Otevřený dopis milovníkům státu

Mises.cz: 04. července 2012, Lawrence W. Reed (přidal Jakub Skala), komentářů: 48

Drazí etatističtí přátelé,

já vím, já vím. Už teď máte námitky proti mému dopisu, nelíbí se vám označení „etatisté“. Nepřemýšlíte o sobě jako o někom, kdo uctívá stát; místo toho o sobě uvažujete jako o někom, kdo chce pomáhat lidem s tím, že vláda je váš preferovaný způsob k dosažení tohoto ušlechtilého cíle. „Etatista“, říkáte, je sugestivní a pejorativní termín, který naznačuje více, než co jste ochotni veřejně přiznat.

Uvidíme, jak si tento termín povede poté, co dočtete celý můj dopis a zodpovíte jeho otázky. Pokud máte nějaké pochybnosti o tom, zda je tento list určen vám, vyjasníme si nejdříve, komu píši. Pokud patříte mezi tu hromadu lidí, kteří tráví většinu svého času a energie obhajováním řady návrhů pro rozšiřování státních činností a jen trochu nebo vůbec žádný čas doporučováním vyvažujících omezení státní moci, pak tento dopis nalezl svůj cíl.

Vy chytří hoši vždycky přicházíte s novými plány, aby stát dělal to a tamto, aby se zabýval touto záležitostí, řešil tamten problém nebo uspokojil tuhle potřebu. Myslíte si o nás, zastáncích omezeného státu, že zabředáváme do maličkostí, jak vaše navrhované programy budou nebo nebudou fungovat, a zatímco my děláme technickou analýzu (kterou vy děláte tak zřídka), démonizujete nás jako bezcitné jedince, kteří se nezajímají o ostatní lidi.

Lidé jsou občas natolik pohlceni detaily, že pro stromy nevidí les. Udělejme teď na chvíli krok zpátky. Odložte svoje seznamy věcí, které by měl stát dělat, a soustřeďme se na celkový obrázek. Chtěl bych znát odpovědi na některé otázky, nad kterými jste možná nikdy nepřemýšleli, protože jste byli příliš pohlceni konkrétními programy.

Na počátku 20. století vláda na všech úrovních ve Spojených státech požadovala okolo pěti procent příjmu fyzických osob. O sto let později je to více než čtyřicet procent – to je osminásobný nárůst. Moje první otázky tedy zní: Proč to není dost? Kolik chcete? Padesát procent? Sedmdesát procent? Chcete všechno? Do jakého míry věříte v to, že člověk je oprávněn si ponechat to, co vydělal?

Chtěl bych to vědět detailně. Stejně tak jako miliony dalších lidí, kteří plánují svůj odchod do důchodu nebo vysokoškolské vzdělání pro své děti, potřebuji vědět detaily. Už jsem musel obětovat mnoho svých plánů, abych platil vaše účty, ale pokud chcete více, budu muset značně omezit svoje dary na charitu, zbytné utrácení, šetření na horší časy, budoucí dovolené a možná i další hodnotné věci.

Já vím, na co teď myslíte: „A je to tu zas, ty sobče. My máme starost o potřeby všech lidí a tvoje jediná starost je velikost tvého bankovního účtu.“

Ale kdo se tady skutečně soustředí na peníze, vy, nebo já?

Proč, když nesouhlasím s vašimi způsoby, téměř vždy předpokládáte, že jsem proti vašim cílům? I já chci, aby lidé jedli kvalitní jídlo a žili dlouhé a dobré životy, aby dostali léky a lékařskou péči, kterou potřebují, atd. atd. Ale shodou okolností si myslím, že existují kreativnější a dobrovolnější způsoby, jak toto zařídit, než okrást Petra, abychom zaplatili Pavlovi pomocí státní síly. Proč neukážete důvěru ve vaše spoluobčany a nepomyslíte na to, že dokážou vyřešit svoje problémy bez vás?

Nejsme neznalí a bezmocní, navzdory vašim špatným státním školám a tomu, že musíme vyžít s polovinou toho, co vyděláme. Ve skutečnosti byste nám měli dát ke cti, že dokážeme udělat docela skvělé věci i po tom, co si vezmete svůj čtyřicetiprocentní podíl – věci jako nakrmení, oblečení a ubytování více lidí na vyšší úrovni, než o jaké kdy nějaká socializovaná společnost přemýšlela.

Co jsme se naučili?

To vyvolává celou řadu otázek, jak vidíte povahu státu a co jste se naučili, pokud vůbec něco, z naší společné zkušenosti s ním. Já vidím ideální stát tak, jak ho viděli zakladatelé Spojených států – slovy, které jsou připisovány Washingtonovi, jako „nebezpečného sluhu“, který používá legalizované násilí za účelem zachování osobních svobod. Jeho cílem je potlačování násilí a podvodů a zůstávání malou, omezenou a efektivní jednotkou. Jak se můžete hlásit k míru a nenásilí a ve stejnou dobu volat po tak velké násilné redistribuci?

Nedovolávejte se demokracie, pokud nejste připraveni vysvětlit, proč síla – ve formě většího počtu lidí – určuje právo. Samozřejmě chci, aby státem ovládaní měli velké slovo v tom, jaký budou mít stát. Ale na rozdíl od vás nemám iluze o tom, že jakýkoliv čin státu je legitimní, pokud jsou jeho političtí stoupenci obdarováni 50 % plus jedním člověkem z těch, kteří se obtěžovali jít k volbám. Dejte mi něco hlubšího nebo najdu svojí většinu a půjdeme a právoplatně budeme nárokovat, cokoliv vašeho se nám zlíbí.

Jak je možné, že se vy, etatisté, nikdy o státu nic nenaučíte? Vidíte téměř každý nedostatek na trhu jako důvod, aby se stát zvětšil, ale téměř nikdy nevidíte nedostatky státu jako důvody, aby se zmenšil. Ve skutečnosti občas přemýšlím, jestli jste vůbec schopni identifikovat nějaké nedostatky státu. Musíme vám vážně dát encyklopedii nedodržených slibů, zkrachovalých programů a promrhaných miliard, abyste si něčeho všimli? Musíme recitovat všechny ty údajné ráje, které nenastaly, blýskavé programy, které zmizely, a problémy, které měl stát vyřešit a místo toho je prodloužil do nekonečna?

Mimochodem, odkud si myslíte, že vůbec pochází bohatství? Já vím, že se vám libí jeho vybírání a praní skrz byrokracii, ale řekněte mi upřímně, jak si myslíte, že bohatství vzniká? No tak. Dokážete to říct: soukromou činností.

Ptal jsem se na hodně otázek, já vím. Ale musíte pochopit, že chcete hodně krve, potu, slz a pokladů od nás ostatních pokaždé, když chcete naložit státu více, aniž byste mu ulevili. Pokud vás cokoliv, na co jsem se ptal, přimělo k rozmyšlení vašich předpokladů a uvalení nějakých omezení na dosah státu, pak na vás označení etatisté neplatí. V tom případě se můžete těšit na věnování více energie skutečnému řešení problému místo toho, že o něm budete jen mluvit, a osvobozování lidí místo jejich zotročování.

S pozdravem

Lawrence W. Reed

Článek původně vyšel na thefreemanonline.org.