Otevřený dopis ČNB: Devizové intervence a měnová politika porušují Ústavu ČR

Mises.cz: 23. července 2016, Jan Mikula (přidal Kolektiv Mises.cz), komentářů: 12

Vážený pane guvernére Rusnoku, milí členové bankovní rady,

obracím se na vás jako občan s prosbou, abyste mě i spoluobčany ujistili, že ČNB neporušuje při svém konání Ústavu ČR a rozhodování bankovní rady, jako nejvyššího orgánu ČNB, se řídí vždy především principy ústavnosti.

Mám dvě základní pochybnosti ohledně souladu konání ČNB s Ústavou.

1) ČNB neplní svůj základní cíl pečovat o cenovou stabilitu, naopak svou politikou aktivně koná proti dosažení tohoto cíle.

2) ČNB svou politikou způsobila skryté zdanění a přerozdělení bohatství v řádu stovek miliard korun, ke kterému neměla a nemá ústavní ani zákonné oprávnění.

Cíl není inflace, ale cenová stabilita

Dovolte mi, abych nejprve zmínil paragrafy Ústavy, které vymezují působnost ČNB:

„Čl. 98

(1) Česká národní banka je ústřední bankou státu. Hlavním cílem její činnosti je péče o cenovou stabilitu; do její činnosti lze zasahovat pouze na základě zákona.

(2) Postavení, působnost a další podrobnosti stanoví zákon.“

Od roku 1998 používá ČNB k plnění svých cílů měnověpolitický režim cílování inflace. Inflační cíle byly následující:

- Rok 1998: 5,5 až 6,5 %,
- Rok 1999: 4 až 5 %,
- Rok 2000: 3,5 až 5.5 %,
- Od roku 2001 do 2004: 2 až 4 %,
- Od roku 2005 až do současnosti: 1 – 3 %.

Zatímco v začátcích bylo vidět úsilí snižovat inflaci v ČR a byla tedy vidět i nějaká snaha o naplňování Ústavy. Minimálně od roku 2005 o tom nemůže být ani řeč.

Už samotný název cílování inflace napovídá, že hlavní měnověpolitický nástroj ČNB není v souladu s Ústavou. Ústava jasně říká, že cílem ČNB je cenová stabilita, nikoliv inflace.

Ústava nezmiňuje spotřebitelský koš

Ještě hlubší rozpory nalezneme při podrobnějším zkoumání měnové politiky ČNB. Kromě geometricky rostoucího růstu cen je rovněž zarážející, že ČNB cílí růst cen pouze u výrobků z tzv. spotřebního koše, což jsou ale velmi specifické výrobky.

ČNB nemá dohlížet jen nad cenovou stabilitou pečiva, zeleniny, elektroniky a automobilů, ale má dohlížet i na všechny ostatní ceny, tedy na cenovou hladinu jako celek.

ČNB nemá vytvářet vítěze a poražené

Současná politika znehodnocování kupní síly měny, kterou ČNB dlouhodobě provozuje, způsobuje sice pomalý nárůst cen potravin, ale mimo jiné způsobuje vyšší růst cen nemovitostí, které ČNB ve svém cílování nezohledňuje. To vede k situaci, kdy si je může dovolit jen ekonomicky vyšší třída občanů.

Inflační politika pomyslného tisku peněz pak nevyhnutelně vede k cykličnosti hospodářství, kde povětšinou delší období růstu prosperity je střídáno ekonomickou krizí, která mimo jiné způsobuje růst nezaměstnanosti a stagnaci či pokles příjmů občanů.

Uvědomme si, že i ekonomická krize jinak doléhá na různé skupiny obyvatel. Často nejvíce při ní trpí ti nejchudší, nejméně vzdělaní nebo ti, co se nacházejí v pokročilém věku před důchodem, protože přicházejí o práci v důsledku krachů podniků a masivních propouštění. Nová zaměstnání se jim hledají velmi těžko.

Konec konců váš bývalý guvernér Miroslav Singer všechny tyto důsledky přiznal svým opakovaným prohlášením, že měnová politika vytváří vítěze i poražené.

Výše zmíněné připomínky byly ještě umocněny spuštěním tzv. devizových intervencí, které ze dne na den změnily kalkulace cen pro značnou část firem a lidí v hospodářství, kteří jsou závislí na exportu či importu zboží a služeb. Takové konání jen těžko zajišťuje cenovou stabilitu.

A pro úplnost cituji zákon č. 6/1993 Sb. o ČNB, který bance opět připomíná, že se má hlavně starat právě o cenovou stabilitu:

㤠35

Česká národní banka

a) stanoví, po projednání s vládou, režim kurzu české měny k cizím měnám, přičemž však nesmí být ohrožen hlavní cíl České národní banky; (…)“

Jen zákon umožňuje státním institucím jednat „neférově“

Takové jednání ze strany státní instituce je ovšem nepřijatelné. Dovolte mi nejprve ocitovat Ústavu:

„Čl. 2

(3) Státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon.“

A nyní ještě Listinu základních práv a svobod:

„Čl. 3

(1) Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení.“

Stát pro výkon svých základních funkcí zbavuje na základě zákona občany určité části jejich práv a svobod. Dokonce různé skupiny obyvatel mohou být, například ve jménu solidarity, zbaveny svých práv a svobod v různé míře.

V určitých případech může i rozsah výkonu funkcí státu být různý pro různé skupiny obyvatelstva. Například ženy, mladiství a zdravotně postižení mají Listinou garantované právo na zvýšenou ochranu zdraví při práci.

Ovšem je nepřípustné, aby státní instituce aktivně pracovala ve prospěch jedné skupiny obyvatelstva a poškozovala jinou, aniž by proto měla oporu v Ústavě, Listině či zákonech. V Ústavě, v Listině ani v žádném zákonu takové oprávnění ČNB nedostává, a proto podle mého názoru i v tomto bodě porušuje Ústavu ČR.

ČNB nemá právo danit a přerozdělovat

A tak jsme se pomalu dostali k mé druhé námitce, že ČNB skrytě zdaňuje občany a přerozděluje bohatství ve společnosti.

Opět mi dovolte ocitovat Listinu základních práv a svobod:

„Čl. 2

(2) Státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví.

Čl. 4

(1) Povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod.

(2) Meze základních práv a svobod mohou být za podmínek stanovených Listinou základních práv a svobod (dále jen "Listina") upraveny pouze zákonem.

(4) Při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu. Taková omezení nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro které byla stanovena.

Čl. 11

(5) Daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona.“

Od roku 2002 vzrostl objem peněz v ekonomice (měřeno peněžním agregátem M3) ze 1,4 bilionu Kč na 3,5 bilionu Kč v roce 2015. Jinými slovy za těch 13 let ČNB umožnila a aktivně přispěla k tomu, že bylo vytvořeno 2,1 bilionu korun tzv. z ničeho.

Za třináct let tak ČNB nepozorovaně přerozdělila bohatství v hodnotě 2,1 bilionu Kč v podobě zvyšujících se cen. Převážně tyto peníze šly ve prospěch bank a finančních skupin, které jsou přímo navázány na ČNB. Odtud se dále přelévaly ve prospěch velkých podniků (levné úvěry), majitelů nemovitostí (levné hypotéky) či státu (nízké úroky dluhopisů).

Proti tomu hojně diskutované a na několikrát Parlamentem projednávané a schvalované církevní restituce v hodnotě 75 miliard jsou zcela zanedbatelné.

Jen samotné devizové intervence do dnešní doby přerozdělily bohatství v hodnotě 540 miliard korun. V tomto případě šlo o přerozdělení od dovozců a jejich zákazníků (vyšší ceny dovážených výrobků oproti situaci, kdyby devizové intervence nebyly) ve prospěch exportérů.

Představitelé ČNB se sice mohou zaklínat chybnými ekonomickými teoriemi, ale pro takovéto kroky nemohou hledat oporu jen v učebnicích ekonomie. Musí ji hledat zejména v Ústavě a zákonech ČR.

Podle mého názoru i v tomto bodě porušuje ČNB ústavní pořádek naší země.

Zákon nabádá ČNB k tržnímu konání

Je tu ještě jedna námitka. Zákon o ČNB obsahuje jeden zajímavý paragraf:

㤠2

(1) Hlavním cílem České národní banky je péče o cenovou stabilitu. Česká národní banka dále pečuje o finanční stabilitu a o bezpečné fungování finančního systému v České republice. Pokud tím není dotčen její hlavní cíl, Česká národní banka podporuje obecnou hospodářskou politiku vlády vedoucí k udržitelnému hospodářskému růstu a obecné hospodářské politiky v Evropské unii se záměrem přispět k dosažení cílů Evropské unie. Česká národní banka jedná v souladu se zásadou otevřeného tržního hospodářství.“

Povšimněte si poslední věty: „ČNB jedná v souladu se zásadou otevřeného tržního hospodářství.“ Připomeňme si, že ČNB určuje z vůle bankovní rady kurz koruny k euru a mimo jiné určuje úrokové sazby pro banky.

Takovou politiku banky lze jen stěží označit jako tržní. Naopak kroky činěné ČNB jsou ve své podstatě hluboce protitržní a deformují otevřenou a férovou soutěž v našem hospodářství.

ČNB narušitel ústavního pořádku v ČR

Shrňme si mé námitky proti chování ČNB z hlediska ústavnosti:

1) Neplní hlavní cíl daný Ústavou a dokonce proti němu aktivně pracuje a místo cenové stability bojuje za růst cen.

2) Vytváří skryté zdanění a přerozdělování, které nemá oporu v zákoně.

3) Politika ČNB rozděluje občany, kde určité skupiny jsou výrazně poškozovány, jiné naopak z chování ČNB profitují.

4) ČNB narušuje tržní prostředí, čímž porušuje zákon.

Jako občan Vás pane guvernére Rusnoku i celá bankovní rado žádám, abyste buď mě i celou veřejnost přesvědčili o tom, že jednání ČNB je plně v souladu s Ústavou, nebo abyste neprodleně učinili takové kroky, které vrátí chování ČNB do souladu s ústavním pořádkem v České republice.

A na závěr mi dovolte ocitovat můj nejoblíbenější paragraf Ústavy:

„Čl. 2

(1) Lid je zdrojem veškeré státní moci (…)“

A to i té, kterou lid svěřil České národní bance…

Zdroj: http://honzamikula.cz/otevreny-dopis-cnb-devizove-intervence-a-menova-politika-porusuji-ustavu-cr