Nechť je zboží domácí

Mises.cz: 15. ledna 2012, Henry Hazlitt (přidal Vladimír Krupa), komentářů: 0

Následující text je úryvkem z Hazlittovy slavné kritiky Keynese, která v nejbližších týdnech vyjde též knížně!

Měl jsem již v této knize příležitost několikrát poukázat na to, že hlavní myšlenky představené Keynesem v jeho Obecné teorii mají k pokrokovosti či originalitě daleko a jsou spíše návratem starších a primitivnějších myšlenek. A ačkoliv v předmluvě k Obecné teorii Keynes sám sebe chválí za „kráčení po neznámých cestách“ a „únik od starých myšlenek,“ začíná si v průběhu Obecné teorie postupně uvědomovat, že se ve skutečnosti pohybuje ve svých základních tvrzeních nazpět až k předklasickému ekonomickému myšlení sedmnáctého století, a že jeho myšlenky se pozoruhodně podobají myšlenkám merkantilistů. V kapitole 23 tuto podobnost uznává přímo a explicitně; bere ji ale jako potvrzení pravdivosti svého „nového“ pohledu!

Při odmítání klasického pohledu na volný obchod se domnívá, že bude „nejpoctivější“ předložit úryvek ze své vlastní konverze:

„Ještě v roce 1923, jako věrný žák klasické školy, který v té době nepochyboval o tom, čemu byl učen, a přesvědčen, že v této záležitosti nemám rezerv, jsem napsal: „Pokud existuje věc kterou protekcionismus nemůže, pak je to vyléčení nezaměstnanosti… Existují určité argumenty pro protekcionismus založené na zajištění možných avšak nepravděpodobných výhod, na které neexistuje jednoduchá odpověď. Ale tvrzení o zaměstnanosti obsahuje protekcionistický omyl v jeho největší a nejhrubší formě.“[1] (str. 334).

Keynes mohl citovat i daleko radikálnější chválu volného obchodu, kterou sepsal jenom o několik měsíců dříve pro Manchester Guardian Commercial Suplement ze 4. ledna 1923:

„Musíme se držet volného obchodu, v jeho nejširší interpretaci, jakožto nedotknutelného dogmatu, proti němuž není povolena žádná výjimka, kdykoliv je rozhodnutí na nás. Musíme se ho držet i tehdy, kdy se nám nedostane recipročního zacházení a i v těch vzácných případech, kdy by jeho porušení pro nás znamenalo přímou ekonomickou výhodu. Musíme se držet volného obchodu jakožto principu mezinárodní morálky a nejen jako doktríny ekonomicky výhodné.“[2]

Tyto citace jsou zajímavé hlavně pro ilustraci Keynesovy intelektuální virtuozity a nestability. Uměl být stejně výmluvný a brilantní na obou stranách barikády. Ačkoliv zavrhuje svoje přesvědčení o volném obchodu v Obecné teorii, vydané 1936, zavrhl je ještě daleko důrazněji v článku pro Yale Review v létě 1933. Zde oznámil opuštění svých dřívějších volnotržních ideálů a vyjádřil otevřené sympatie „s těmi, kdo chtějí minimalizovat raději než maximalizovat ekonomické propojení mezi národy.“

„Nechť je zboží domácí, kdekoliv je to racionálně možné,“ pokračuje Keynes, „a nejdůležitější je, aby finance byly primárně národními… Větší míra ekonomické izolace a národní soběstačnosti, než existovala mezi zeměmi v roce 1914, by mohla posloužit věci míru spíše než naopak.“ (Tato víra musela utrpět ránu se začátkem Druhé světové války o šest let později. Je historickou ironií, že Keynes napsal tato slova právě v době, kdy nacistické Německo zahájilo svou politiku autarkie.)

V tomto článku Keynes alespoň rozeznal, že „národní soběstačnost a plánovaná ekonomika“ jdou logicky ruku v ruce, zatímco plánování a mezinárodní volný obchod nikoliv. V Obecné teorii toto připouští méně explicitně.

Jako další příklad Keynesovy intelektuální nestability by se dal uvést jeho „opětovný příklon k volnému obchodu na sklonku jeho života,“ o němž mluví jemu naklonění životopisci.[3]

Ale hlavním záměrem zde není poukazovat na mnohé Keynesovy změny názorů v průběhu jeho života, ale prozkoumat, která z jeho myšlenek je správná a kde se mýlí. A pozice, kterou zaujímá v Obecné teorii ohledně volného obchodu a protekcionismu, je neobhajitelná.

Začíná s tím, co mu připadá jako „zrnko vědecké pravdy v merkantilistické doktríně“ (str. 335). Připouští, že „výhody vyzdvihované [merkantilisty] jsou zjevně národními výhodami a je nepravděpodobné, že by přinesly prospěch světu jakožto celku“ (str. 335). Ale zapomíná dodat, že merkantilisté sami připouštějí, že všechny jejich politiky jsou typu „ožebrač sousedy“ a mohou pouze poškodit svět jako celek, pokud by byly univerzálně aplikovány. A odmítá připustit, že typické merkantilistické politiky – a hlavně protekcionismus – poškozují i (a v mnoha případech hlavně) národ, který se o ně sám pokouší. Jelikož v tomto národě jsou spotřebitelé nuceni platit více za produkty, které si přejí, než by jinak museli platit, nebo jsou zbaveni těchto produktů úplně. Protekcionismus vytváří domácí průmyslová odvětví, která jsou méně efektivní, než odpovídající odvětví zahraniční, za cenu poškození těch odvětví, která jsou efektivnější než odpovídající odvětví zahraniční.

Keynes se s tímto vypořádává zkratkovitým a neupřímným způsobem: „Výhody mezinárodní dělby práce jsou skutečné a podstatné, ačkoliv je klasická škola velmi přecenila“ (str. 338). Ale nikdy čtenáři explicitně neřekne, jaké ty výhody jsou. Když jsou totiž jedna po druhé vyslovovány, tak začne být evidentní, že dokonce i někteří z autorů „klasické školy“ je ve skutečnosti dostatečně nedocenili.

Keynes vyslovuje a přijímá prakticky veškeré pradávné a již dlouho vyvrácené omyly merkantilistů. Jejich vyvrácení můžeme bezpečně ponechat na Adamu Smithovi, Ricardovi, Bastiatovi, Millovi, Henrym Georgovi, Williamu Grahamu Sumnerovi, Taussigovi a stovkách dalších. Opravdu není zapotřebí tím procházet zase a zase znovu v každé generaci či dekádě.

Nebo ano? Co udržuje merkantilistické chyby naživu navzdory stovkám vyvrácení, jsou (1) partikulární krátkodobé zájmy určitých výrobců v každé zemi, kteří vždy mají prospěch z toho, když je omezena konkurence, ale pouze ta proti nim samotným; a (2) neustálá neschopnost mnoha lidí porozumět dlouhodobým účinkům navrhované politiky. Umění ekonomie spočívá v pohledu nejen na okamžitý, ale na dlouhodobý účinek nějakého činu nebo politiky; spočívá ve sledování následků této politiky nejen na jednu skupinu, ale na všechny skupiny.[4]

1) vlastní citace je z The Nation and the Athenaeum, 24. listopad 1923.
2) citováno v Tariffs: The Case Examined, od Sira Williama Beveridge a dalších (Londýn: Longmans, 1931), str. 242.
3) R. F. Harrod, The Life of John Maynard Keynes, (New York: Harcourt, Brace, 1951), str. 469.
4) viz Economic In One Lesson, (New York: Harper, 1946).