Případ Algera Hisse (27. díl - Druhý soud)

Mises.cz: 18. srpna 2022, Vladimír Krupa, komentářů: 0

U druhého soudu znovu vystoupil žalobce Murphy na straně vlády. Vedl si o mnoho lépe než při prvním pokusu. Znal případ nazpaměť se všemi silnými a slabými stránkami. Už žádné „jestli nevěříte Chambersovi, tak nemáme případ.“ Korunním svědkem jsou nyní dokumenty a Chambersovo svědectví je pouze na jejich dokreslení. Chambersův příběh se měnil, dokumenty zůstaly stále stejné, řekl Murphy porotě.

Hiss provedl velkou a pravděpodobně fatální změnu strategie. Rozloučil se s Lloydem Paulem Strykerem. Opustil Strykerovu strategii snažit se o nekonečné zaseklé poroty. Hissovi nyní docházeli peníze, energie i právničtí přátelé, kteří by byli ochotni zdarma věnovat svůj čas jeho obhajobě. Mnozí z nich začali pochybovat o jeho nevině. Chtěl tedy, aby jeho druhý soud byl soudem posledním. Hiss byl také svým založením racionální osobností a nesednul mu Strykerův emocionální styl.

Hiss doufal, že na základě jeho letního sídla ve Vermontu se mu podaří přesunout místo konání druhého procesu do této lokality. Oficiálním důvodem uvedeným na žádosti o přesun bylo, že při předsoudní mediální publicitě je nemožné vybrat v New Yorku nezaujatou porotu. Kdosi z jeho právnických přátel mu poradil, že poroty ve Vermontu nekončí zaseknutím. Docházejí k verdiktům. Hiss si myslel, že u obyvatel Vermontu by Strykerův divadelní styl mohl mít odrazující efekt.

Ovšem jeho návrh na přemístění procesu byl nakonec zamítnut, takže i druhý soud se konal v New Yorku.

Místo Strykera si Hiss najal váženého právníka z Bostonu jménem Claude Cross. Jeho firma byla Whitington, Cross, Park and McCain. Stejně jako McLean, Cross byl Hissovým spolužákem z Harvardu. Cross se stal po studiích korporátním právníkem, který byl zvyklý na složité korporátní kauzy. Byl pracovitý a pečlivý s orientací na detail. Kde Stryker hrál divadlo, Cross se snažil přesvědčit se suchopárným důrazem na fakta. Podle některých lidí toto byl jeho první kriminální případ.

Základní strategie obhajoby byla podobná jako při prvním soudu. Očernit Chamberse a zdůraznit Hissův bezchybný charakter. Ovšem Cross se věnoval daleko více konkrétním detailům než Stryker s jeho vysokou hrou obecných kontrastů mezi oběma muži. Pokud bychom použili Strykerovu metaforu s koncertem, tak u druhého soudu bylo daleko více not, ale chybělo jednotící hudební téma.

Zde je příklad otázky, kterou Claude Cross položil Chambersovi na lavici svědků: „19. října 1949 nebo ve dnech kolem tohoto data, všiml jste si, že právní zastoupení obžalovaného položilo dotaz na pasové oddělení ministerstva zahraničí, jestli někdy přijalo nebo nepřijalo žádosti o pasy pod jmény J. Vivian Chambers, J. David Whittaker Chambers, David Chambers, David Whittaker Chambers, Whittaker Chambers, Charles Whittaker, Charles Adams, Arthur Dwyer, David Breen, Lloyd Cantwell nebo Carl Carlson?“

Cross se pokoušel dokázat na stovkách malých nepřesností, že Chambersův příběh je fakticky nevěrohodný. Také se pokoušel dokázat daleko usilovněji než Lloyd Paul Stryker, že člověk, který dal Chambersovi dokumenty, byl Julian Wadleigh a nějaká třetí osoba, pan X.

Největší Crossovou nevýhodou pravděpodobně bylo, že k případu přišel až nyní, zatímco Murphy ho už jednou absolvoval. 

Druhému soudu také předsedal jiný soudce. Soudce Kaufman se dostal pod palbu kritiky ze strany Nixona a dalších za nadržování Hissovi. Soudcem druhého soudu byl Henry Goddard. Ten byl nejstarším ze soudců na federálním obvodu. Jmenován byl prezidentem Hardingem. 

Soudce Goddard připustil prezentaci většího množství důkazů než soudce Kaufman během prvního soudu. A to u obou stran. Proto se druhý soudní proces táhl déle než první.

Několik Hissových podporovatelů později říkalo, že starý soudce během projednávání dřímal. Ovšem ze záznamu soudního projednání nic takového není poznat. Podle nich zasahoval do otázek právníků a odpovědí svědků celkem často.

Druhou porotu tvořilo sedm žen a pět mužů, opět všichni běloši. Bylo to sedm žen v domácnosti, firemní pokladník, úvěrový odborník, oční optik, vedoucí elektrikářské firmy a výrobce plastů v důchodu.

Druhý soud byl v mnoha aspektech opakováním prvního. Ani Chambers, ani Hiss ani žádná z jejich manželek neudělali velkou chybu ve svých výpovědích. Chambers nyní dostal prostor projevit svoji výmluvnost a odvyprávět celý příběh. Claude Cross byl také méně hrozivým soupeřem než Lloyd Paul Stryker.     

Podívejme se na tři hlavní rozdíly mezi druhým a prvním soudem. Byli tři významní svědkové, kteří vystoupili před druhým soudem a nesvědčili před prvním. Prvního z nich předvolala obžaloba.

Na další díl seriálu se můžete těšit již za týden!