Nesnesitelná lehkost růstu HDP

Mises.cz: 19. května 2012, Jakub Skala, komentářů: 14

Poslední dobou jsou stále populárnější názory, že už dost bylo šetření (jakého proboha?) a stát by měl více investovat, aby „nakopl“ ekonomiku a HDP konečně začalo růst. Po přečtení každého takového článku si musím na pár minut v klidu sednout a vydýchat se, protože zpravidla obsahují takové kvantum dávno vyvrácených mýtů, že je to až s podivem.

Celý koncept HDP jsem již kritizoval v samostatném článku. Ve zkratce: HDP je vcelku nicneříkající číslo. Předně statistiky HDP vytváří stát a jak všichni dobře víme, když něco dělá stát, dělá to špatně. (Snad kromě posilování vlastní moci.) Publikované číslo tedy může být ve skutečnosti dost odlišné od toho pravdivého čísla, které by se spočítalo tak, jak má. Je docela dobře možné, že nárůst či pokles HDP v jednotkách procent je způsoben menším či větším šlendriánem na straně úředního šimla. Až si tedy budete v novinách číst, jaká je hrůza, že HDP meziročně pokleslo o 0,1%, nebo jak už zase rosteme tempem 0,3%, pak to v klidu ignorujte. Především je ale HDP veličinou statickou, zakrývající dynamické procesy probíhající v dané ekonomice. K tomu se vrátíme za chvíli.

Abychom jen nekritizovali, ukážeme si jedno pozitivum této statistiky. Drobným změnám a rozdílům nelze příliš věřit, ale jestliže HDP jedné země je 100 a HDP druhé je 20, pak si můžeme být jisti, že země s výrazně vyšším HDP bude mít lepší životní úroveň než země s menším HDP. To je asi tak vše a jak už tušíte, na to by člověk HDP nepotřeboval. Je to jako srovnávat USA a Ázerbájdžán. Nebýt HDP, jistě byste ani netušili, kdo je na tom lépe…

Teď už ale k samotné honbě za vyšším a vyšším HDP. Zásadním problémem totiž je, že špatné investice zvýší HDP úplně stejně jako dobré. Pokud stát najme partu dělníků, která bude kopat jámy v zemi, a za nimi druhou, která je zase zasypávat, HDP poroste jako z vody. Není nic snazšího než zvyšovat HDP. Pole plná řepky olejky a solárních elektráren, cyklostezky odnikud nikam nebo třeba předražené dálnice – to vše zvyšuje HDP, ale je jasné, že naše bohatství nikoliv. A že jsou lidé tak zpohodlnělí, je to právě bohatství, po čem touží, ne růst nějakého arbitrárně nadefinovaného čísla.

Toužebné hýkání mnohých po vyšších investicích v sobě obsahuje kouzelnou ideu, že investovat je třeba hned teď. Hlavně na nic nečekat. Nad druhem investicí, které taková uspěchaná aktivita přinese, není třeba dlouze filosofovat. Půjde v horším případě o ono vykopávání jam a v lepší o násobně předražené státní zakázky.

Až zas bude někdo mluvit o podpoře růstu, je třeba pamatovat na několik skutečností:

1. Pokles HDP během ekonomické krize není a priori špatný, ve většině případů jde o ozdravnou fázi tržního procesu, která přesunuje kapitál využitý dle přání centrálních plánovačů do využití, která jsou ve shodě s preferencemi jedinců. Tj. ačkoliv HDP klesá, společnost bohatne.

2. „Hurá růst“ HDP nejen že nám neprospívá, ale dokonce škodí, neb investice neodpovídají přáním spotřebitelů, a navíc řada investicí je utopených a nenajdou během následné tržní korekce adekvátní uplatnění.

3. Ekonomika není motor, který je potřeba nastartovat s tím, že on už se pak chytí. Ekonomika, která má zvyšovat naše bohatství, musí být postavena na reálných základech, a to tak, aby uspokojovala výhradně přání spotřebitelů, nikoliv centrálních plánovačů.

Jestliže chceme větší bohatství, pak nejsnazší a prakticky jedinou cestou je nechat jedince, aby dle toho svobodně jednali. Každý státní zásah vysílá jedincům falešné signály a ti jsou následně navedeni do slepých uliček, ze kterých již nemusí být cesty zpět.