Případ Algera Hisse (29. díl - Chambersův mentální stav)

Mises.cz: 01. září 2022, Vladimír Krupa, komentářů: 2

Soudce Goddard dal více prostoru žalobě, ale stejně velkorysý se ukázal být i vůči obhajobě. Při tom se stalo, že obhajobě mohl dát tolik provazu, na kterém se sama oběsila. 

Hissovým hlavním svědkem v druhém procesu se stal psychiatr dr. Carl Binger. Ten graduoval na Harvard Medical School cum laude v roce 1914. Také studoval na Cornellově a Vanderbiltově Univerzitě. Pracoval v Mass General v Bostonu, v nemocnici Johna Hopkinse a Rockefelerově institutu. Dále působil ve Francii, Německu, Spojeném království a Švýcarsku, kde byl psychoanalyzován dr. Carlem Jungem. Odvedl pozoruhodnou práci v řadě oborů medicíny. Publikoval články na témata interní medicína, vysoký krevní tlak, kardiovaskulární onemocnění, tuberkulóza, respirační onemocnění, neurologie, epidemiologie a duševní choroby. Publikoval tři odborné knihy a v současné době byl licencovaným psychiatrem ve státě New York se soukromou praxí a hostujícím profesorem na Cornellově univerzitě a Payne Whitney Psychiatric Clinic. 

Z dnešního (i tehdejšího) pohledu etickým úskalím bylo, že Chamberse nikdy nevyšetřoval a ani s ním nemluvil. Svůj odborný úsudek o jeho duševním zdraví si udělal na základě sledování Chambersovy výpovědi u obou soudů a četbou jeho starších článků a překladů.

Způsob, jakým mělo být jeho svědectví podáno, tedy nebyl, že by se ho Cross zeptal na Chambersovo zdraví přímo. Jak to probíhalo a co soudce Goddard povolil, byla takzvaná hypotetická otázka. Ta začínala: „Předpokládejme doktore, že existuje osoba, která …“ a poté následoval výčet neobvyklých a špatných věcí z Chambersova života, o kterých se obhajoba dozvěděla. „Co by v takovém případě byl váš odborný úsudek o této osobě?“

Hypotetická otázka měla čtyřicet stran a její přečtení zabralo 65 minut.

Žalobce Murphy byl pochopitelně pobouřen a ostře namítal proti tomu, aby bylo něco takového povoleno. Nikdy před tím se u federálního soudu nepodávalo svědectví o duševním stavu někoho, kdo je pouhým svědkem a není stranou sporu. Svědek zde nikdy nebyl hospitalizován s žádnou duševní poruchou a dotyčný doktor ho nikdy nevyšetřoval. Toto je jen další pokus, jak očernit pana Chamberse, který byl již očerněn dostatečně. Předsudky může vyvolat už jen to, že se povolí položit takovou otázku – tento výčet špatných činů a snaha o to, zasít do myslí porotců určité myšlenky o duševních chorobách. 

Soudce Kaufman u prvního soudu nepřipustil Bingerovo svědectví. Řekl, že Chambersova důvěryhodnost je jistě jedním z problémů, ale členové poroty jí mohou zhodnotit na základě svých vlastních životních zkušeností. Nepřál si, aby odborníci nahradili porotce při posuzování důvěryhodnosti podaných svědectví.

Soudce Goddard rozhodl opačným způsobem a řekl, že výsledek procesu je natolik závislý na Chambersově důvěryhodnosti, že porota by měla mít možnost poslechnout si svědectví odborníků. Murphy se za ním neustále vracel a žádal ho, aby to ještě jednou zvážil. Goddard mu nakonec řekl – uklidněte se, pane Murphy. Tohle není konec světa. Porota mu nemusí uvěřit. Vy ho můžete podrobit křížovému výslechu. Můžete si předvolat vlastního psychiatra, pokud budete chtít. Necháme pana Bingera zodpovědět otázku.

Dr. Binger vypovídal o tom, že podle jeho mínění trpí Chambers duševní poruchou s názvem psychopatická osobnost.

Cross: „Doktore, popište nám, co je psychopatická osobnost.“

Binger: „Psychopatická osobnost je rozeznávaná duševní porucha. Nachází se někde uprostřed mezi psychózou a neurózou. Je obtížné jí popsat, protože se projevuje více absencí určitých věcí, než jejich přítomností. Je to defekt při formování vědomí. Chybou v charakteru, která se projevuje chováním amorální a delikventní povahy. Chováním, které nebere ohledy na dobro společnosti nebo jednotlivců a je pak destruktivní vůči oběma.“

Cross: „Doktore, jak poznáte, že někdo je psychopatickou osobností? Jaké jsou symptomy, podle kterých to lze určit?“

Binger: „Primární symptom psychopatické osobnosti je chronické, trvalé a opakující se lhaní. Poté je zde deset dalších potvrzujících symptomů, které jsou u psychopatických osobností běžné. Krádeže, podvody, alkoholismus nebo drogová závislost, abnormální sexualita, žebrání, vagabundství, neschopnost navázat trvalé vztahy, tendence vznášet falešná obvinění, bizardní a impulzivní činy a zanedbávání osobního vzhledu. Hypotetická otázka obsahuje velkou část těchto znaků.“

Klíčovou věcí, kterou poté Binger zdůraznil, byla, že psychopatické osobnosti vznášejí falešná obvinění, o kterých jsou upřímně přesvědčeni, že jsou pravdivá. Tedy že Chambers může upřímně věřit tomu, že Hiss je špion, ačkoliv ve skutečnosti není. „Tito nešťastníci jsou přesvědčeni o pravdivost a platnosti svého vlastního přesvědčení, o výtvorech vlastní fantazie bez vztahu k realitě, takže hrají svou životní roli podle těchto fantazií. Tvrdí, že existovalo přátelství, kde žádné nebylo. Stejně tak vznesou obvinění, které nemá žádný faktický základ, protože mají kompulzivní potřebu zrealizovat své vlastní představy.“

Pointou tedy bylo, že nelze věřit Chambersovým obviněním a pokud je psychopatickou osobností, tak to samo o sobě vytváří rozumnou pochybnost o Hissově vině.

Poté přišla řada na křížový výslech Murphyho. Ten se velmi snažil o to, aby toto svědectví nebylo připuštěno. Podívejme se na jeho plán B.

Murphy: „Doktore, je pravda, že ačkoliv jste absolvoval v roce 1914, tak psychiatrickou licenci jste získal až v roce 1946?“

Binger: „Ano.“

Murphy: „A Americká asociace psychiatrů vám odmítla udělit členství, protože dosud nemáte dostatek zkušeností v oboru psychiatrie?“

Binger: „Moje přihláška byla odložena, nikoliv odmítnuta.“

Murphy: „Více než jednou?“

Binger: „Ano.“

Murphy: „Doktore, vy netvrdíte, že Chambers je blázen?“

Binger: „Ne.“

Murphy: „Psychopatické osobnosti mohou říct i pravdu. Nelžou úplně pořád. Je to tak?“

Binger: „Správně.“

Murphy: „Doktore, vy se s Hissovými společensky stýkáte a za své svědectví si nic neúčtujete. Je to tak?“

Binger: „Ano.“

Murphy: „Není možné, aby váš názor byl ovlivněn vaším přátelstvím k Hissovým?“

Binger: „Ne.“

Murphy: „Mluvil jste někdy s panem Chambersem?“

Binger: „Ne.“

Murphy: „Nemůžete získat komplexní psychiatrické hodnocení, aniž byste s dotyčným mluvil, je to tak?“

Binger: „Samozřejmě, že ne. Ale viděl jsem jeho výpovědi během obou soudů, takže jsem jeho projev sledoval asi dvanáct dnů.“

Murphy: „Ano doktore, ale vy jste byl ochoten vystoupit se svým míněním na Chamberse i před velkou porotou a tehdy jste ho viděl poprvé v životě. Je to tak?“

Binger: „Je to tak.“

Murphy: „Co víte o Chambersově dětství?“

Binger: „Prakticky nic.“

Murphy: „Měl jsem dojem, že při psychiatrickém posuzování hrají právě zážitky z dětství velkou roli.“

Binger: „Ano, ale já zakládám svou diagnózu na posouzení jeho chování v dlouhém časovém období.“

Murphy: „Podle této diagnózy je tím nejvýznamnějším symptomem, podle kterého jste diagnostikoval psychopatickou osobnost, chronické a opakující se lhaní. Projděme si tedy hypotetickou otázku a spočítejme lži.“

Prošli každou větou v hypotetické otázce a započítali při tom i Chambersovo obvinění Hisse jako jednu lež a vyšlo jim číslo dvacet lží, které měl Chambers říct během svého života. První lží, které se měl dopustit bylo, když se znovu hlásil na Columbia University pod falešnými údaji.

Murphy: „Doktore, tohle je padesátiletý muž. Pokud řekl dvacet lží během svého života, je to chronicky se opakující lhaní?“

Binger: „Není důležitá pouhá kvantita, ale především kvalita těchto lží.“

Murphy: „Takže například když rodiče říkají svým dětem, že existuje Santa Claus, to by nebyl důkaz psychopatických osobností?“

Binger: „Samozřejmě ne. To je součást našeho folklóru.“

Murphy: „Co rodiče, kteří dětem říkají, že děti nosí čáp? Je to symptom psychopatických osobností?“

Binger: „Pokud by tomu rodiče věřili, tak by mohl být.“ (Je zřídka dobrý nápad pokoušet se vtipkovat na lavici svědků.)

Murphy: „Předpokládejme, že jeden z našich vojáků je zajat v bitvě. Nepřítel ho vyslýchá a ptá se – kde vaše jednotky zaútočí? Na jihu nebo na severu? On ví, že pravdivá odpověď je na severu, ale lže a řekne na jihu. Indikovala by taková lež, že tento voják je psychopatická osobnost?“

Binger: „Samozřejmě, že ne. Za takových podmínek je lhaní pochopitelné.“

Murphy: „Nu, podívejme se na některé z Chambersových lží. V době, kdy byl sovětským agentem, tak podepsal žádost o pas a žádost o práci a jako své povolání uvedl spisovatel. A také podepsal slib loajality, že bude dodržovat a bránit Ústavu. Když toto dělal – když jako sovětský špion vyplňoval žádosti, nebyl v podobné situaci, jako válečný zajatec, který je vyslýchán cizí mocností? Nedává snad smysl pro kohokoliv lhát v takové situaci? Nechcete snad tvrdit, že známkou zdravého rozumu v této situaci by bylo, kdyby jako povolání na formuláři uvedl sovětský špion a odmítl podepsat slib loajality?“

„Také jsme počítali jako lež, když si zažádal o pas pod falešným jménem David Breen. Předpokládejme, že agent CIA podle rozkazu svých nadřízených si v rámci svého úkolu opatří falešný pas a představuje se falešným jménem. Bylo by to pro vás indikací, že tento agent je psychopatickým lhářem?“

Binger: „Samozřejmě, že ne. Agent by jen dělal svou práci.“

Murphy: „A jaký je v tom rozdíl? Když tuhle věc udělá agent CIA tak jen dělá svou práci a když stejnou věc udělá komunistický agent, tak je psychopatický lhář?“

Binger: „Záleží na tom, co dalšího udělali během života. Žádnému z jednotlivých faktů nepřikládám tak vysokou váhu. Významný je celkový obrázek.“

Toto se během křížového výslechu několikrát zopakovalo. Kdykoliv Murphy našel konkrétní slabé místo, tak Binger řekl – musíte se podívat i na všechno ostatní okolo.  

Murphy: „Podívejme se tedy na další věci, které jste jmenoval. Alkoholismus nebo drogová závislost a abnormální sexualita. V hypotetické otázce není nic, co by se jen vzdáleně dotýkalo těchto záležitostí, je to tak?“

Binger: „Správně.“

Toto bylo eticky na hraně, pokud Murphy věděl o Chambersově přiznání k homosexualitě.

Murphy: „Také jste vypověděl doktore, že jste diagnostikoval Chambersovu psychopatickou osobnost nejen podle článků, které napsal, ale také podle knih, které překládal.“

Binger: „Ano. Chambers přeložil román Franze Werfela Sjezd Abiturientů. Zápletka tohoto románu spočívá v tom, že hlavní protagonista zničí život svého přítele falešným obviněním. Co mě především zaujalo je, že tento zničený přítel se v románu jmenuje Adler a při pohledu zezadu má směšný styl chůze. To jsou mimořádně zajímavé analogie k našemu případu. Zdá se, že zápletka románu, který Chambers překládal, mohla být inspirací k jeho chování ve skutečném životě.“

Murphy: „Doktore, Chambers také napsal titulní články pro magazín Time o papeži a Albertu Einsteinovi. Pokud je tak náchylný přebírat si chování podle toho co píše a překládá, tak proč jsme ho neviděli vydávat papežské encykliky a formulovat obecné teorie relativity? Nebo když se vrátíme k tomu, co překládal, tak víte, jaké další knihy Chambers přeložil?“

Binger: „Nevím.“

Murphy: „Tady je jedna. Jak byste predikoval jeho chování na základě její zápletky? Bambi od Felixe Saltena. Pročpak Chambers nepobíhá po lese a neokusuje stromky?“

Binger: „Mám i jiné povinnosti. Nepročetl jsem všechno, co kdy pan Chambers napsal.“

Murphy: „Doktore, během své výpovědi jste Chamberse kritizoval za něco, co se stalo během prvního soudu. Během křížového výslechu Lloyda Paula Strykera nevykazoval Chambers žádné výčitky za své minulé křivé výpovědi. Doktore, jste tak výjimečným psychiatrem, že na vzdálenost větší než 25 stop dokážete říct, jaké pocity se v člověku odehrávají?“

Binger: „Ne.“

Murphy: „Doktore, vypovídal jste o tom, že jedním ze znaků psychopatické osobnosti je neschopnost vytvářet trvalé vztahy.“

Binger: „Ano.“

Murphy: „Pan Chambers pracoval pro Time magazín deset let a je devatenáct let ženatý. A vy o něm tvrdíte, že není schopen vytvářet trvalé vztahy?“

Binger: „Neznám kvalitu jeho manželství. Byl nestálý ve svém vztahu ke Komunistické straně.“

Murphy: „Když mluvíme o stabilitě, tak vy doktore jste během své kariéry působil v řadě zemí a v několika odvětvích medicíny. Člověk v hypotetické otázce je v porovnání s tím vrcholem stability. Nemyslíte, že podle svých vlastních kritérií, byste měl vy problém s vytvářením stabilních vztahů?“

Binger: „Ne.“

Murphy: „Mluvme tedy o dalším z potvrzujících znaků. Zanedbávání osobního vzhledu. Co Thomas Edison, Will Rodgers, Albert Einstein? Jsou to psychopatické osobnosti?“

Binger: „Einsteina jsem viděl přednášet na Harvardu a tehdy byl oblečený slušně. Nikdy jsem neviděl Rodgerse ve spodním prádle.“

Murphy: „Podívejme se na bizardní chování a impulzivní činy. Jedna z věcí, které jste zmínil byla, když Chambers na Williams College vynechal studentskou večeři, aby si četl Bibli. Je podle vašeho mínění bizardním chováním, když si student otevře Bibli? To je indikátorem psychopatické osobnosti?“

Binger: „Ale v té době byl ateista.“

Murphy: „Aha, takže ateista čtoucí Bibli je známkou psychopatické osobnosti. Další věcí, kterou jste zmínil mezi bizardním chováním byla, když Chambers se zbavil svého starého psacího stroje tím, že ho nechal v metru. Co všechny ty vdané ženy, které utíkají do Rena, aby dostaly rychlý rozvod a pak zahazují své snubní prsteny do řeky z Virginia bridge? Jsou psychopatky?“

Binger: „Nevím o tom, že by se to dělo.“

Murphy: „Co to nejbizardnější chování, o kterém jste mluvil. Chambers ukrývající špionážní filmy do dýně. Nebylo to dobré místo pro jejich uschování? Tam by je nikdo nehledal. Co Mojžíšova matka, která svého syna ukryla do košíku, aby nebyl zabit faraonovými vojáky? Bylo by to potvrzením, že byla psychopatickou osobností? Co zakladatelé státu Connecticut, kteří zakládající listinu ukryli do vykotlaného dubu, aby nepadla do rukou Britům? Byli zakladatelé Connecticutu psychopaty?“

Binger: „Mojžíšova matka ho těžko mohla ukrýt do bankovní bezpečnostní schránky. Neznáme ostatní okolnosti a nemůžeme vědět, jaké jiné možnosti schovat své dítě měla.“

Murphy: „Doktore, není pravdou, že psychopatická osobnost je celkem vágní diagnózou? Určitá zbytková klasifikace pro řadu symptomů, které se nehodí k jiným diagnózám?“

Binger: „Myslím, že to je poctivý popis problematiky.“

Murphy: „Tato kniha o psychiatrii z roku 1944 říká: Koncept psychopatické osobnosti je vysoce neuspokojivý a bezcenný v psychiatrickém výzkumu.“

Binger: „Ano. S tím se naprosto ztotožňuji. Myslím, že je to výborná kniha.“

Murphy: „Doktore, během výslechu jste rovněž svědčil o tom, že známkou Chambersova odtržení od reality je to, když se často dívá do stropu. Doktore, my jsme během uplynulé hodiny spočítali, kolikrát jste se podíval do stropu vy. Tipnete si kolikrát to bylo? … Jednapadesátkrát. Doktore, podle tohoto standardu nejste větší psychopatickou osobností než Chambers?“

Jeden člen poroty se v tento moment zasmál.

Binger: „Nikoliv. Ne z tohoto jednoho ukazatele.“

Murphy: „Dalším indikátorem, který jste uvedl, bylo, že když Chambers odpovídal na otázky, které vyžadovaly prostou faktickou odpověď typu bylo to v úterý, tak začínal své odpovědi podmiňovacími frázemi jako – muselo to být v úterý, mohlo to být v úterý, mělo by to být v úterý. Toto ukazuje, že je psychopat? Víte, kolikrát Chambers použil tyto fráze na 717 stranách své výpovědi?“

Binger: „Ano. Desetkrát.“

Murphy: „Víte, kolikrát tyto fráze použil Alger Hiss na 519 stranách své výpovědi? Sto devětapadesátkrát. Doktore, podle toho standardu, není Algers Hiss přinejmenším patnáctkrát větším psychopatickým lhářem než Whittaker Chambers?“

Binger: „Pouze na základě těchto frází jsem nevytvářel žádné závěry.“

Murphy: „Doktore, vypověděl jste, že psychopatické osobnosti se nedokáží vcítit do pocitů druhých, a tak je svým jednáním často zraní. Víte o nějaké události z Chambersova života, podle všeho, co jste o něm slyšel, kdy se záměrně dopustil něčeho takového na někom ze svých blízkých?“

Binger: „Ne.“

Tak skončil třídenní křížový výslech, po kterém z Bingerova svědectví nezbylo naprosto nic. Podle informací byl Binger ve své soukromé praxi celkem úspěšný a pomohl mnoha lidem, ale ostuda, s jakou odešel ze soudní síně, byla plně zasloužená.

Toto byla katastrofa pro Hissovu obhajobu. Nyní bylo naprosto jasné, že nedokázala přijít s jakýmkoliv racionálním motivem, který by přiměl Chamberse lhát. Pokus přisoudit mu iracionální motiv zcela pohořel.

Murphyho křížový výslech Bingera byl publikován v knižní formě a stal se součástí vysokoškolských skript, ze kterých se studenti práv učí, jak naložit s podobným „odborným“ svědectvím, či ještě lépe, proč si do soudní síně nezvat jako svědky takovéto odborníky. Profesor Younger ho nazval tím nejnázornějším zničením psychiatrického svědectví v soudní historii.

Samozřejmě ani kdyby byl Binger přesvědčivější, tak by nedokázal vysvětlit, jak se do Chambersova držení dostaly dokumenty z ministerstva zahraničí. Alister Cook, který ze začátku případu velmi sympatizoval s Hissem, o Bingerovi napsal, že byl jako kouzelník předvádějící triky na dětské oslavě. Dokázal ze svého cylindru tahat králíky a holoubata, ale nedokázal provést hlavní kouzlo – způsobit, aby špionážní dokumenty zmizely.

K Bingerovi dodejme ještě pár podrobností. Jeho manželka byla spolužačkou Priscilly Hissové na Bryn Mawr College. Binger se ve třicátých letech blízce přátelil s některými členy International Juridical Association, jejímž byl Hiss také členem. Binger byl celoživotním přítelem slavného novináře a komentátora Waltera Lippmanna. Binger byl politicky vlevo a před případem se vyjadřovali v tom smyslu, že strach z rudých špionů je jen veřejnou psychózou, která nemá reálný základ.

Postřeh právníka, který byl pronesen v souvislosti se zcela jiným případem. U odborných svědectví, kde je výpověď nabízena bezplatně, je právě tato bezplatnost a iniciativní nabízení se signálem možné zaujatosti. Ta pak vede k motivovanému uvažování a odborné hodnocení je jím výrazně poznamenáno. Obecně důvěryhodnější jsou odborníci, kteří se o případ od počátku nezajímali, jejich svědectví byla získána až poté, co byli osloveni jednou ze stran a motivováni jsou běžnou peněžní odměnou.

Na další díl seriálu od Vládi Krupy se můžete těšit již za týden.