Nezaměstnanost v době pokroku

Mises.cz: 23. března 2013, Jakub Skala, komentářů: 17

V dnešním článku po delší době navážeme na seriál Labyrint mýtů a podíváme se na jeden poměrně rozšířený, dalo by se říct hospodský, mýtus. Ačkoliv má trochu spojitost s oblíbeným tématem „Stroje berou lidem práci“, kterému jsme se již věnovali dříve, podle mého stojí za to věnovat mu samostatně několik odstavců.

Jedná se o mýtus týkající se (ne)zaměstnanosti, a totiž různé varianty na větu: nezaměstnanost bude muset růst. Je pro mne trochu obtížné toto téma uchopit, protože samotná argumentace bývá zmatená, přesto se o to pokusím.

Zlé stroje

Někteří lidé tvrdí, že v pokročilé době, kdy velkou část práce obstarají stroje, již nebude třeba tolik zaměstnanců. Logickým výsledkem tedy bude vyšší nezaměstnanost, jakou shodou okolností v současnosti můžeme pozorovat. Dnešní realita sice odpovídá takovým předpovědím, ale z jiných důvodů, které zde nebudeme zbytečně zdlouhavě popisovat, shrnutí naleznete níže.

V první řadě je třeba říct, že jakýkoliv pokrok, který vede ke snížení práce potřebné k vykonání konkrétní činnosti, je úžasný. Ekonomové či politici často a rádi šermují termíny jako globální měřítko atp., ve kterém snad nemá platit to, co platí pro jednotlivce. Nepodléhejme těmto klamům a uveďme si jednoduchý příklad.

Vyrobením lepšího prutu snížíme čas potřebný k chycení jedné ryby ze dvou hodin na jednu. Jestliže tedy primitivní lovec potřebuje k nasycení rodiny 4 ryby, zkrátí se mu „pracovní den“ z osmi hodin na čtyři. Buď bude mít čtyři hodiny volno, pokud je se svým životem jinak spokojen, nebo se bude tyto čtyři hodiny věnovat třeba sběru ovoce a zvýší tak svoje bohatství. Na začátku měl za osm hodin práce čtyři ryby a nyní má čtyři ryby a (třeba) čtyři ananasy. Akorát mu ten zlý prut sebral čtyři hodiny původní práce.

Přezaměstnanost

Někteří lidé tvrdí, že dnes na trhu existuje jakási přezaměstnanost, tj. firmy zaměstnávají více zaměstnanců, než by musely. Těžko si představit, že by nějaký zaměstnavatel záměrně zaměstnával více lidí, než musí. Otázka totiž je, co znamená to musí.

Na jednu stranu existují obchody, které se snaží počet zaměstnanců minimalizovat, na druhou stranu existují luxusní obchody, které mají zaměstnanců kvantum. Jak je to možné? Jednoduše proto, že různí lidé na různých místech poptávají různé služby. Někde chtějí být necháni na pokoji, aby si mohli v klidu vybrat nábytek, jindy chtějí být obskakováni při každém kroku. Deset servírek / číšníků v La Degustation není přezaměstnanost, ale poptávaná služba.

Zaměstnavatel musí zaměstnávat tolik lidí, kolik mu „přikáže“ spotřebitel. Marný je tedy nářek škarohlídů nad příliš mnoho zaměstnanci.

Samozřejmě je možné, ba dokonce pravděpodobné, že v průběhu ekonomického poklesu budou mít lidé tendenci šetřit, budou poptávat méně luxusu a zaměstnavatelé tím pádem propustí některé zaměstnance. To je jistě nemilá zpráva pro takové zaměstnance, ale je to dobrá zpráva pro spotřebitele, kteří si nyní budou moci dané zboží či službu (byť o něco horší) dovolit. Jak k tomu přijde propuštěný zaměstnanec?

Kam dál?

Nakonec se vždy setkáme s argumentem „kam dál?“, případně „co ještě?“. Vždyť dnes už máme všechno, na co si člověk vzpomene, co teda ti lidé budou dělat, když je vyhodí ze současné práce kvůli novým strojům? Samozřejmě odpověď nemůže být jiná než „nevím“. Nevíme, co přesně tito lidé budou dělat, ale v tom tkví úloha podnikatelů. Alokovat (lidský) kapitál takovým způsobem, který vytváří zisk. Historie ukazuje, že na volném trhu, který takové chování odměňuje a naopak to neziskové trestá, právě k tomuto jevu bude docházet.

Kdysi pracovalo v zemědělství asi tak 99 % veškerého obyvatelstva světa. Dnes jsou to ve vyspělých ekonomikách jednotky procent a v rozvojových desítky procent obyvatel. Tihle zemědělci neživí jen sebe, ale i zbytek světa, dohromady sedm miliard lidí. Jistě by se mohl nějaký starověký učenec ptát, co se stane s lidmi, kteří nebudou muset tahat vodu po kýblech, když bude zaveden primitivní zavlažovací systém. Nebo co hůř, když někdo vymyslí traktor. Co tedy dělá ten zbytek obyvatel, který nepracuje v zemědělství?

Podívejte se dnes okolo sebe. Patrně každý z nás vlastní výrobky, které byly ještě v roce 2000 nepředstavitelné. Byly snem několika málo vizionářů, byly pouhou myšlenkou, přeludem. Dnes je denně používáme, jako by nic. A to právě díky lidem, kteří byli technologickým pokrokem „uvolněni“ ze zemědělství a mohou se věnovat jiným činnostem.

Člověk má neukojitelné množství potřeb a přání, které bude vždy možno uspokojovat. Třeba jednou budou všechnu dnešní práci zastávat roboti. Jak krásný by to byl svět, kde by se lidé mohli soustředit na další a další lidské potřeby, zatímco ty základnější by obstarávali roboti. Každá změna s sebou přináší nevoli, zvlášť když jde o pracovní místa. Nepodléhejme ale falešným idejím o tom, že zastavení pokroku nám přinese prosperitu.

Podobně jsem si jist, že v současné době nejsme na vrcholu poznání a že v žádném případě nechybí odvětví, která by se mohla široce rozvíjet - pro příklady nemusíme chodit daleko, stačí se podívat na ta, která jsou v současnosti trestuhodně opomíjena - vzdělávání, zdravotnictví či doprava. Nemusím snad ani dodávat, proč tato odvětví dnes prakticky stojí na místě.

Nezaměstnanost v době pokroku

Dnešní častá nezaměstnanost je, jak nás učí ekonomie, způsobena státními zásahy a omezováním trhu práce. Bohužel je obvykle považována za jakousi vadu „kapitalistického“ systému, kterou je třeba řešit.

A co hůře, některé státy ji skutečně řeší např. snižováním maximálního počtu odpracovaných hodin na plný úvazek. Tím nezbytně vzrostou náklady na výrobu, což může snadno spustit další vlnu propouštění a tedy rostoucí nezaměstnanost. Jednoho dne možná budeme mít uzákoněnou osmihodinovou týdenní pracovní dobu a oficiální nezaměstnanost atakující hranici sto procent.

Ostatně pokrok a nezaměstnanost se spíše vylučují, než doplňují. Jak by si zastánci těchto teorií vysvětlovali minimální nezaměstnanost v takových centrech rozkvětu jako je Singapur či Hong Kong?