O anarchistech a minarchistech

Mises.cz: 18. října 2015, Urza, komentářů: 98

Během posledních (mnoha) měsíců pozoruji na tomto serveru dříve nevídaný odpor anarchistů vůči minarchistům; ačkoliv sám jednoznačně patřím mezi anarchokapitalisty a za svým postojem si pevně stojím, nelíbí se mi, když místo nacházení společné řeči vedeme naprosto zbytečné žabomyší války. Jedna věc je samozřejmě seriózní diskuse, jež může obě strany obohatit, ale něco úplně jiného je vzájemné osočování a nadávání si za jiný názor; často mám možnost se zde dočíst, že všichni minarchisté jsou nekonzistentní, což považuji za velký omyl a v tomto článku bych rád vysvětlil něco, co bychom všichni měli mít stále na paměti a co se poslední dobou dle mého názoru ztrácí ze zřetele.

Nejdůležitější poselství článku bych shrnul přibližně do následujících dvou bodů, které hodlám v dalším textu vysvětlit:
1/ Ačkoliv existují důkazy, že socialisté se mýlí a centrální plánování nemůže být efektivnější než trh kvůli nemožnosti ekonomické kalkulace (toto umíme dokázat pomocí praxeologie a netřeba to asi opakovat), neexistuje žádný důkaz, že v anarchii by docházelo k menšímu porušování přirozených práv a byla by NAPu blíže než minarchie (jinými slovy neumíme dokázat, že v anarchii by skutečně bylo volnotržnější prostředí než v minarchii).
2/ Minarchistické teorie nemusejí být nutně nekonzistentní; samozřejmě mohou být (a znám minarchisty, kteří nekonzistentní jsou), ale to ještě neznamená, že takovou jsou všechny (a znám minarchisty, jejichž názory mají vnitřní konzistenci plně srovnatelnou s postoji anarchokapitalistů).
Ačkoliv jsem přesvědčen, že se minarchisté mýlí, pravdu mají anarchisté a v reálném světě by se anarchie ideálu NAPu blížila více než minarchie, ač mám pro tato tvrzení mnoho velice přesvědčivých argumentů a indicií, nedokáži nade vši pochybnost dokázat, že minarchisté se jistojistě pletou (což třeba socialistům díky panu Misesovi a jeho praxeologii dokázat umím). A kde nemám důkaz, tam si mohu sice vytvořit názor (byť třeba skvěle podložený a odůvodněný), ale jako člověk uvažující přísně logicky prostě nemohu tento názor prohlásit za nespornou pravdu; bez ohledu na to, jak moc tomu věřím.

Proč připouštím možnost, že minarchie může být ve skutečnosti NAPu blíže než anarchie, ač sám jsem přesvědčen o opaku? Protože ačkoliv sice nade vši pochybnost víme, že volný trh je v uspokojování lidských potřeb vždy efektivnější než stát, bohužel tento důkaz neříká vůbec nic o tom, jak moc je kde volný trh udržitelný; ostatně vidíme to všude kolem sebe – ačkoliv by například soukromé školství, zdravotnictví, bankovnictví (a zdaleka nejen) uspokojovalo lidské potřeby daleko lépe než stát, jsou tato odvětví přeregulovaná až běda. To pochopitelně neznamená, že to tak musí být v každém případě a neexistují alternativy, na druhou stranu ale s jistotou ani nevíme, jak moc životaschopné tyto alternativy jsou.

Samozřejmě neexistuje žádný důkaz, že anarchie jako taková nemůže v civilizovaných zemích dlouhodobě fungovat a nezvrhne se nevyhnutelně v krátkém časovém období v totalitu; na druhou stranu však neumíme dokázat ani opak, tedy že by v našich podmínkách anarchokapitalismus mohl nahradit státy v delším časovém horizontu, aniž by někdo celkem záhy převzal moc a začal lidem opět vládnout tvrdou rukou. Pro oba postoje pochopitelně existuje mnoho argumentů, já osobně považuji ty anarchistické za přesvědčivé, leč co je přesvědčivé pro mě, nemusí být ještě zdaleka směrodatné pro ostatní; a za předpokladu (který neumíme dokázat, ale ani nade vši pochybnost vyvrátit), že anarchie v současných podmínkách bude nevyhnutelně směřovat k uchopení moci tyranem, může být teoreticky minarchie blíže ideálu NAPu (jakkoliv se mi to nezdá pravděpodobné).

S tím souvisí i údajná nekonzistence minarchistů, kteří na jednu stranu tvrdí, že volný trh je efektivnější než monopol (což považují anarchokapitalisté i mnozí minarchisté za obecně platné tvrzení), avšak na druhou stranu „zastávají“ monopol v oblasti bezpečnosti; to se na první pohled jeví jako nekonzistentní, leč rozeberme si, co přesně znamená ono slovo „zastávat“. Z pohledu anarchokapitalisty, který věří v možnost existence volného trhu v oblasti bezpečnosti, je to velice snadné vnímat tak, že se minarchista zastává monopolu proti volnému trhu; je však velkou chybou při interpretaci jeho závěrů používat naše předpoklady, v rámci zachování korektnosti se musíme držet toho, co předpokládá on – a v tomto případě je minarchista přesvědčen (přičemž my nejsme schopni dokázat opak), že volný trh nemůže v oblasti bezpečnosti dlouhodobě fungovat, ergo se nezastává monopolu proti volnému trhu, ale jednoho typu monopolu proti ostatním monopolům, s čímž sice můžeme nesouhlasit, avšak nejedná se o názorovou nekonzistenci.

Hlavní rozdíl mezi anarchokapitalisty a konzistentními minarchisty spočívá v tom, že zatímco anarchokapitalisté jsou optimisté a doufají v trh v oblasti bezpečnosti, minarchista vnímá situaci pesimisticky a je přesvědčen o neudržitelnosti trhu v tomto odvětví. Lze to přirovnat k tomu, k pacientovi s rakovinou a těžkými bolestmi; zatímco optimista bude do poslední chvíle doufat v zázrak, pesimista se může rozhodnout pro předčasný odchod ze života, kterým zkrátí své utrpení. Rozdíl mezi nimi spočívá v tom, že ten první věří v možnost záchrany, zatímco ten druhý se naděje vzdal; těžko z toho ale můžeme vyvodit závěr, že onen pesimista chce raději umřít, než aby mohl pokračovat ve svém životě, on jen nevěří v takovou možnost. A podobně jako tento pacient nepreferuje smrt před dlouhým životem, nýbrž rychlou smrt před bolestivým umíráním, ani minarchista nemusí preferovat monopol před trhem, nýbrž monopol před horším monopolem.

Často se setkávám s argumentem, že když jsou minarchisté zastánci volného trhu v mnoha dalších odvětvích, kde uznávají superioritu trhu nad monopoly, neexistuje žádný důvod, proč by měla být zrovna v oblasti násilí výjimka; já však vidím jeden velký rozdíl mezi monopolem na násilí a všemi ostatními monopoly. Čím člověk získá monopol na násilí? Násilím. Čím člověk získá monopol na výrobu petroleje? Že by výrobou petroleje? Ne; opět násilím. Ten, kdo má monopol na násilí, rozhoduje o existenci či neexistenci monopolů ve všech odvětvích; ten, kdo má monopol na cokoliv jiného, nejen nerozhoduje o ostatních oblastech, on dokonce nerozhoduje ani o té své, nemá-li zároveň i monopol na násilí. Toto samozřejmě není argumentem, proč v oblasti bezpečnosti monopol být musí (dle mého názoru nemusí), jen vyvracím oblíbený argument, že „bezpečnost je odvětví jako každé jiné“ – není, protože instituce s monopolem na násilí rozhoduje o všech monopolech.

Dále tu máme oblíbenou a nejspíše nejvíce nenávistnou výtku minarchistům, že se zaprodali, hájí menší zlo a ničí naše nádherné ideály. A já se ptám: Co je ideálem? Anarchie, nebo NAP? A zároveň si i odpovídám: Ideálem je samozřejmě NAP! Morální, správné a etické je neiniciovat násilí. Ano, státy jsou v tomto směru jednoznačně největšími škůdci v porovnání s kýmkoliv dalším; na druhou stranu jediné určitě nejsou. I kapsář, vandal, lupič a vrah porušují NAP, nejen voják a policista. Není tedy nakonec i ten anarchokapitalismus „menším zlem“? Samozřejmě, že je, protože ani anarchokapitalismus neznamená 100% dodržování principu neagrese! Jediný rozdíl mezi námi a minarchisty pak spočívá v tom, že my se domníváme, že nejblíže onomu ideálu je anarchie, zatímco minarchisté vidí nejblíže tomu ideálu malý stát… a opět jsme u toho, že nikdo z nás svou pravdu zatím prostě neumí dokázat.

Třeba se časem objeví nějaký další hrdina, jakým byli v minulém století Murray Newton Rothbard či Ludwig von Mises, aby přišel s nevyvratitelným důkazem, že anarchie je NAPu blíže než minimální stát; dokud se tak však nestane, nemáme právo minarchistické teorie zesměšňovat, protože je nedokážeme vyvrátit. Nemáme právo dělat z minarchistů oportunisty, protože jimi prostě být nemusejí, oni mají možná pravdu; ačkoliv tomu sám nevěřím a je pro mě těžké si to představit, odmítám se tvářit jako ten, kdo má určitě tu jedinou a správnou pravdu, neumím-li ji dokázat. Nemluvě o tom, že i když se nám to třeba jednou dokázat podaří a budeme si zcela jisti svou pravdou, nemyslím si, že je vhodné naše diskusní oponenty urážet a zesměšňovat, neboť za daleko lepší považuji najít s nimi společnou řeč a vysvětlit jim, v čem se mýlí.