Peníze a ceny jako nositelé informací

Mises.cz: 16. února 2014, Urza, komentářů: 4

[Původně napsáno pro časopis Beran vydávaný Stranou svobodných občanů.]

Před nedávnem jsem zahlédl na internetu diskusi o největších objevech lidské civilizace; celkem nepřekvapivě se tam bylo možné dočíst o ovládnutí ohně, vynálezu kola a podobně. O čem se však nikdo nezmínil, ačkoliv to mezi nejvýznamnější průlomy v dějinách dle mého názoru patří podobně jako kolo či oheň, byl počátek užívání některých statků coby univerzálního prostředku směny, tedy vznik peněz. Fenomén peněz je něčím, co prostupuje celou historií lidstva a o čem již bylo napsáno i řečeno mnohé; velmi často bývají peníze zmiňovány jako cosi negativního, občas dokonce jako „kořen všeho zla“. Domnívám se, že příčina takových závěrů, i toho, proč se o penězích nikdo nezmínil ve výše uvedené diskusi, spočívá v tom, že ta nejzásadnější funkce peněz, jejich nejdůležitější význam, zůstává většině lidí skryta.

V penězích – respektive tržních cenách – vyjadřujeme vzácnost všech statků: je-li něco drahé (stojí-li to hodně peněz), znamená to vzácnost dané věci nebo velkou poptávku po ní; nízké ceny naopak signalizují hojnost daného statku či nezájem o něj. Růst ceny pak značí zvětšující se vzácnost či poptávku, pokles ceny zase opak, což je dáno tím, že je-li nějakého statku méně, než lidé poptávají, prodejci si mohou dovolit zvyšovat ceny (kupců je příliš mnoho, takže i když zvýšení cen některé odradí, stále jich zbude dostatek); naopak je-li něčeho více, než lidé žádají, prodávající jen těžko nacházejí odbyt pro své zboží, takže musejí lákat kupující snižováním cen.

Ačkoli výše uvedené principy zná – minimálně na intuitivní úrovni – snad každý školák, zdaleka ne každý si plně uvědomuje jejich důsledky. Rostoucí cena, jež svědčí o nedostatku nějaké komodity, je zároveň motivací pro podnikatele (a v tomto smyslu může být podnikatelem vlastně kdokoli), aby začali tuto komoditu produkovat a dodávat lidem, protože tak mohou zbohatnout; klesající cena – signalizující přebytky nějakého statku – naopak způsobuje, že jeho producenti a prodejci krachují (udrží se „shodou okolností“ jen ti nejschopnější, protože dokáží onen statek produkovat s nejnižšími výrobními náklady, takže i po snížení ceny stále generují zisk). Ač se krachy firem sice mohou jevit na první pohled jako něco negativního (a pro jejich majitele a zaměstnance tomu tak i většinou je), jedná se o nezbytný proces, díky kterému se krachující podnikatelé a jejich zaměstnanci přesouvají do jiných odvětví (či efektivnějších firem), kde je jich více zapotřebí; statky, které produkovaly zkrachovalé firmy, jsou naopak postradatelné, neboť příčinou klesající ceny byl právě nezájem o ně.

Prostřednictvím peněz a cen jsou takto koordinovány miliardy lidí po celé Zemi: dojde-li například k nedostatku nějaké suroviny na druhé straně světa, vy nemusíte mít ani nejmenší tušení, že se tak děje, která surovina to je, čím je tento nedostatek způsoben, ani co se z ní vyrábí, přesto s ní však budete automaticky šetřit už jen sledováním vlastních výdajů (nedostatek suroviny vede ke zvýšení její ceny, které zas vede k nárůstu cen všeho, co se z ní vyrábí; a jsou-li tyto věci příliš drahé, bude pro vás pravděpodobně výhodnější jejich užívání omezit, případně je nahradit něčím jiným); dojde-li naopak k přebytku čehokoliv, klesají v daném odvětví podnikatelům zisky a jejich zaměstnancům platy, což je motivuje k tomu, aby šli dělat něco jiného a využili svůj potenciál užitečněji. Tato – skoro až zázračná – funkce peněz představuje jeden ze základních kamenů, na kterých stojí lidská společnost; a nezasahuje-li nikdo z pozice síly do tohoto procesu, lepší způsob alokace zdrojů si lze asi jen těžko představit. Těch, kdo zasahují, je však v dnešním světě více než dost; o tom, jak to dělají, i jaké má jejich konání důsledky, si povíme více příště.