Nedokonalé a asymetrické informace IV – Jak si vybrat knihu

Mises.cz: 18. října 2013, HynekRk, komentářů: 3

Je to někdy těžké rozhodování, když člověk přijde do knihkupectví a vidí spoustu svazků knih na policích (většinou však již rozdělených dle konkrétních oborů), někdy mnohdy tlustých. Přičemž většinu těchto knih zájemce o koupi vůbec nezná. Na druhé straně jejich autoři, korektoři a někdy i nakladatelé obsah knihy znají. Zájemce o koupi tedy může koupit něco, co mu pak nebude vyhovovat. Utratí tak v dnešních cenách kolem několika set korun. Hloubavého člověka hned napadne, že zde jde o výraznou asymetrii v informacích a trh zde tedy nemůže dobře fungovat, trh zde selhal, a proto je nutné, aby dobrotivá vláda zasáhla a poručila vydavatelům uvádět na knihách povinně jejich složení a povinnou recenzi knižních inspektorů opatřenou kulatým razítkem. Vše velmi levně, protože cena knihy bude po novu jenom dvojnásobná. Naštěstí však svět takto (zatím) nefunguje [1]. Ve skutečnosti totiž existuje celá řada možností, jak odhadnout to, zda je nějaká kniha pro zájemce vhodná, či nikoliv. Vyhneme se zde akorát reklamy na knihy, která však sama má také jistý informační potenciál.

Chceme-li si nějakou knihu opatřit, tak se můžeme zeptat ve svém okolí, a to jak na konkrétní titul, či jen obecně na doporučení nějaké libovolné dobré knihy (například něco dobrého z beletrie). Nabízí se optání se příbuzných, kamarádů, známých, kolegů v práci, prodavače knih či kadeřníka, souseda anebo pejskaře odvedle apod. Další z možností je podívat se po nějaké recenzi. Takové recenze najde třeba čtenář i na zdejším webu (například na knihy „Všežravý stát“, „Cesta do otroctví“, „Jak drahé je zdarma“ apod.). Možnost provedení krátké recenze či hodnocení (například pomocí hvězdiček) ke knize nabízí i některé internetové obchody - třeba http://www.bux.cz/ či http://www.martinus.cz/. A i kamenné obchody. Když jsem si v Londýně v roce 2012 objednal dodání knihy „Almshouses: A Social & Architectural History“ od B. Howsona do knihkupectví Foyles na Charing Gross Road, tak jsem byl mailem za nějaký pátek vyzván, jestli bych nenapsal krátké hodnocení/recenzi na tuto knihu. Samozřejmě ne všechno je recenzované či hodnocené. Dále se recenze objevují i v novinách či časopisech. Samozřejmě nemusí jít jen o konkrétní titul či nějakou libovolnou knihu, může jít i o doporučení autora, edice či nějakého nakladatelství. Chcete něco nekorektně politického, tak sáhněte po edici PNK z nakladatelství Dokořán. Nebo je libo něco lehčího? Co třeba Arthur Hailey? Atd. Na významnější autory lze také najít „recenze“ například v podobě životopisu, čtenářského deníku [2] nebo nějaké literárně vědné stati.

Ex post

Pokud člověk již něco přečetl, tak mu to může být dalším užitečným vodítkem. Pokud například na základě přečtení pár dějin států z edice Nakladatelství Lidové noviny považuji tyto dějiny za dobré, tak mohu s poněkud menšími obavami přistoupit k nákupu dalších těchto dějin. To stejné, a možná ještě více, může platit pro autora. Mohl jsem doposud Petra Horu-Hořejše, mohu být tedy pravděpodobněji celkem spokojený i s dalším dílem jeho „Toulek českou minulostí“. Vzniká tak v podstatě jistý ex post efekt, který nám umožňuje snadnější rozhodování v budoucnosti (netvrdíme, že je to bezchybné). Další možností je knihu si na několika místech náhodně přečíst.

Krátký vysvětlující text

Velmi oblíbený a hojně rozšířený je krátký vysvětlující text na zadní straně knihy anebo na založení obalu knihy. Někdy stačí suché technické konstatování. Tak tomu je třeba u Anglicko-českého česko-anglického praktického slovníku z nakladatelství Lingea. Zde se lze na zadní obálce dočíst, že slovník obsahuje 71 tisíc hesel, 16 tisíc příkladů, idiomů a frází a 240 tisíc překladů. Dále je zde informace o použití dvojbarevného tisku, že aktuální slovní zásoba věrně odráží současný psaný a mluvený jazyk atd. [3] Podobný text s numerickými hodnotami lze najít i na atlasu ptáků či kuchařce. U jiných knih je pak nutné spoléhat na abstraktnější text. Například na založení obálky brožury o hudebním skladateli Antonínu Dvořákovi od Jarmila Burghausera se lze například dočíst, že jde o malou biografii, která přístupnou a čtivou formou poskytuje seriózní informace k Dvořákovu životu a dílu, v knize má být (a skutečně je) dále seznam skladatelových skladeb, tabulka životopisných dat velikána apod. Nad to je tu životopis pisatele, který je prosycený hudbou a s odkazy na jím vydané knihy [4]. Takovéto texty se běžně objevují i na beletrii, poezii apod.

Citáty

Další možností, jak se orientovat, jsou citáty významnějších či významných osob či institucí (například noviny) na obalu knihy. Je pravdou, že tyto citáty mohou být reklamou, ale stejně tak mohou mít i informační hodnotu. Vezmeme si například takovou knihu „Černá labuť“ od Nassima Nicholase Taleba v českém jazyce. Ta je opatřena hned šesti takovými citáty. Banální citát novin „The Sunday Times“ nám sděluje, že jde o jednu z knih, které změnily moderní myšlení. No, to vcelku nic neříká. Další citát napsal Tomáš Sedláček, a to by některé z čtenářů mohlo vést ke správné myšlence, že tato kniha nebude asi fandit ekonomickému mainstreamu. Citát Larryho Eliotta z novin The Guardian Weekly nebo citát Chrise Andersona, autora knihy Dlouhý chvost [5], celkem jasně vystihují, o čem kniha je. Z mého pohledu je vcelku nejpopisnější citát Karola Piovarcsyho ze Saxo Bank Praha, který píše, že „všichni tušíme, že se může něco stát, nevíme však kdy. Pochopení existence ‚černých labutí‘ nám otevírá možnost bránit se nečekaným rizikům a odhalit možné příležitosti.“ [6] Zmíněný Tomáš Sedláček se při prvním vydání své slavné knihy „Ekonomie dobra a zla“ vykázal na obale citáty Jana Švejnara, Tomáše Halíka a Jana Krause, přičemž Jan Kraus uvádí, že jde o jízdu světem filozofie, historie a ekonomie, což je v podstatě pravda. Tato kniha měla při prodeji na sobě pásku i s citátem Václava Havla. Anglicky psané dějiny Německa „A Concise History of Germany“ od Mary Fulbrook mají na obale citát z časopisu German History, který nám sděluje, že je to nejlepší úvod do německé historie pro obecnou čtenářskou obec (general reader, lze také přeložit jako prostý čtenář či nespecializovaný čtenář), čili tato kniha asi nemá příliš smysl pro toho, kdo má již nějaké základy za sebou (to ostatně napovídá i název knihy) [7]. Někdy může být důležité jen doporučení od nějaké osoby. Pokud je třeba na nějaké knize citát ekonoma profesora Josefa Šímy, tak to může být pro někoho dostatečný signál k nákupu knihy. Samozřejmě takový citát může působit i opačně. Vyjádřil se o tom pochvalně pan XY? Tak to určitě nekupovat.

Urzův „paradox“

Samozřejmě text na zadní straně knihy, doporučení od kamaráda, recenze, citát významné osobnosti apod. nemusí vést nutně k naší spokojenosti. Nikdo netvrdí, že výše uvedené je vždy samospasitelné. Jde přece jen většinou o subjektivní dojmy a lidé jsou různí a mohou se lišit i ve svých dojmech z jedné a té samé knihy. Někdo by mohl namítnout, že text na zadní straně knihy (zde by mohlo jít i přímo o podvod), doporučení od kamaráda, recenze, citát významné osobnosti apod. mohou být falešné. To je možné, ale v tomto případě pak budou působit některé výše uvedené „techniky“ získávání informací jako varování. Zafunguje i ex post efekt. Aha, chválí to XY, tak ten přece kecá. Nebo recenze tohoto autora jsou zavádějící. Tohoto kamaráda se ptát již na knihy nebudu. Atd. Přesto lze spíše očekávat, že lidé přece jen budou uvádět více méně spíše pravdivé údaje, a to nejen z toho důvodu, že budou chtít prodat i další knihy anebo doporučit něco dalšího, co se jim líbí, ale i proto, že nechtějí tak nějak moc škodit druhým. Koneckonců tento řekněme Urzův „paradox“ funguje s úspěchem i u potravin, na které dohlížejí u nás z pověření státu tři instituce s asi 4 000 zaměstnanci. Skutečných dohlížitelů je méně, protože uvedené počty představují celkové počty zaměstnanců těchto tří institucí, které se tímto dozorem zabývají, z nichž hygienici mají na starosti i jiné činnosti, než jsou potraviny [8]. Tito zaměstnanci tak zkontrolují důkladně a plně jen velmi malou část potravinářských produktů, které dorazí čtenáři na stůl (to mimo jiné dokládají i takové věci jako občasný nález něčeho nepoživatelného v housce, louhu v pivu, methanolu apod.). Tito zaměstnanci také nejsou neomylní a mohou tedy selhat a mohou se stát i korumpovatelnými. Je to tedy tak, že čtenář závisí na libovůli druhých, že ho tito nechtějí otrávit. Potravinami ani knihami. A ani nějaký občasný šílenec či šlendrián na této tendenci nic nemění. Rozhodně asi málokdo přepočítá počet slovíček ve výše zmíněném anglickém slovníku.

Závěr

Je patrné, že zde jde většinou o banální věci, které většina z nás považuje za automatické a možná je ani nevnímá. Možná by dávala dohromady jejich výčet (jako autor, který jistě nezachytil ani vše) i po dobu hodiny či dvou hodin. Ovšem některé z těchto banálních věcí bychom v minulosti hledali marně. Dynamický vývoj trhu je s sebou postupně přinesl a tento proces nekončí. Kdo ví, co bude za vychytávky ohledně knih za 10, 20 či více let. Lidé jsou kreativní a trh je tedy dynamický, nikoliv statický.

[1] Ovšem snaha o cenzuru k něčemu podobnému čas od času směřuje.
[2] Viz třeba tento: http://www.cesky-jazyk.cz/ctenarsky-denik/, prý obsahující 6 335 děl.
[3] Anglicko-český česko-anglický praktický slovník.
[4] Burghauser.
[5] K tomu viz česká Wikipedie, heslo „Dlouhý chvost“
[6] Taleb. Naopak poslední citát mi zde přijde spíše zavádějící.
[7] Sedláček a Fulbrook.
[8] D-test, s. 46. Jde o Krajské hygienické stanice, Státní zemědělskou a potravinářskou inspekci a Státní veterinární správu ČR. V této oblasti však existují ještě i soukromé instituce. Státní veterinární správa ČR uvádí na svých stránkách: „V obchodech veterinární inspektoři provedou takových kontrol, jejichž součástí je posouzení potraviny a její uvolnění do oběhu, každý rok několik tisíc,“ – viz zde: http://eagri.cz/public/web/svs/tiskovy-servis/tiskove-zpravy/x2013_statni-veterinarni-sprava-durazne-odmita.html. To není zrovna mnoho vzhledem k počtu obchodů a tomu, že jsou otevřeny 6 či 7 dní v týdnu skoro celý rok. Na stejné straně je i uvedeno, že například pouze čtvrtina úlovků volně žijící zvěře u nás projde vetrinárním vyšetřením. V roce 2012 veterináři zkontrolovali zvěřinu v 962 prodejnách z celkového počtu 5 242 prodejen. Dle mého stěží však těchto 962 prodejen veterináři kontrolovali každý týden, kdy byly tyto prodejny otevřeny.

Literatura:

1. BURGHAUSER, J. Antonín Dvořák. Praha: KLP 2006, ISBN 80-86791-26-2.
2. FULBROOK, M. A Concise History of Germany. New York: Cambridge University Press 2012, ISBN 978-0-521-54071-1.
3. SEDLÁČEK, T. Ekonomie dobra a zla: Po stopách lidského tázání od Gilgameše po finanční krizi. Praha: 65. pole 2009, ISBN 978-80-903944-3-8.
4. TALEB, N. N. Černá labuť: Následky vysoce nepravděpodobných událostí. Praha: Paseka 2011, ISBN 978-80-7432-128-3.
5. Anglicko-český česko-anglický praktický slovník. Brno: Lingea 2013, ISBN 978-80-87471-78-4.
6. D-Test, číslo 8-2013, XX. ročník. Praha: Občanské sdružení spotřebitelů TEST 2013, ISSN 1210-731X.