocí zákazů, příkazů, zákonů a centralizace, tedy souhrně státní moci, ke které jsou samozřejmě potřeba vysoké daně, což jsou opět znaky velmi levicové.

Kružnice

Protože někteří zastánci politického spektra ztvárněného úsečkou naráželi na různé protiargumenty (mimo jiné i ty, které jsem uvedl v minulých odstavcích), rozhodli se své přesvědčení trochu poupravit. Proto se lze leckde dočíst, že pohled na politické spektrum jako na úsečku je překonaný, neboť je to kružnice, která vzniká spojením konců oné úsečky. 

Neumím si moc představit, jak k tomuto někdo došel; možná si prostě řekl, že když jsou na obou koncích spektra idioti (vlastně extrémní etatisté), prostě je spojí k sobě. Výsledkem je pak jakási struktura, která má mezi pravicí a levicí z jedné strany kružnice bezpáteřní a beznázorový politický střed a z druhé strany nácky s komunisty....

Taková kružnice pochopitelně nic neznamená, ani neznázorňuje žádnou veličinu, jen jsou na ní náhodně namapovány různé názory.

Krom toho do takového pohledu snad ani nejdou zařadit některá politická přesvědčení. Například anarchokapitalisté a minarchisté by museli být na stejném místě, jinak by je vůbec nebylo možné zařadit.

Dva rozměry

Sofistikovanější jedinci přišli na rozdělení podle osobní a ekonomické svobody. Politické spektrum by podle nich byla funkce dvou proměnných, přičemž jedna by měla vyjadřovat osobní svobodu a druhá svobodu ekonomickou. 

Příklad takového grafu, který lze leckde na webu najít (vertikální osa udává míru osobních svobod vzestupně sdola nahoru, horizontální osa pak míru ekonomických svobod zleva doprava):

Co se týče samotného rozdělení, několik věcí v něm pokulhává. I když pomineme, že anarchokomunismus není vnitřně konzistentní politický směr, rozhodně nelze přejít ta údajná ekonomická svoboda fašismu, která nemá s realitou absolutně nic společného.

Dalším (nebo spíš obecnějším) problémem tohoto členění je neoddělitelnost osobní a ekonomické svobody, které spolu velmi silně souvisí a dalo by se říci, že každá z nich je nutnou podmínkou pro existenci té druhé. Není-li ve společnosti dostatek osobní svobody, logicky je výrazně omezena i svoboda ekonomická, neboť jedinec minimálně nemůže utrácet své peníze za věci, které jsou "zakázány" (zákazy představují výše zmíněné omezení osobní svobody) a už vůbec nemůže v takovém oboru legálně podnikat. Naopak to platí podobně. Je-li omezena svoboda ekonomická, jsou občané okrádáni (buď přímo pomocí daní, nebo nepřímo třeba tím, že je jim zakázáno podnikat, případně kombinací), nedostatek prostředků, který touto krádeží nevyhnutelně vznikne, bere občanům možnost dělat věci, které by jinak dělat mohli, čímž je omezena jejich svoboda osobní.

Smysluplné rozdělení politického spektra

Jak tedy politické strany rozumně škatulkovat? Inu, pokud už je něco takového třeba, pravděpodobně jedinou srovnatelnou veličinou je míra svobody jednotlivce, která je většinou v přímém rozporu s mocí státu (čímž vyšší daně, tím vyšší moc státu a menší svoboda jednotlivce a naopak).

Vlevo na této škále by byl komunismus, fašismus, socialismus, pak by následovaly nějaké středové beznázorové skupiny a vpravo by byl například objektivismus, minarchie a anarchokapitalismus. Anarchokomunismus není zařazen, neboť je v hrubém rozporu sám se sebou (na rozdíl od komunismu/socialismu, které jsou v rozporu jen s realitou, nicméně alespoň rámcově konzistentní). Tím se vracíme vpodstatě k tomu, čím jsme začali - prostá úsečka, na jedné straně stát, na druhé svoboda, což by se dalo pojmenovat i tak, že bude na jedné straně levice a na druhé pravice. Dostáváme se vlastně k tomu, že by stačilo takzvanou "extrémní pravici" zařadit tam, kam patří, tedy hodně doleva.

Netvrdím, že neexistuje jiná škála, na které by se daly politické strany a názory zařazovat, nicméně mě žádná nenapadá. Avšak ani v případě, že by další takové měřítko existovalo, nebude se vylučovat se škálou svobody, maximálně přidá další rozměr (kupříkladu by nějak mohl rozlišit fašismus od komunismu).

V každém případě se ale nemůžu dočkat, až mi zase někdo řekne, že když považuji TOP09 a ODS za socialisty a mé názory jsou daleko pravicovější, jsem extrémista a fašista. Že skutečně pravicové názory (omezování státu a upřednostňování jednotlivce) a fašismus (posilování státu na úkor jednotlivce) jsou v ostrém rozporu, je nepodstatný detail; navíc to stejně určitě nebude pravda, protože v televíííízi říkají něco jiného.