Odmítat stát neznamená odmítat společnost

Mises.cz: 03. září 2020, Matthias Lukl, komentářů: 5

Jelikož jsem milovník individuality a zcela odmítám kolektivismus, často nesouhlasím s tím, když někdo označí něco za "veřejný zájem" nebo "společenský zájem", což jsou pojmy, které nedávají smysl, neboť nemyslím, že něco takového skutečně existuje. Mnohdy také nesouhlasím s názorem zastánců demokracie, že "menšina se prostě musí podřídit většině a je to tak správně!"

Když tyto dva názory někde otevřeně hlásám a přijde diskuze, kde se mě názoroví oponenti snaží přesvědčit, že se mýlím, a já se zase snažím přesvědčit je, že se mýlí, často při tom padne argument založený na tom, že odmítám společnost obecně.

"Takže nemáme být společnost a každý má být sám za sebe?"
"Říkáš, že každý člověk má být jako izolovaný ostrov a nemáme fungovat jako společnost?"
A tak dále.

Nikoliv! Jakožto milovník trhu naopak obdivuji, že společnost dovede spolupracovat a je schopná vytvořit věci, které by jedinec nikdy sám nevytvořil. I tenhle článek by nevznikl bez spolupráce, bereme-li v potaz, že jsem nevymyslel řeč a písmo, které při psaní textu používám, nenaprogramoval jsem tenhle web a nedal dohromady servery, na kterých to běží. Stejně jako jsem nevytvořil ten počítač, na kterém tento text píši.

Kdybyste chtěli žít mimo společnost, přijdete o celou řadu výhod, kterou společnost poskytuje. Můžete žít na pustém ostrově jako Robinson Crusoe, ale nebudete mít ten luxus, co máte teď. Koneckonců ani zmíněný Robinson nefungoval úplně izolovaně, bereme-li v potaz, že si z nedaleké potopené lodě vyzvedl nože, lana a dalších pár věcí, které sám nevyrobil.

Ale společnost pochopitelně není jen tržní spolupráce. Jsem zcela pro, aby společnost fungovala obecně.

Odmítat však kolektivismus a podporovat individualismus neznamená, že odmítám společnost, a že bych chtěl, aby každý fungoval sám za sebe a neohlížel se na druhé. Není to něco jako sobecká ignorace druhých.

Naopak, je sobecká ignorace toho, že společnost je tvořena individuálními jedinci, když začneme něco prohlašovat za "veřejný zájem" a budeme se to snažit vnutit i těm, kteří v tomhle údajném zájmu nevidí hodnotu a nechtějí s tím nic mít, což může být cokoliv - státní školství, zdravotnictví, členství v EU, státní přerozdělování a tak dále.

Naopak jde proti společnosti etatista, který ignoruje rozdílnost jedinců, a že společnost obecně je plná různých pohledů na věc, odlišných hodnot, názorů a tak dále, když se snaží společnost řídit centrálně a vnutit svou vůli všem bez rozdílu. Jedinec, který si myslí, že jeho osobní názor je natolik univerzálně zajímavý, že ho musí všem ostatním vnutit skrze donucení formou zákonů, se neohlíží na druhé a ignoruje, že žije ve společnosti a sobecky touží, aby vše bydlo podle něj.