Nesmysl kontroly populace

Mises.cz: 26. prosince 2011, Walter E. Williams (přidal Kolektiv Mises.cz), komentářů: 18

Podle článku v American Dream Al Gore, Agenda 21 a Kontrola populace je náš příliš mnoho a má to nepříznivý dopad na Zemi. Zde je citace toho, co United Nations Population Fund řekl ve své výroční Zprávě o stavu světové populace za rok 2009 nazvané „Čelem k měnícímu se světu: ženy, populace a podnebí“: „Z každého narození vyplývají nejen emise, které lze připsat dané osobě za její život, ale také emise všech jeho nebo jejích potomků. Proto se úspory emisí z chtěných nebo plánovaných porodů časem násobí … Žádný člověk není skutečně 'uhlíkově neutrální', zvlášť když jsou do rovnice vloženy všechny skleníkové plyny. Každý je tedy součástí toho problému, a proto musí být každý nějakým způsobem součástí řešení … Silné programy pro plánování rodin jsou v zájmu všech zemí jak kvůli otázkám skleníkových plynů tak i kvůli širším otázkám životní úrovně.“

Thomas Friedman ve svém sloupku v New York Times nazvaném „Země je plná“ (8. června 2008) souhlasí, když říká, že „růst populace a globální oteplování tlačí vzhůru ceny potravin, což vede k politické nestabilitě, což vede k vyšší ceně ropy, což vede k vyšším cenám potravin a tak dále v začarovaném kruhu.“

Ve svém článku Co nikdo nechce slyšet, ale každý potřebuje vědět Eric R. Pianka, profesor biologie Texaské univerzity v Austinu, napsal, „Já nemám žádnou zlou vůli vůči lidem. Nicméně jsem přesvědčen, že svět včetně celého lidstva BY SE zjevně měl mnohem lépe bez tolika z nás.“

Nicméně neexistuje žádný vztah mezi vysokou populací, katastrofami a chudobou. Zastánci kontroly populace mohou považovat pouhých 75 lidí na čtvereční míli v Demokratické republice Kongo za ideální, zatímco 6 500 lidí na čtvereční míli v Hong Kongu jako problematické. Přesto mají občané Hong Kongu příjem na hlavu 43 000 dolarů, zatímco lidé v Demokratické republice Kongo, jedné z nejchudších zemí světa, mají příjem na obyvatele ve výši 300 dolarů. Není to žádná anomálie. Některé z nejchudších zemí světa mají nejnižší hustotu obyvatelstva.

Planeta Země je plná místa. Mohli bychom dát populaci celého světa do Spojených států, což by dalo hustotu 1 713 lidí na čtvereční míli. To je daleko nižší, než co nyní existuje ve všech hlavních amerických městech. Celá populace Spojených států by se mohla přestěhovat do Texasu a každá čtyřčlenná rodina by měla více než 2,1 akrů půdy (cca 80 arů). Obdobně, jestliže by se celá světová populace odstěhovala do Texasu, Kalifornie, Colorada a Pensylvánie, každá čtyřčlenná rodina by opět měla trochu přes dva akry. Nikdo nenabádá, aby byla populace celého světa přemístěna do Spojených států nebo aby byla celá populace Spojených států přesunuta do Texasu. Cituji tyto údaje, abych vám pomohl dát tuto záležitost do určité perspektivy.

Podívejme se na nějaké jiné důkazy týkající se hustoty obyvatelstva. Před kolapsem Sovětského svazu mělo Západní Německo vyšší hustotu obyvatelstva než Východní Německo. Totéž platí o Jižní oproti Severní Koreji, Taiwanu, Hong Kongu a Singapuru oproti Číně, Spojených státech oproti Sovětskému svazu a Japonsku oproti Indii. Navzdory větší tlačenici Západní Německo, Jižní Korea, Taiwan, Hong Kong, Singapur, Spojené státy a Japonsko zažily daleko větší hospodářský růst, vyšší životní úroveň, jakož i lepší přístup ke zdrojům než jejich protějšky s nižší hustotou obyvatelstva. Mimochodem Hong Kong nemá prakticky žádné zemědělství, ale jeho občané jedí dobře.

Člověk se diví, proč někdo poslouchá proroky, kteří se konzistentně mýlili ve svých předpovědích – a ne jen o trochu, ale o hodně. Profesor Paul Ehrlich, autor bestselleru Populační bomba z roku 1968, předpověděl velký nedostatek potravin ve Spojených státech a že v „70. letech … stovky milionů lidi začnou zmírat hlady.“ Ehrlich předpověděl 65 milionů hladovějících Američanů v letech 1980 až 1989 a propad americké populace na 22,6 milionů v roce 1999. Anglii viděl v zoufalejší situaci: „Kdybych byl hazardní hráč, vsadil bych se, že v roce 2000 Anglie nebude existovat.“

Odborná chudoba

Chudoba málo rozvinutých národů je značným a přímým důsledkem jejich vůdců dávajících na rady západních „expertů“. Laureát Nobelovy ceny a švédský ekonom Gunnar Myrdal řekl (1956): „Všichni zvláštní poradci málo rozvinutých zemí, kteří si dali ten čas a námahu se seznámit s problémem, … doporučují centrální plánování jako první podmínku pokroku.“ V roce 1957 ekonom Paul A. Baran ze Stanfordské univerzity radil: „Vytvoření socialistické plánované ekonomiky je zásadní, ba nezbytnou podmínkou pro dosažení hospodářského a sociálního pokroku v málo rozvinutých zemích.“

Aby špatné rady posléze korunovaly, vyslaly málo rozvinuté země své nejbystřejší na London School of Economics, Berkeley, Harvard a Yale, aby byli vyučováni socialistickým nesmyslům o hospodářském růstu. Laureát Nobelovy ceny ekonom Paul Samuelson je učil, že málo rozvinuté země „nemohou udržet svoje hlavy nad vodou, protože jejich výroba byla tak nízká, že nešlo ušetřit nic pro tvorbu kapitálu, se kterým by mohla být zvýšena životní úroveň.“ Ekonom Ranger Nurkse popisuje „začarovaný kruh chudoby“ jako základní příčinu nízké rozvinutosti chudých zemí. Podle něj jsou země chudé, protože jsou chudé. Sama o sobě je tato teorie absurdní. Kdyby platila, lidstvo by stále obývalo jeskyně, protože jsme všichni byli jednou chudí a chudobě nelze uniknout.

Kontroloři populace mají Malthusiánskou vizi světa, která vidí populační růst, jak předbíhá prostředky potřebné k tomu, aby se o sebe lidé mohli sami starat. Lidská vynalézavost prokázala, že malthusiáni se zcela mýlí. Výsledkem je, že můžeme pěstovat stále větší množství jídla na menším a menším množství půdy. Energie používaná na výrobu potravin per dolar HDP prudce klesá. Získáváme více z méně, a to platí pro většinu dalších vstupů používaných k produkci zboží a služeb.

Zamyslete se nad následující otázkou: Jak to, že lidstvo dnes používá mobily, počítače a letouny, ale nemohlo, když byl král Ludvík XIV. ještě naživu? Koneckonců, nezbytné fyzické prostředky pro výrobu mobilů, počítačů a letounů byly vždy kolem, dokonce i v době, kdy po Zemi chodili jeskynní lidé. Existuje pouze jeden důvod, proč si užíváme těchto vymožeností dnes ale ne v minulých dobách. Je to nárůst lidských vědomostí, vynalézavosti, specializace a obchodu – spolu s osobní svobodou a soukromým vlastnictvím – které vedly k industrializaci a vylepšování. Jinými slovy, lidské bytosti jsou nesmírně cennými zdroji.

To, čemu se říká problémy přelidnění, vyplývá ze socialistických praktik vlády, které snižují schopnost lidí se vzdělávat, šatit, ubytovat a nasytit. Málo rozvinuté národy jsou prosyceny kontrolou farem, vývozními a dovozními omezeními, restriktivními licencemi, cenovými regulacemi plus hrubými porušováními lidských práv, která povzbuzují jejich nejproduktivnější lidi, aby emigrovali, a dusí produktivitu těch, kteří zůstávají. Skutečná lekce boje proti chudobě pro chudé národy je to, že nejslibnější cesta z chudoby k většímu bohatství je osobní svoboda a její hlavní složka – limitovaná vláda.

Pro Mises.cz přeložil Central Scrutinizer. Článek původně vyšel na webu thefreemanonline.org.