Ne bombardování Sýrie

Mises.cz: 10. září 2013, Jakub Skala, komentářů: 37

Snad nejobskurnější držitel Nobelovy ceny míru, Barack Obama, se chystá na válečnou výpravu.

Shrňme si nejprve krátce situaci v Sýrii. Na jaře roku 2011 se obyvatelé Sýrie svezli na vlně Arabského jara, když se rozhodli svrhnout prezidenta Asada. Na rozdíl od Egypta a Libye (kde vše dopadlo úplně skvěle, jak máme možnost dodnes vídat v TV), se syrská revoluce zvrhla v občanskou válku. Ta si za dva a půl roku vyžádala podle odhadů sto tisíc mrtvých, sto tisíc nezvěstných či zadržených (co se s takovými lidmi stalo, bohužel není těžké si domyslet) a přes dva miliony uprchlíků. To je hrozivá statistika! Bohužel pro většinu leaderů pouze ta statistika.

Naštěstí jako princ na bílém koni přijíždí americký prezident.

Tak jako se to jemu a jeho předchůdcům podařilo již v Iráku (kde v důsledku poválečné situace zahynulo podle odhadů 100 000 – 1 000 000 civilistů), Afganistánu (17 000 mrtvých civilistů) nebo Libyi (25 000 mrtvých), tak i on chce zachránit situaci v Sýrii. Třeba podobně jako se mu to daří pomocí útoků dronů v Jemenu či Pákistánu. Potěší nás alespoň to, že z toho nemá těžkou hlavu.

Těžko říct, co bylo rozhodujícím faktorem pro zahájení válečných příprav, ale dva roky v Sýrii probíhají masakry a ticho po pěšině. Až tu náhle chemický útok v Damašku, jehož viník byl s nebývalou rychlostí a přesností odhalen a akce má zelenou. Vrtošivé mysli by taková situace mohla připomenout třeba nalezený pas teroristů v doutnajících troskách Světového obchodního centra nebo zbraně hromadného ničení, které v Iráku stoprocentně byly, akorát se pak nikdy nenašly. Nemám chuť ani čas zkoumat detaily chemického útoku v Damašku, především proto, že si myslím, že na internetu stejně příliš věrohodných informací nenajdu. Došlo k němu a dejme Spojencům „benefit of the doubt“, že tomu bylo skutečně tak, jak tvrdí.

To ale prakticky nic neznamená. Přinejmenším nic nového. Síly prezidenta Asada vraždí opozici a civilisty už dva roky. Jenže co dělá opozice? Nemlich to samé. Jako obvykle se do čela obou stran dostali ti nejhorší a podle toho to vypadá. Zastavit jedny vrahy znamená pomoci druhým.

Jako vždy to bohužel v první řadě odnáší civilisté. Pokud jim chce někdo pomáhat, směle do toho, jak nejlépe uzná za vhodné. Pokud chce pomáhat stát, pak nejlépe otevřením hranic syrským uprchlíkům. Bombardování ale obyvatelům Sýrie nepomůže.

Co z toho plyne pro ČR a konkrétně pro nás, občany této země? Bez ohledu na to, zda dojde k útoku na Sýrii nebo ne, bychom měli zvážit, nakolik toužíme být členy NATO a spolčovat se se zeměmi, které se zoufale nedokáží smířit se skutečností, že jejich imperiální politice již odzvonilo. Já osobně o takový spolek nestojím. V případě, že by k útoku skutečně došlo, bychom se od něj měli distancovat a v žádném případě ho nepodporovat vlastní armádou.

Bohužel máme dost vlastních problémů doma a čtyřicet miliard, které nás každoročně stojí ministerstvo obrany, by jistě našlo lepší využití.