Návrat starých časů: Kapitola 31

Mises.cz: 04. října 2014, Henry Hazlitt (přidal Vladimír Krupa), komentářů: 0

[Z originálu přeložil Vladimír Krupa.]

Všechny vydané kapitoly a k tomu vždy jednu navíc si můžete poslechnout zde.

Jak se automobil blížil k předměstí, jeho rychlost vzrostla ze sta na sto třicet kilometrů v hodině. Byli nyní v otevřené krajině.

„Kam máme namířeno?“ zeptal se Petr.

Adams ukázal na desátníka a pak k němu promluvil:

„Poslouchej, vojáku. Účastnil ses vzpoury. Můžeme tě teď zastřelit a vyhodit ven tvoje tělo. Nebo tě můžeme při téhle rychlosti vyhodit živého-“

„Zastavme a nechme ho vystoupit,“ řekl Petr.

„Zabili by mě za to, že jsem padnul do téhle pasti,“ řekl desátník. „Když nebudou vědět, co se mi stalo, tak třeba budou předpokládat, že jste mě zabili a nechají moji rodinu naživu.“

„Chceš s námi zůstat?“

„Ano, Vaše Výsosti.“

„Teď je to Tvoje Excelence,“ řekl Adams.

„Ne, ne,“ řekl Petr. „Výsost je tak vysoko, jak si troufám jít.“

Opět se otočil k desátníkovi. „Můžeme ti věřit?“

Desátník přikývl.

Adams potřásl hlavou. „Bude lepší, když ho na nějaký čas vezmeme do zkušební doby.“

„Kam tedy míříme?“ zeptal se Petr znovu.

„Na letiště,“ řekl Adams.

„Proč?“

„Je to naše jediná šance. Ty jsi velitelem letectva, a tak nám snad zachovají loajalitu.“

Hnali se po silnici a tachometr kolísal okolo sto čtyřiceti. Auto se divoce kymácelo a třáslo.

Petr pociťoval úzkost a nevolnost. Zastřelil člověka. V sebeobraně – jedná možnost, jak si zachránit život – jak zachránit Vítězný svět. Ale zabil a tím také zabil něco v sobě. „Prostředky musí být v souladu s účely,“ říkal opakovaně Adamsovi. Společnost udržovaná za pomoci hrozných prostředků bude hroznou společností. Měl pravdu? Samozřejmě. Ale co když neměl na výběr. Dohodnout se s Bolšenkovem? V takové situaci? Absurdní! Ale co Petr? Vyřešil problém zabitím. Bude své další problémy řešit touto cestou? Nebyla to přesně tato volba prostředků, kvůli které byly výsledky ve Vítězném světě tak hrozné? …

Přijeli na dohled letiště. Dvojice stráží jim zablokovala cestu. Petr požádal o rozmluvu s velitelem.

Plukovník Torganěv je vřele přivítal. „Slyšeli jsme přenos, Vaše Excelence. Vy jste legitimní nástupce Stalenina prvního. A letectvo je vám k dispozici.“

Petr mu poděkoval. „Co můžeme udělat?“ zeptal se.

„Nevím, jak dlouho udržíme letiště proti armádě,“ řekl Torganěv. „Nevím, jak dlouho se dá udržet jakékoliv letiště v okolí. Nakolik máme zprávy, tak pozemní armáda je plně pod kontrolou Bolšenkova.“

„Takže?“ zeptal se Adams.

„Mojí radou je, Vaše Excelence, shromáždit celé letectvo, včetně všech údržbářů a mechaniků.“

„A potom co?“ zeptal se Petr.

„Ustoupíme z Ruska v ten okamžik, až budou letiště neudržitelné.“

„Stáhneme se kam?“

„Do Polské republiky. Tři čtvrtiny pozemních vojsk Vítězného světa mají své základny v Rusku.“

„Co budeme dělat v Polsku?“

„O tom se rozhodneme, až se tam dostaneme. Nejdřív musíme být z dosahu Bolšenkova.“
Petr vydal patřičné rozkazy. Rozšířil Torganěvovu myšlenku a pozval na letiště i dělníky z leteckých továren. Na každém letišti měli naložit do letadel tolik lidí a zásob, kolik letadla unesla. Každé letadlo pak mělo stanoveno příslušné přijímací letiště na západě.

V Polsku nebylo dost letišť pro všechna letadla z Ruska, a tak mnoho letadel přistávalo i v Německu, Maďarsku a Čechách.

Vzdušné síly se na moskevském letišti udržely téměř tři dny a přijímaly lidi a materiál, který se k nim podařilo z Moskvy dostat. Adams si sám o své iniciativě vzal džíp se dvěma kulometčíky a z centra Moskvy bezpečně přivezl Baronia a Pateliho. „Budeme potřebovat jejich mozky,“ vysvětlil.

Petr mu záviděl. Riskoval by cokoliv, aby nalezl Edith a jejího otce. Ale nevěděl, kam jít, jestli jsou vůbec v Moskevském obvodu nebo jestli jsou vůbec naživu. Akce za cenu jakéhokoliv rizika by byla lepší než tato frustrace.

Na konci třetího dne armáda moskevské letiště obklíčila a začala stahovat smyčku. Petr se ujistil, že naložili všechny lidi a zásoby, pro které měli kapacity, a vydal rozkaz k odchodu.

Bombardéry s Torganevem, Adamsem a Petrem přistály na varšavském letišti.

Místní velitel byl přátelský a loajální. Téměř všem letadlům se dostalo přátelského uvítání na těch základnách, na kterých přistávala. Ale velitel varšavského letiště ho varoval, že je zde v blízkosti stále mnoho armádních jednotek a jejich pozice na letišti bude neudržitelná. A v každém případě Bolšenkov nařídí své armádě pohnout se na západ, aby je dopadli.

Několik dalších týdnů Petrovy síly nemohly dělat nic jiného než ustupovat. Z každého letiště si pobrali všechna letadla, letecký personál a vybavení, které unesli a přesunovali se dále na západ – na Francouzská, Holandská a Španělská letiště. Úkol nalézt letiště s dostatečnou kapacitou se stával čím dál naléhavější.

Bolšenkova armáda postupovala vytrvale západním směrem a konsolidovala své pozice.

„Co takhle bombardovat Bolšenkovo území?“ navrhl Adams.

„Jaký by to mělo účel?“ odpověděl Petr. „Jen bychom proti sobě vyvolali nenávist. Nedokázali bychom přistát a převzít kontrolu nad územím.“

Tak bombardovali a ostřelovali jen koncentrace armádních jednotek, které se pohybovaly směrem k jejich letištím.

Torganěv je varoval, že letectvo samo se nedokáže na kontinentu udržet. „Možná bychom uhájili Britské ostrovy,“ navrhl. „Kanál by nám to umožnil.“ Ale na ostrovech byla kapacita letišť sotva pro čtvrtinu jejich sil.

„Máme jen jednu možnost,“ řekl Adams. „Přesunout se na západní polokouli.“

Torganěv uznal, že i Britské ostrovy mohou být nanejvýš dočasnou základnou. Vzdušné síly i samotné ostrovy by závisely na vnějších dodávkách – a Bolšenkov má pod kontrolou námořnictvo. Bylo by marné, aby letectvo bombardovalo kontinent, pokud by zde nemohlo přistát. Bolšenkov za čas vybuduje své vlastní letectvo. Je nutné mít prostor a průmyslové kapacity pro udržování Petrových sil. Jedinou protiváhou k Bolšenkovově armádě by byla lepší armáda.

Petrova strana potřebuje prostor. Potřebuje kontinent. A pokud se Petr brzy neusadí na západní polokouli, tak se tam usadí Bolšenkov.

Petr se těmto argumentům podvolil.

Připravili se na přesun o Ameriky. Jen dálkové bombardéry měly dostatečný dolet, a tak musely opakovaně přelétávat tam a zpět, dokud nepřepravily všechen personál a zásoby. Zbylá letadla se mezi tím postupně přesunovala na Britské ostrovy a bránila Bolšenkově armádě překročit kanál a narušit tak celou transportní operaci.

Petr nejprve do Ameriky vyslal několik dálkových letadel, aby viděl, jaké ho zde čeká přijetí.

Zprávy, které přišly zpět, byly potěšující. Na západní hemisféře bylo jen málo armádních jednotek a ty, co zde byly, se skládaly z místních obyvatel pod velením ruských důstojníků. Toto uspořádání vždy budilo antipatie. Ačkoliv to nikdo nesměl říct otevřeně a ačkoliv bylo vynaloženo značné úsilí na zničení všech historických záznamů, tak obyvatelé Ameriky měli stále dojem, že se s nimi zachází jako s podrobeným lidem. Cítili, že jejich zdroje odtékají na podporu luxusního života v Moskvě. Ačkoliv několik generací všichni mluvili jen Marxantem, tak Američané dokázali rozpoznat ruský přízvuk. Báli se Bolšenkova. Petrova reforma, která jim umožnila volnou směnu spotřebního zboží, byla prvním náznakem toho, jak by ekonomická svoboda mohla vypadat. A fakt, že Adams byl Američanem, byl také dalším důvodem, proč měli místní více sympatií k Petrově straně.

Petr byl překvapený, že stále existují takovéto znaky národnostního cítění. Byly v rozporu s tím, co se učil o nádherné jednotě Vítězného světa. Ale pokud byly na jeho straně, tak je rád využil.

Když přistál v New Yorku, tak se zde dočkal velkolepého přivítání. Davy lidí stály ve špalírech okolo jeho trasy. Okolo Páté Avenue viděl moře tváří vyhlížející z oken a tisíce rukou mávaly kapesníky.

Byl to den jeho největšího osobního triumfu a konec jeho ústupu. Odsud zorganizuje protiofenzivu a přetvoří svět podle své nového ideálu.

Svět by to určitě potřeboval. Velká část Moskvy vypadala jako slum, ale dojem zachraňovalo alespoň několik slušných veřejných budov. Ovšem soudě podle trosek na Páté Avenue, celý New York musel být jedním slumem.

Bylo vůbec pravdou, že toto město kdysi bylo metropolí kapitalismu?