Návrat starých časů: Kapitola 16

Mises.cz: 31. května 2014, Henry Hazlitt (přidal Vladimír Krupa), komentářů: 1

[Z originálu přeložil Vladimír Krupa.]

„Přišel jste nás zatknout?“

O´Gradiovy vypadali rezignovaně a apaticky.

„Budeme hned sbaleni.“

Petrovi chvíli trvalo, než z nich konečně vytáhl tu strašlivou novinu, že Edit byla se svým otcem zatčena uprostřed noci před dvěma dny.

To bylo všechno, co věděli. Od té doby čekali, že budou sami zatčeni – za zločin, že včas neohlásili „zradu“ Maxwellových. Ve Vítězném světě se obvinění ze zrady jednoho člověka šířila jako nákaza na všechny ostatní lidi, které měl dotyčný okolo sebe. O´Gradiovy zatím měli štěstí.

Petr se vrátil do svojí limuzíny. „Na Velitelství státní bezpečnosti,“ přikázal.

Záznamy na velitelství nic neodhalily. Dokonce tu ani nebyl zaznamenán fakt, že by

Maxwellovi byli zatčeni. Tohle zatčení, usoudil Petr, bude mít pravděpodobně na svědomí Bolšenkov.

Přikázal řidiči, aby ho dovezl k úřadu jeho otce. Když se tam dostal, nalezl zde tajemníka pobledlého a vyděšeného.

„Snažím se s vámi spojit už přes hodinu,“ řekl Sergej. „Jeho Excelence měla další záchvat mrtvice. Teď jsou u něj doktoři.“

Zavedl Petra do ložnice. Jeho otec ležel na posteli. Jeho oči byly zavřené, líce oteklé, tvář zarudlá; okolo rtů měl pěnu.

Doktor se skláněl nad jeho postelí.

„Jak moc je to vážné?“ zeptal se Petr.

„Velmi.“

„Myslíte, že se z toho dostane?“

„Pravděpodobně za několik hodin. Ale i poté zůstane ochrnutý na pravou stranu. Nejsem si jistý, jestli bude schopen mluvit.“

Obávaný okamžik nadešel. Petr musel jednat, a to rychle. Bolšenkov měl svoje špehy všude. Snad se ještě nedozvěděl o nastalé situaci.

Komu mohl Petr věřit?

Pocit odpovědnosti na něj dopadl jako desetitunové závaží. Požehnaní jsou ti, kteří nemusí za nic nést odpovědnost. Požehnaní jsou ti, kteří nemusí činit žádná rozhodnutí a nechají za sebe rozhodovat jiné. Žádný div, že tolik lidí je spokojeno ve stavu nesvobody. Svoboda znamená nést odpovědnost. Vynucuje si rozhodnutí. Mít svobodu rozhodnout znamená, že musíte rozhodnout a pak za výsledek špatného rozhodnutí můžete vinit jen sami sebe.

Pomalu a těžce se otočil k Sergejovi.

„Najděte Adamse,“ přikázal. „Okamžitě ho sem dostaňte. Řekněte, že je to naléhavé - ale neříkejte mu proč.“

Nahrávka!

To byla jeho první povinnost. Pokud ztratí čas s tímhle, tak ztratí všechno. Musí odložit i svoje pátrání po Edit a jejím otci, dokud nebude nahrávka odvysílána.

Rozběhl se do otcovy pracovny. Jeho ruce se lehce třásly, když nastavoval kombinaci na trezoru. Vylovil svůj klíč z náprsní kapsy, otevřel vnitřní ocelovou přihrádku a opatrně vyndal pásku označenou X.

Sergej vešel. „Jeho Výsost soudruh Adams je na cestě sem.“

Petr pověděl Sergejovi o zatčení Edit a Maxwella. „Zjistěte, kde jsou, kdo je zadržuje a kdo je dal zatknout. A zajistěte, ať na mě dole čeká auto.“

Nervózně přecházel sem a tam. Čekání se zdálo nekonečné. Konečně Adams dorazil. Petr s ním okamžitě pospíchal dolů k autu.

„Do Ústřední radiostanice,“ houkl na řidiče.

Nahrávku a papír s prohlášením měl ve své aktovce. Po cestě Adamsovi vyprávěl, co se stalo.

Adams vypadal ohromeně. „Nevšiml jsem si, že by měl Číslo 1 potíže se zdravím,“ řekl.

„Zcela ti důvěřuji,“ řekl Petr. „Bez tvojí pomoci budu ztracený.“

„Můžeš s ní počítat. Já jsem stejně Američan, a tak nemám ani tu nejmenší naději stát se Diktátorem Vítězného světa. Na to místo mají monopol Rusové. Hrozbou je Bolšenkov. Jestli ten se stane Diktátorem, tak nám dvěma hned zakroutí krkem. Můžeš se mnou určitě počítat.“

Domluvili se, co udělají, až se dostanou do rádia.

Jakmile byli uvnitř budovy, tak si Petr v duchu gratuloval k rozhodnutí přibrat k sobě Adamse. Adamse každý poznal okamžitě, ale navzdory celosvětové publicitě, provázející Petrovo povýšení do politbyra, jen velmi málo lidí poznávalo Petra nebo vědělo, kdo je.

„Přerušte program,“ rozkázal Adams hlasatelům. „Uveďte mě.“

Adams byl stručný: „Mluvím k vám z Ústřední radiostanice Moskva. Se mnou jsou ve studiu Jeho Excelence, soudruh Stalenin; a Jeho Výsost soudruh Petr Uldanov. Soudruh Uldanov, jak všichni víte, byl zvolen do politbyra před třemi týdny a jeho výtečné schopnosti, které mu zajistily tak rychlý postup, se staly celosvětově proslulými. A nyní vyslechnete zprávu té nejvyšší důležitosti od Jeho Excelence soudruha Stalenina, Vůdce a Diktátora Vítězného světa… Jeho Excelence!“

Nahrávka X byla spuštěna:

„Soudruzi a soudružky Vítězného světa. Při svém posledním veřejném vystoupení na prvního máje jsem vám řekl, že vršící se pracovní tlak mi brání v dalším veřejném vystupování. Tento tlak nyní narostl do té míry, že jsem nucen přenést část tohoto břemene na druhé. Požádal jsem tudíž soudruha Petra Uldanova, aby mě zastupoval na schůzích politbyra a při dalších příležitostech a vystupoval veřejně mým jménem, pokud bude nezbytné oznámit nějakou novou politiku či výnos. Budu samozřejmě i nadále aktivní jako váš vůdce, pracovat potichu, často v osamění, pozdě do noci, pracovat pro vás, pro proletariát, pracovat jako jeden z vás, jako váš zástupce, mluvčí, jako Diktátor Vítězného světa. Jelikož bezpečnost Vítězného světa závisí na diktatuře proletariátu, která musí být udržena proti všem nebezpečenstvím a já, jakožto váš zástupce, jsem odhodlán ji udržet.“

„Ale to nedokážu bez vaší pomoci, bez pomoci každého muže a ženy Vítězného světa. Soudruzi, budoucnost závisí na vás. Musíme pracovat ještě tvrději než dříve. Musíme pracovat déle než dříve. Musíme si utáhnout opasky ještě o jednu dírku. Doba hojnosti je před námi. Ale tato budoucí hojnost bude možná jen za cenu současných obětí. Země socialistické hojnosti, jak vám byla přislíbena, bude dosažena jen po cestě socialistické střídmosti. Po této cestě už zbývá učinit jen několik posledních kroků. Nemůžeme riskovat a zahodit vše, co bylo dosud vykonáno, odmítnutím učinit tyto kroky! A skrze mého zástupce, Petra Uldanova, budu tyto kroky postupně oznamovat. Mezitím naléhám na vás všechny, abyste zůstali jednotní a připili si semnou na Celosvětový Svaz Sovětských Socialistických Republik – Vítězný svět navždy!“

Když nahrávka skončila, postavil se k mikrofonu Petr:

„Děkuji, Vaše Excelence. Slibuji, že budu věrně plnit vaše instrukce jako váš zástupce. Každý můj čin bude ve vašem jménu a podle vašeho rozkazu a budu potřebovat loajální a bezpodmínečnou podporu všech soudruhů při vykonávání velkého úkolu, který jste svěřil do mých rukou.“

Byla puštěna hudba „Marxi, ochraňuj Diktátora.“

Poté Adams přistoupil znovu k mikrofonu: „Nahrávka tohoto prohlášení bude znovu odvysílána po celém Vítězném světě dnes večer v osm hodin. Vyzývám vás, abyste se ve vašich domovech, úřadech, továrnách, kasárnách a kolchozech připojili ke slavnostnímu přípitku našemu Velkému Vůdci a jeho nově jmenovanému Zástupci.“

Přenos skončil. Adams se obrátil na hlasatele a techniky ve studiu.

„Toto prohlášení jsme provedli na rozkaz Jeho Excelence. Nastala kritická situace, která si naléhavě vyžádala jeho přítomnost jinde, takže nám předal tuto nahrávku. Musíte udržet v naprosté tajnosti ten fakt, že zde nebyl osobně přítomen. Toto je v souladu s politickou linií, která byla oznámena během prvomájových oslav. Večerní opakování budete oznamovat v půlhodinových intervalech. Na vysílání v osm hodin nařídíte všechny pouliční tlampače na plný výkon.“
 
Na Adamsovu radu Petr svolal Staleninovým jménem zvláštní zasedání politbyra. Jako bylo v takových případech obvyklé, vyřizoval pozvání telefonicky Sergej. Tentokrát byli členové obvoláváni v obráceném pořadí jejich důležitosti. Bolšenkov byl upozorněn jako poslední a se zpožděním. Každý člen byl po příchodu dotazován, jestli slyšel Staleninovo odpolední vysílání. Giraud, o kterém Adams věděl, že Bolšenkova nesnáší, dorazil brzy. Adams si ho vzal stranou.

Adams s Petrem ohlásili, že zrovna mluvili se Staleninem a že tu bude za několik minut. Ale když už všichni kromě Bolšenkova dorazili, Sergej přišel ohlásit, že se Stalenin zdržel a žádá, aby Petr vedl jednání v jeho nepřítomnosti.

Adams navrhl usnesení podporující nové uspořádání, Giraud se k němu připojil a usnesení bylo přijato jen několik okamžiků před příchodem Bolšenkova.

Petr se omluvil, předal řízení schůze Bolšenkovovi a řekl, že jedinou věcí, kterou si Jeho Excelence přála projednat, je zpráva zvláštního výboru o hladomoru v Argentině. Adams začal tuto zprávu číst.

Všechno klaplo perfektně. Petr cítil obdiv k Adamsově vychytralosti. Schůze, jak Adams poukázal, potvrdí nové uspořádání ještě dříve, než bude mít kdokoliv čas intrikovat k jeho svržení. Navíc všichni členové politbyra, a hlavně Bolšenkov, zůstanou pod Adamsovým dohledem, zatímco Petr a Sergej ze sousední místnosti obvolávali generály ozbrojených sil a státní bezpečnosti, aby je informovali o nové situaci a zajistili jejich loajalitu.

„Kde jsou Maxwellovi?“ zeptal se Petr, když byly vyřízeny nejnaléhavější telefonní hovory.

Sergej zavrtěl hlavou. „Nic jsem nezjistil.“

Petr zašel do otcovy ložnice. Doktoři tu ještě byli. Stav jeho otce se nezměnil.