Nedokonalé a asymetrické informace VI – Problémy se služkou a jejich (ne)řešení

Mises.cz: 02. listopadu 2013, HynekRk, komentářů: 0

V knize „Women’s Lives: Researching Women’s Social History 1800-1939“ je jedna celá část věnována domácím služebným. Dělat služebnou bylo v dřívějších dobách obvyklé ženské zaměstnání. Také muži často dělali sluhy. Pozdější vývoj tuto práci prodražil. Jednak díky daňové zátěži a regulacím (například minimální mzda, výkaznictví apod.). Za druhé díky tomu, že zvýšená kapitálová vybavenost jiných odvětví vedla k růstu mezd v těchto odvětvích a začala do nich lákat i sluhy a služky. To vedlo ke snížené ochotě pracovat jako sluha či služka a k růstu platů v tomto odvětví a následnému omezení poptávky po této práci ze strany zákazníků[1]. Dnes si i přes jisté oživení vlastního sluhu nebo služku může dovolit jen poměrně málo lidí (tehdy si dokonce mohli chůvu na hlídání dovolit i chudí lidé anebo si mohli dovolit někoho najmout na úklid, to však pro účely tohoto článku nebudeme považovat za sloužení). Ale o to zde teď nejde. Na dvou stranách v uvedené knize se probírá dohazování práce mezi sloužícími a jejich zákazníky. J. Newby zde píše, že „ve větších městech a ve velkoměstech registry sluhů dohazovaly sluhy pánům – účtujíce honorář oběma stranám. Registrační kanceláře nebyly licencovány do 20. století a mnoho bylo neefektivních nebo v nejhorším případě byly předpolím pro nevěstince. Některé byly známé pro posílání sluhů vysoké kvality, jako Mid Shropshire Registry for Domestic Servants, která rekrutovala sluhy pro hrad Windsor.“ Jedno zde citované pozorování jedné spisovatelky z 30. let 20. století z několika londýnských registračních kanceláří si stěžovalo na čirou nejasnost, zmatek a nedostatek organizace ve světě služby v domácnosti, které jsou schopny samy o sobě odradit dívku od této profese apod. [2] Registrující kanceláře měly tedy různou kvalitu a asi i různou klientelu, některé sloužily jako dohazování do nevěstinců. Dle autorky ústní doporučení (reference) bylo nejsnazší cestou, jak změnit situaci. Autorka zde uvádí například doporučení služky příbuzným. Někteří sloužící však postrádali reference anebo byli propuštěni bez těchto referencí. Našli si cestu, jak toto obejít. J. Newby uvádí příklad, kdy sluhové vytvářeli zfalšované psané (tj. nemuselo jít jen o ústní) reference [3]. Zmíněná spisovatelka z 30. let uváděla (viz výše zmíněné omezené zkoumání), že zaměstnavatelé se zřídka obtěžovali jakkoliv kontrolovat reference. Dle ní mohla být vražedkyní, špiónkou, malomocnou anebo vraždícím maniakem. Dle J. Newby mohlo být ověřování referencí složité zejména tehdy, když většina sloužících nebyla místních. Většina přicházela ze vzdálených distriktů a venkovských oblastí a šla pracovat do bohatých neindustriálních oblastí (šlo o jistou formu útěku ze zaostalých oblastí za lepším). Pro příklad, jen čtvrtina londýnských sloužících zde byla narozena. Podobné to bylo v Lincolnu, Readingu, Coventry a Bathu, kde přišly 3/4 lidí z okolního venkova do vzdálenosti 20 mil [4].

Připomeňme, že v té době již byla pošta (a doprava) natolik rozvinutá, že ověření bylo celkem jednoduché. Stačilo se prostě na danou adresu obrátit dopisem s žádostí o potvrzení referencí. V nejhorším do dopisu vložit ofrankovanou obálku (to by však tehdy mohlo příjemce i urazit). Další možností bylo na dané místo si zajet. Zde již náklady byly o něco větší, ale pro střední a vyšší vrstvy ne nepřekonatelné. Větším nákladem mohly být náklady obětované příležitosti, kdy čas strávený cestou a zkoumáním „terénu“ mohl být vložen třeba do vydělávání peněz, věnování se rodině či zábavě apod. To se týkalo zejména chudších částí střední vrstvy, protože bohatší rodiny mohly tuto činnost delegovat na některého sluhu, tajemníka apod. Samozřejmě netvrdíme, že takové ověření mohlo přinést vždy výsledek. Někdo totiž nemusel odpovědět, a pokud zrovna uvedená adresa neodkazovala na sídlo nižších vrstev (kde klasické sluhy a služky nešlo očekávat), nemusel být nikdo třeba doma [5]. S jistými výhradami nemusíme považovat získání ověření referencí za nějak složité. Přesto však na něj část potencionálních pánů rezignovala. Důvody mohly být různé a jistě ne všechny můžeme odhadnout. V některých případech vysoké náklady obětované příležitosti, jinde to, že se nezkušený a špatný sloužící demaskoval sám sebe do pár dnů apod. Konečně roli hrálo zřejmě i to, že lidé byli v zásadě spokojeni se sloužícími (tzv. Urzův paradox) a vzhledem k počtu sloužících těch pár zločinů (krádeže, ale stalo se i několik vražd pánů, zavražděn mohl být i sloužící), šílenství a neumětelů prostě nestál za to brát příliš v úvahu. To byl zřejmě i důvod proto, že zprostředkující organizace nepotřebovaly být nijak extra efektivní a část sloužících a pánů je ani nevyužívala. Místo posílání dopisu, návštěvy či vylepšování služeb registračních kanceláří lidé raději svůj čas a zdroje investovali jinam. Přestože pozorovatel mohl nabýt opačného dojmu, tak nedokonalost a asymetrie v informacích zde nebyly pociťovány zřejmě nijak zvlášť výrazně, o čemž svědčí právě nezájem o ověřování si referencí například levným dopisem.

Tato situace s nedokonalými a asymetrickými informacemi je v zásadě stejná se situací, kdy každá produkce či služba může být vylepšena pomocí zvýšení výdajů na tuto produkci či službu. To však není tím hlavním problémem, kterému lidé čelí, protože hlavním problémem je to, jak s omezenými zdroji (výrobními faktory) vylepšit ty produkce a služby včetně těch informačních, které lidé poptávají nejžádostivěji. Pokud však lidé své jednání nedemonstrují, nemůžeme určit to, zda jsou taková vylepšení skutečně požadována před prováděním vylepšování jinde, a nemůžeme určit ani jejich případný rozsah. Poukázat na to, že někde existuje nějaká nedokonalost a asymetrie v informacích, která by se měla pomocí zásahu veřejného sektoru (ten sám o sobě také něco stojí a může být zneužit) odstranit, znamená tedy říci, že nikde jinde nejsou jiné nedokonalosti a asymetrie v informacích (v podstatě jde o situaci téměř ráje) či tyto jsou méně významné (srovnávání mezních užitků druhých lidí). Taktéž to znamená, že někde jinde nejsou žádné jiné potřeby anebo jsou jen potřeby, jejichž uspokojování má nízkou prioritu. Pak je ovšem otázka, kterak na to ten, kdo to tvrdí, přišel. Pak se však už budeme nacházet mimo vědu a budeme se nacházet v říši dojmů a dohadů. Pokud se však budeme nacházet v říši dojmů a dohadů, tak jde o pouze o máloříkající frázi. Máloříkající proto, že nežijeme v situaci, která se blíží až na jeden problém ráji, a nežijeme ani v situaci, kdy je možné správně porovnávat mezní užitky druhých lidí, kteří své potřeby ani svým jednáním nedemostrovali. Navíc je potřeba si uvědomit, že některé z neznámých informací lidé teprve v budoucnosti objeví, a to někdy i tehdy, pokud dané informace zrovna nehledají, čili i zdánlivě z pohledu mnohých bezvýznamná činnost může generovat důležité informace. Zároveň po objevení těchto informací se nutně mění obecné vnímání možných cílů a prostředků každého ve společnosti [6] a vznikají další a další informace, které je možné objevovat a řešit, tak problémy s nedokonalými a asymetrickými informacemi.

[1] Pro obecnou ilustraci této tendence viz Weisenpacher.
[2] Newby, s. 11. Je patrné, že šlo jen o velmi omezené pozorování. Není jasné, zda v té době již platilo licencování této služby.
[3] Ibid, s. 11.
[4] Ibid, s. 12. Paradoxní ovšem je, že Londýn byl mimo jiné v té době i dost průmyslový, zejména co se týká menších provozů.
[5] Začínající sluhové a služky logicky nemohli mít také žádné reference, dotaz však šlo učinit na představené obcí, z kterých tito zájemci o službu pocházeli.
[6] Huerta de Soto, s. 9.

Literatura:

1. HUERTA DE SOTO, J. Rakouská škola: Tržní řád a podnikatelská tvořivost. Praha: Cevro Institut 2012, ISBN 978-80-87125-18-2.
2. NEWBY, J. Women’s Lives: Researching Women’s Social History 1800-1939. Barnsley: Pen & Sword Family History 2011, ISBN 978-1-84884-368-4.
3. WEISENPACHER, P. Proč jsou na Slovensku nízké mzdy? [online, 2012]. Dostupný z (přístup X/2013): http://www.mises.cz/clanky/preco-su-na-slovensku-nizke-mzdy--879.aspx.