Případ Algera Hisse (26. díl - Závěrečné proslovy a verdikt)

Mises.cz: 11. srpna 2022, Vladimír Krupa, komentářů: 0

Proslov Lloyda Paula Strykera trval čtyři hodiny. Na konci těchto čtyř hodin byl úplně propocený a vyčerpaný.

„Dámy a pánové porotci, nyní na vás konečně mohu pohlédnout, aniž bych byl za to kritizován.“

„Existuje pouze jeden jediný svědek, jeden jediný svědek na celém světě, který tvrdí, že pan Hiss obstaral a předal tyto dokumenty panu Chambersovi. A tím je Whittaker Chambers.“

„Toto je z úvodního slova pana Murphyho. Pokud nevěříte Chambersovi, tak žaloba nemá žádný případ.“

„Na dobrém koncertě… možná někteří z vás navštívili koncert v Carnegie Hall a poslouchali skvělé orchestry a nepomíjející hudbu… vždy existuje jeden hlavní hudební motiv. Někdy je ten motiv velmi prostý. Slyšeli jste někdy Toscaniniho dirigovat Beethovenovu pátou symfonii? Vybaví se vám to jen po čtyřech notách. Ta-da-da-dá… To je vše, co je třeba. Téma. Tak prosté, že ho dítě zvládne jedním prstem vybrnkat na klavír. Ale, poté poklepe svou dirigentskou hůlkou a spustí celý orchestr. Nejprve smyčce, jen z lehka opakují stejné téma. Když skončí, podíváte se nahoru do sekce dřev a vidíte jak fagoty a hoboje začnou stejnou věc a potom chlapci vzadu s trombóny a Francouzskými rohy jako by chtěli říct: počkejte chvíli pane Toscanini! My vám ukážeme, jak se to má dělat. Poslouchejte nás. A poté zahřmí celý orchestr. A celá koncertní síň ožije tímto jednoduchým motivem, dokud se dirigent neukloní a posluchači přemožení emocemi nepropuknou v bouřlivý potlesk.“

„Nebudu apelovat na vaše emoce. Ale modlím se, abych zde mohl stanout v přítomnosti tohoto orchestru spravedlnosti. A hrát téma – pokud nevěříte Chambersovi, není žádný případ!“

„Kdybych o člověku nevěděl nic jiného, než že se účastnil kriminální konspirace na svržení vlády naší země násilnou cestou, nevěřil bych mu ani kdyby ho FBI postavila na hromadu Biblí vysokou jako je tato budova. A táži se, jak by mohl jakýkoliv inteligentní člověk před svým svědomím ospravedlnit, že uvěřil někomu takovému nad rozumnou pochybnost! To přesahuje veškerou představivost!“

„Pouze na základě slova tohoto jednoho člověka od vás chtějí, abyste zničili Algera Hisse. Člověka, který je nepřítelem republiky, rouhačem proti Kristovi, bez respektu k manželství nebo mateřství, vyškolený v každé Ruské zvrhlosti. Nenapadá mě jediná slušná věc, kterou by Whittaker Chambers nepošpinil. Doufal, že se stane komisařem komunistické strany. Možná komisařem New Yorku, který by nás všechny hnal bičem k City Hall nebo nám vytrhával nehty. Toho se ale vzdal a nechal se zaměstnat v magazínu Time.“

„Samozřejmě, že ho pan Hiss nepoznal. Vždyť od doby, kdy opustil tvrdý chléb komunismu, přibral třicet liber! Obalil se tukem v tom kapitalistickém systému, který se chystal svrhnout. A našel si i čas, aby si nechal spravit zuby.“

„Je snad pravděpodobné, že by Hissovi poskytli proti sobě všechny inkriminující důkazy? Že by se veřejně promenovali s Chambersem a jeho manželkou? Kdybyste s někým konspirovali, jeli byste spolu 400 mil abyste navštívili divadelní hru? Chodil snad Benedict Arnold spolu s majorem André na koktejlové párty, než se pokusili vydat West Point, aby všem ukázali: tady nás máte pěkně spolu? Omyly jedné noci jsou vhodnou hrou pro pana Chamberse, protože pokud se někdy člověk mýlil, tak to byl on.“

„Claudie Catlettová vám řekla, že Chambers nikdy nepřišel do domu na 30. ulici nebo na Volta Place. Táži se vás, zda není přinejmenším stejně věrohodná, jako člověk, který strávil dvanáct let snahou svrhnout tuto zemi a kdo podal deset křivých výpovědí od chvíle, kdy řekl, že se změnil. Může někdo z vás, dámy a pánové, říct, že věří mimo rozumnou pochybnost Chambersovi víc, než Claudii Catlettové?“

„Podívejte se na psané poznámky. Hlavičky byly odstřižené. Ta část, kde bylo natištěno náměstek ministra. Odstřihával by je Alger Hiss? Ne. Vždyť byly psané jeho písmem. Očividně pocházely z jeho kanceláře. Kdo by je odstřihával? Někdo, kdo neměl oprávnění být v kanceláři osobního tajemníka náměstka ministra. Někdo jiný, než Hiss. Wadleight nebo jiný takový zloděj. Někdo, kdo nechtěl, aby se u něj našly dokumenty, které neměl mít v držení.“

„Co se týče svědectví pana Feehana ohledně písmen, tak nikdy nezmínil Woodstock. Poslouchal jsem jeho svědectví. Nebyl jsem přesvědčen ničím z toho, ale rozhodl jsem se ho nevyslýchat, protože jsem věděl, že v době, kdy byly špionážní dokumenty sepsané, tak jsme neměli psací stroj. V únoru a dubnu 1938. Bylo tam spoustu řečí o písmech e a g. Já se na g také díval a mě připadalo naprosto normální.“

„Prosím povšimněte si, že poslední z dokumentů, který psala paní Hissová, poslední, který byla vláda schopná najít kdekoliv v této zemi, byl napsán v květnu 1937. A to sedí k tomu, že neměli Woodstock v době, kdy na něm byly psané špionážní dokumenty. To je potvrzené svědectvím Perryho a Mikea Catlettových. Bezpochyb prostí černí chlapci, ale poctiví.“

„Slyšeli jste pana Hisse. Sledovali jste jeho cestu tímto dlouhým očistcem. Nemusel svědčit. Mohl zůstat zticha, odvolat se na pátý dodatek. Mohl tak učinit před výborem sněmovny. Mohl tak učinit před velkou porotou. On se první zmínil o Fordu. On se první zmínil o koberci. On nechal předat špionážní dokumenty vládě. Nemusel žalovat Chamberse pro pomluvu. Jeho právník Ed McLane našel psací stroj. Bylo by tohle chování někoho, kdo by byl vinen?“

„Všude, kde byl, všude, kam přišel, vše, co udělal a každý krok, který učinil, je čistý, slušný, silný, jemný. Tohle není případ. Tohle je pobuřující zneužití!“

„Pane Murphy, doufám, že když jste se připravoval spolu s panem Chambersem, tak jste nenechal své poznámky někde na stole. To není vtip. Já jsem zastupoval státní žalobce, proti kterým se obrátili darebáci, s nimiž před tím spolupracovali.“

„Dámy a pánové, říkají, že mám vrásčitý obličej a šedé vlasy. Bohužel je to pravda. Zdá se to jako nepatrný okamžik, když mi lidé říkali, že jsem ještě příliš mladý. Nevím, jestli jsem se někdy nacházel v tom správném bodě. Zdá se mi, že nikdy. Ale se všemi mými chybami, jestli jsem udělal něco, co se vám nelíbí, pokud jsem někoho z vás nějak urazil, mějte to za zlé mě, nikoliv Algeru Hissovi.“

„Prosím vás, podívejte se do svého svědomí. I když jsem v tomto případě kráčel údolím smrti, Algere Hissi, tvá noční můra se již chýlí ke konci. Spi klidně. Tvůj případ, tvůj život, tvá svoboda jsou v dobrých rukou.“

Žalobce má poslední slovo. Důvod, který se učí studenti práv je, že žaloba nese důkazní břemeno. Proslov Murphyho byl až do konce tak klidný, jak byl Stryker emocionální. Právníci u porotních soudů mají své pomocníky, jejichž úkolem je sledovat porotu a snažit se odhadnout, který porotce bude stát na jaké straně. Murphy před zahájením svého proslovu dostal informaci, že předák poroty vypadá, že bude stranit Hissovi.                 

„Abyste shledali pana Hisse vinným, musíte být přesvědčeni mimo rozumnou pochybnost, že lhal velké porotě, když popíral předávání dokumentů Chambersovi v roce 1938.“

„Co je, rozumná pochybnost? To je pochybnost založená na rozumném důvodu. Nemůžete říct, že Hiss je nevinný, protože se vám nelíbí pan Chambers, nebo způsob, jakým si upravuje vlasy. Při slibu, který jste složili, musíte mít rozumný důvod.“

„Podívejme se na fakta tohoto případu a analyzujme je použitím rozumu. Nikoliv emocí.“

„Tento případ je ve své podstatě docela prostý. Není pochyb o tom, že pan Chambers měl ve svém držení kopie originálních dokumentů ministerstva zahraničí. O tomto faktu není sporu. Toto jsou kopie a v mnoha případech doslovné kopie originálních tajných dokumentů.“

„Co je dalším nesporným faktem? Dokumenty samotné jsou datovány z prvních třech měsíců roku 1938. Dalším nesporným faktem je, že dokumenty psané na stroji byly napsány na domácím psacím stroji Hissových.“

„Toto jsou fakta a já vás žádám, abyste na ně aplikovali svůj rozum. Jaký závěr se dá vyvodit z těchto nesporných faktů? Dámy a pánové, zde lze vyvodit pouze jeden rozumný závěr. Pouze jeden. A ten je, že obviněný, tento bystrý, inteligentní rodilý Američan předával tyto dokumenty Chambersovi.“

„Máme svědka, Chamberse, a tyto dokumenty. Dokumenty sepsané na Hissově psacím stroji. To zcela dostačuje na usvědčení z křivé výpovědi.“

„Kdo je zde tím morálním malomocným? Je to Whittaker Chambers? Alger Hiss, podle vlastního svědectví, ho znal déle, než ho znáte vy. Hiss mu dal svůj byt. Dal mu automobil.“

„Jak byste nazvali vládního zaměstnance, který vezme tajné dokumenty a předá je komunistickému agentovi? Kdo tu je morální malomocný? Hra pana Strykera je už obehraná. Má za účel vyhnout se faktům. Tento brilantní student práv z Harvardu a právník očekává, že uvěříte, že dovolil někomu, koho dobře neznal, nevěděl, kde pracuje, neměl na něj spojení, aby užíval jeho byt bez psané smlouvy, bez složené kauce a pak na stvrzení dohody mu ještě přidal automobil!“

„Později tvrdil – nedal jsem mu automobil. Jen jsem ho dovolil užívat. To je forté pana Hisse. Je schopen rozlišovat a kombinovat pravdu s polopravdami, trochu si přibarvit a pak, když se ocitne zahnán do kouta, spolehnout se na pravdivou část. Musíte být dost dobří, když děláte tohle a on je dost dobrý.“

„Samozřejmě, že od začátku nabízel svá svědectví a „spolupráci“. Co jiného mu zbývalo? Říct HUACu – dopadli jste mě? Ne. Popřel všechno a chtěl „pomáhat.“ Pak začal „zapomínat“ věci jako kdo byla Claudia Catlettová. Posílal vládu na nesprávná místa, jako hledat psací stroj po vetešnictvích a v Armádě spásy. Přitom v ten samý měsíc, kdy Chambers dezertoval z komunistického podzemí, Hissovi, tito inteligentní a mazaní lidé, dali psací stroj dvěma nevzdělaným chlapcům, co na něm neuměli psát. Tak měl skončit zrezlý někde na dvorku.“

„Daroval někdo z vás někdy automobil? Vyprázdnil někdo z vás svůj spořící účet a pak chodil kolem se všemi svými úsporami v hotovosti, abyste nakupovali nábytek pro dům, který jste si ještě ani nepronajali?“ 

„Pan Stryker tvrdí, že důvod, proč poslední listina Hissových pochází z května 1937 je, že Hissovi svůj psací stroj darovali v prosinci. To není důvod. V roce 37 a poté na počátku roku 38 byl tento stroj velmi vytížený. Psalo se na něm tak intenzivně, až se z něj kouřilo. Byly na něm sepisovány tyto a další podobné dokumenty.“

„Jako porotci jste si všichni rovni. Předák nemá jinou funkci a autoritu, než oznámit verdikt. Dnes vás žádám, abyste vmetli lži Algera Hisse zpět do jeho tváře.“

Tvář předáka poroty zde celá zrudla.

Soudce Kaufman poté dal instrukce porotě, aby hlasovala vinen nebo nevinnen stejným způsobem v obou bodech obžaloby. Porota se odebrala projednávat případ v půl páté odpoledne. Stryker a Hiss nasadili velmi sebevědomé výrazy.

Porota jednala do devíti večer a poté celý následující den. Právníci mají vypozorováno, jestli je v konkrétních případech delší jednání poroty dobrou známkou pro obhajobu nebo obžalobu. Zde se myslelo, že delší jednání poroty není dobrým znamením pro Hissovu obhajobu, protože kdyby porotci přijali Strykerovu argumentaci, tak by se rozhodli rychle a vrátili by se s verdiktem nevinen během hodiny.

Odpoledne třetího dne projednávání porota podala zprávu, že je beznadějně zaseknutá. Soudce Kaufman jí odeslal jednat ještě dvakrát, ale k ničemu to nevedlo. Nakonec tedy soudce porotu propustil a první soud skončil bez verdiktu.

Vláda okamžitě oznámila, že Hisse obžaluje znovu. Hiss na odchodu ze soudní síně žádal novináře, aby mu nekladli žádné otázky. Zakryl si tvář časopisem a rychle nastoupil do přítelova automobilu, který ho odvezl domů.

Porotci jsou po ukončení soudního procesu zbaveni mlčenlivosti. Máme tedy několik svědectví o tom, co se během jednání poroty dělo.

Hlasování bylo 8 hlasů – vinen, 4 hlasy – nevinen. Údajně od začátku jednání až do konce, nikdo svůj hlas v průběhu nezměnil. Jedním z hlasů pro nevinen byl předák poroty.

Dva z lidí hlasující pro vinen byli prý uraženi řadou charakterových svědků pro Hisse. Připadalo jim to jako elity, které plebejcům říkají, co mají udělat.

Porota se shodla na tom, že všechny dokumenty byly psány na Hissově stroji a ten v době psaní byl v Hissově domě, ale někteří si mysleli, že psaní by mohl dělat někdo jiný. Což zní podivně.

Čtyři lidi hlasující pro nevinen zkrátka nemohli vložit svou důvěru v Chambersovo svědectví. Jinými slovy, Strykerova strategie zafungovala.

Chambers vydal prohlášení: „Velmi zdráhavě a neochotně krok za krokem ničím sám sebe, aby tento národ a víra, na které je postaven, mohly nadále existovat.“

Na další díl seriálu se můžete těšit již za týden.