Politický proces a jeho negativní externality na historickém příkladu

Mises.cz: 22. března 2014, HynekRk, komentářů: 0

[Původně vyšlo v Terra Libera prosinec 2013/leden 2014.]

Lidé chybují a dopouštějí se omylů i nepravostí. Je pak jen logické, že i dobrovolné směny mezi lidmi (tj. tzv. trh) jsou tímto zasaženy. Nic není dokonalé. To si uvědomuje - zdá se - většina lidí. Pak však někteří z těchto lidí udělají střih a předpokládají, že je nutné takové chyby, omyly a nepravosti řešit pomocí zásahů státu. Součástí tohoto řešení je i (často implicitní) předpoklad, že dané řešení bude provedeno bezchybně anebo skoro bezchybně a s málo nákladnými omyly a nepravostmi. Realita je však často jiná. Je nutné předpokládat, že politické řešení prosazují, schvalují a provádějí opět jen lidé, a ti, jak bylo výše uvedeno, chybují a dopouštějí se omylů i nepravostí. Existuje poměrně dost důvodů se domnívat, že nedobrovolné řešení trpí těmito problémy více než to dobrovolné, ale to zde řešit nebudeme. Pro ilustraci předcházející „teze“ o politickém řešení zde nyní uvedu jeden historický případ, na který jsem při svých „bádáních“ narazil.

Vyrazíme do doby starého Rakouska-Uherska a budeme se zabývat povinným nemocenským a úrazovým pojištěním dělníků, o jehož dobrovolných verzích jsem psal jinde. [1] Historik L. Fasora uvádí ve své knize „Dělník a měšťan“, že dle živnostenského řádu z roku 1859: „Zřízení [pojišťovacích, pozn. autora] pokladen mělo stále fakultativní ráz, obecně definované principy nebyly po dlouhou dobu nijak rozvedeny ani specifikovány a v podstatě tedy zřízení zabezpečení záviselo na libovůli zaměstnavatele.“ I přesto konstatoval dle Fasory historik J. Janák, že v letech 1860 až 1888 došlo k velkému rozmachu podpůrných spolků a závodních podpůrných pokladen. To se změnilo v letech 1888 až 1889. Někteří lidé nebyli spokojeni s tímto stavem, a tak bylo zvoleno politické řešení, které mělo přivést pod ochranná křídla pojištění více dělníků (netýkalo se to ovšem všech pracujících). A tak v roce 1888 začal platit zákon o povinném úrazovém pojištění (přijat 1887) a o rok později zákon o nemocenském pojištění (přijat 1888).

Fasora pak uvádí pro dobu po roce 1888, že v řadě (závodních) nemocenských pokladen drželi otěže organizace pevně v rukách zaměstnavatelé, ale jen zřídka zde došlo k zásadním a křiklavým porušením pravidel, které by řadové členy přiměly k odchodu. Byl zde navíc relativně větší příspěvek zaměstnavatele (i než u veřejných okresních pokladen). Zaměstnavatel přechodem dělníka k veřejné okresní nemocenské pokladně ztrácel významnou část své sociální kontroly a neměl zájem dělníky v této cestě k větší nezávislosti podporovat. [2] Zaměstnavatel si tedy za větší sociální kontrolu musel připlatit. Dále Fasora uvádí, že u jiného typu pokladen - spolkových pokladen ležela naprostá většina finančních příspěvků na členech spolků a od zaměstnavatele se dal čekat jen malý příspěvek. [3] Výhodou však bylo, že těmto pokladnám si zcela pracovníci šéfovali. Oba dva druhy těchto pokladen existovaly i před lety 1888 a 1889. Samozřejmě pokud se pracovník nechtěl nechat pojistit a patřil mezi ty, co se museli pojistit, tak z toho příliš nadšen nebyl. Přejděme však k ještě zajímavějšímu negativnímu dopadu.

Jaká byla situace ve veřejných okresních pokladnách dle L. Fasory? „Nelze však určitě tvrdit, že by poměry v okresních pokladnách pod sociálně demokratickou kontrolou byly prosty oligarchismu…. Talentovaní machiavelisté uvnitř sociálně demokratického tábora správně vycítili, že právě nemocenské pokladny představují jako mocenská základna ideální prostor, nabízející poměrně slušný výdělek s minimem rizika a malým pracovním nasazením, snadnou možnost eliminace kritiků a tedy petrifikace vlastního postavení a také obrovský prostor pro vytváření klientských sítí na bázi distribuce těžko dostupného, ale velmi žádaného statku, jakým byla kvalitní zdravotní péče.“ Autor pokračuje dále: „V činnosti pokladen a pojišťoven se mnohem více než třídní boj a socialistická politika projevovala otázka národnostní a boj o kontrolu obrovských finančních prostředků mezi různými zájmovými skupinami napříč politickým spektrem i napříč frakcemi uvnitř sociální demokracie.“ [4]

Politické řešení přineslo poměrně slušné negativní externality, které nemusel (ale ne nutně) dopředu nikdo předpokládat. Prostě lidé chybují a dopouštějí se omylů i nepravostí, a to i jako politici či úředníci.

[1] Třeba zde: Řihák, H. Potřebujeme povinné pojištění? Aneb jedna historická zkušenost [online, 2012]. Dostupný z (přístup X/2012):
http://www.mises.cz/clanky/potrebujeme-povinne-pojisteni-aneb-jedna-historicka-zkusenost-548.aspx
[2] Fasora, L. Dělník a měšťan: vývoj jejich vzájemných vztahů na příkladu šesti moravských měst 1870-1914. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury 2010, ISBN 978-80-7325-233-5, s. 164 a 166.
[3] Ibid, s. 166.
[4] Ibid, s. 167 a 169.